Trainspotting

Proč je ten Robert Carlyle tak po čertech dobrej herec? Celkově se úžasně kouká na příběh o 5 skotských kamarádech, kteří prožívají všelijaká dobrodružství. Film je vlastně takových skotských Bylo nás 5. Dva z hrdinů berou poctivě heroin, jeden chlastá do němoty, další je totální psychouš. Pravděpodobně nejlepší skotský film po Statečném srdci. 90% (25.06.2007)

„Vybrat si život. Vybrat si práci. Vybrat si kariéru. Vybrat si rodinu. Vybrat si zasraně velkou televizi.Vybrat si myčky, auta, přehrávače kompaktů a elektrický otvíráky na konzervy. (…) Na konci toho všeho pěkně zplesnivět. Pochcávat se v ubohym domku a bejt jenom na obtíž sobeckejm, zmrvenejm spratkům, který jsi splodil, aby tě nahradili.“ Tohle není způsob života charakteristický pro Marka Rentona. Mark Renton má heroin, a kdo má víc? Dáte si šleha ráno, odpoledne, večer a den vám uteče ani nevíte jak. Mark Renton není dobrý člověk. Je to feťák, který se stále víc propadá do svého soukromého drogového pekla. Doslova se topí ve vlastních sračkách. ___ Trainspotting je filmem s neskutečnou energií od začátku do konce, při jehož sledování budete podobně jako protagonista pociťovat střídavě euforie a zhnusení. Boyle má obě polohy vyprávění plně pod kontrolou a moc nehrozí, že byste se smáli na nesprávných místech a užívali si scény, z nichž by vám mělo být zle. K vedení našich emocí si přitom nemusí pomáhat ani Rentonovým komentářem, který - což je poměrně vzácné - plní z větší části jiné funkce než vysvětlování toho, co vidíme. Mnoho jiných filmů na knižní mimoobrazový komentář dojelo, ale Rentonův vnitřní monolog je natolik vybroušený a pronášený s natolik neodolatelným McGregorovým akcentem, že filmu naopak pomáhá a průběžně akceleruje jeho tempo. Pro svůj příliš snaživý důraz na efekt dnes film jako takový trochu zestárl, což neplatí o některých nesmrtelných dialozích (- Jak se jmenuješ? - Diana - Kam jdeš Diano? - Domů – Kde to je? - To je tam, kde žiju), ale pořád jde o neuvěřitelnou jízdu a nekompromisní (protože průhledně nemoralizující) generační manifest a jsem docela zvědav, kam se životy Rentona, Begbieho, Chcípáka a Spuda posunou v připravovaném pokračování. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, Winnfield, Niktorius, husoko, ANTI-frog (14.11.2006)

Dopředu bych chtěla všem divákům doporučit, aby film zhlédli v originálním znění a nikoliv s českým dabingem. Naštěstí jsem jej vůbec neslyšela, ale obsazení Pavla Vondry, který namluvil Ewana, mi postačilo k tomu, abych se ihned rozhodla se dabingu vyhnout obloukem. A díky za to! Skotskému přízvuku se nic nevyrovná a v tomto filmu je ho bohatě. Trainspotting je bizarní, šílené, místy nechutné, jinak celkově však zcela originální dílo zcela právem zasluhující status "Kultovní." Svým zpracováním sociálních problémů a zejména pozice jednotlivce pod nátlakem okolí a celé společnosti v tom, co konzervativní společnost jako celek se všemi svými konvencemi, zásadami a nepsanými pravidly představuje, mi film připomínal něco mezi Klubem rváčů a Sbal prachy a vypadni. A Ewanovy proslovy mi připomínaly ty, které pronášela osoba jménem Tyler Durden:) Na jednu stranu se lidi starají a mluví o tom, po čem jim je, kurva, hovno (pardon:) a na tu druhou zaujímají v podstatě vůči starostem či osobnosti jednotlivce naprostý nezájem a lhostejnost. Prostě všechno jenom kecy, drby, ukazování a nic jiného. A ještě ta "pozice ve společnosti." Tse! Raději budu jako samotář, podivín, asociál či "Loser" stát bokem, mimo to bahno, než být jeho součástí. Při závěrečné scéně podpořené dokonalým songem "Born Slippy", na nějž jsme kdysi dávno, v dobách, kdy jsem neznala ani Trainspotting, ani Dannyho Boylea, pařili na místní diskotéce, mě parádně mrazilo. Nikdy jsem nezkusila žádnou drogu, trávu, nic, možná to je taky důvod, proč se mi podobné filmy líbí. "Choose life. Choose a job. Choose a career. Choose a family. Choose a fucking big television, Choose washing machines, cars, compact disc players, and electrical tin can openers. Choose good health... I chose not to choose life: I chose something else. And the reasons? There are no reasons. Who needs reasons when you've got heroin?" (25.12.2013)

