Byt

Rafinovaná, temná hříčka s groteskním nádechem a hororovým výdechem imaginativního mistra Švankmajera. Muž, nalákán křídovými šipkami, vejde do bytu, kde panuje jiný řád, kde člověk není pánem. Naopak, je obětí. Nábytek a různé předměty, které by měly sloužit lidem, zde nabývají jiných rozměrů. Třináct minut pasivního sledování a očekávání, co ještě je naopak, a to s otevřenou pusou a neutichajícím obdivem. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: část 1 http://www.youtube.com/watch?v=m0Tu92I7CMA&feature=related část 2 http://www.youtube.com/watch?v=1WYwkoknino&feature=related (05.03.2009)

Byt může skutečně zobrazovat mnohé. Lidé uvězněné ve vlastním těle, vězně ve vězení a tak dále. V mnohých případech pak má člověk pocit, že se proti němu vše spiklo. I věci. Věci, které jinak nemohou mluvit, dýchat a žít. A někteří jsou ve stavu, kdy i obyčejné věci se mohou stát nástroji čehokoli si člověk zamane. (06.04.2023)

Google/// Obsazení 6/10 Děj 8/10 Hudba 6/10 Efekty 8/10/// +animace, myšlenka, závěr -hudba, než si zvyknete, černobílé/// No tak to je mazec. Osobně bych se nechtěl nacházet na místě onoho muže, ale pro diváka je to báječný pohled s mrazivou atmosférou a mnoha hustými scénami. Fakt dobře vymyšlené a i v dnešní době dokáže snímek překvapit./// Celkem 72%/// (24.11.2006)

Tak koukám, že si pod pojmem horor představujeme každý svoje. Já osobně nejsem nijak nadšen po shlédnutí Světlonoše jsem přecej en očekával mrazivý příběh - konec byl sice dobrý - ale to bylo taky tak asi vše - to se raději podívejte na pokoj 1408 http://www.csfd.cz/film/224788-pokoj-1408/ nebo na o něco horí snímeček než je 1408 - pokoj 205 http://www.csfd.cz/film/248947-pokoj-205/ - každopádně se budete třást o dost více. Musím říci, že mám už shlédnuto přes stovku různých hororů a trilerů - takže se se skromností a klidem můžu prohlásit za znalce - Takže - tohle dle mého není horor a ani to k němu (kromě závěru) nečuchlo, (28.05.2011)

Vynikající, ale zároveň velmi depresivní snímek Jana Švankmajera, jehož děj se odehrává v místnosti se starým zdivem a odporným bytovým doplňkem (na což jsme ostatně u Švankmajerových filmů již zvyklí). Postava Ivana Krause (starší bratr Jana Krause), která se do takto vybaveného bytu dostává nedobrovolně, je postupně víc a víc terorizována všemi rekvizitami a nábytkem, jejichž vlastnosti a uživatelnost vykazují přesný opak. Krausova bezmocnost vrcholí zjištěním, že se z místnosti nedá odejít a že není sám, kdo se z bytu živý nedostal. Podobně depresivní zakončení filmu, použil autor i ve svém dalším mistrném díle "Kyvadlo, jáma a naděje". (26.01.2006)