U několika scén jsem seděl s otevřenými ústy a žasl nad jejich genialitou (Perfect Day). Bohužel se mi ale zdá, že snímek tak trochu vyšumí do ztracena, neboť druhá polovina už tak skvělá není a závěr je vyloženě slabý. Tam, kde mě Requiem for a Dream dokázal dokonale uzemnit, položil Trainspotting otázku "Hm, pěkný, a to už je jako konec?" (08.12.2008)

Před Trainspottingem měl Danny Boyle za sebou pár tuctových televizních projektů a svou celovečerní filmovou prvotinu Mělký hrob, kterou sice považuju za celkem zábavnou černohumornou hříčku, ale rozhodně ne za nějaký zásadní nebo dokonce výjimečný film. Trainspotting jsem viděl v kině při jeho premiéře a bylo to jako by si začátečník dal pořádnou heroinovou šlehu. Boyle mě dokonale dostal, jen jsem tiše zíral, jak někdo může natočit tak zábavný provokativní film, aniž by přitom ztrácel hloubu pohledu a kritický pohled na feťáckou komunitu. Boyle zvolil v zásadě styl punkového ironického šklebu, kde si dělá nepokrytě srandu z tehdejší yuppiesácké atmosféry thatcherovské Británie a britské střední třídy. Místo kariéry, rodiny a luxusního hnízdečka si Renton volí drogový trip, bezstarostné poflakování a život na cizí účet. Boyle už tehdy ukázal, proč je jedním z nejzajímavějších britských režisérů a ukázal širokou paletu záběrů plných zajímavých poloh kamery, střídání rychlosti záběrů a spoustu efektů převzatých ze světa videoklipů a reklam. Soundtrack založený na punku a tehdy nesmírně populární produkci skupin Blur a Pulp mě oslovil, protože jsem na téhle muzice dost ulítával a dodneška na YouTube rád zkouknu jejich videoklipy. Boyle natočil nekorektní film plný jízlivých sarkasmů, ironie a zesměšňování měšťáckého životního stylu, zároveň ale ukazuje i tu odvrácenou tvář závislosti a bloudění v kruhu u lidí, kteří tak nějak neumí žít a nemají žádný smysluplný cíl. Trainspotting se může opřít o výbornou předlohu hodně poučeného znalce britské drogové scény Irvina Welshe a zároveň o skvělé herecké obsazení. Stál na začátku kariéry hned tří jmen, které se později zapsaly do povědomí filmových fanoušků. Vedle Ewana McGregora, který se stal hvězdou první velikosti, otevřel Trainspotting brány velké kinematografie i Robertu Carlylemu a sympatické Kelly Macdonald. Z filmu jsem byl uchvácený nejen já, ale i britská filmová kritika, která Trainspotting označila za nejlepší snímek desetiletí. Každopádně tenhle film stál na začátku úspěšného hnutí New British Cinema, které kombinuje snahu ukázat palčivé sociální problémy a zároveň diváky bavit. Je pro ně typická komediální poloha, nekonvenčnost, nadsázka a odmítání přímočarého mentorování. Divák by si měl cestu k problému a východiska najít sám, nevodí se zkrátka za ručičku. Celkový dojem: 95 %. (22.03.2014)