Byt

Milé děti, uvádíme pro vás poučný a trochu taky animovaný film. Poučením, jež z tohoto filmu plyne je, že není vhodné loziti do cizích bytů, zvláště pak, když jsou staré a začarované. Nechoďte tam ani, když vás "malá" honí. Tohle je dobře míněná rada! Jestli chcete mermomocí vědět proč, podívejte se na tento film. Avšak vám dám ještě jedno varování: Nedívejte se na něj před usnutím. Sny, jež se vám potom budou zdát, zajisté nebudou příliš pěkné. (25.04.2004)

Kdyby mě takový Švankmajer pozval k sobě domů, asi bych se trochu obával. Proč? Po shlédnutí tohoto filmu bych měl strach, abych se například vůbec občerstvil nebo aby se mi nestala nějaká další zapeklitá lapálie. Jinak to asi vypadá, že si začínám k Švankmajerovi hledat cestu (aby ne, když na surrealistické umění se vždy rád podívám), oproti Mužným hrám patrné zlepšení. Jen tak dál. (12.05.2009)

Jedná se zde o kombinovanou animaci. Kombinuje se tu pixilacea animace předmětu. Celé je to točeno na černobílý materiál v hlavní roli s Ivanem Krausem. Do bytu se po šipkách směřujících ke klice ze zvědavosti dostane neznámý narušitel. Jen co mu zvědavost nedá a vstoupí dovnitř, brzy zjistí, že udělal velikou chybu. Všechna fyzika a základní pravidla na Zemi jsou tu totiž úplně naopak. Když se snaží najíst, má místo lžíce cedník - nic mu nejde sníst, postel ho otravuje, nic mu nejde a všechno si z něj dělá srandu. Vší působí bezmocně až depresivně. (05.12.2007)

Za.¬         Dobře zpracovaná blbůstka bez přesahu z genru surrealistického i existencialistického, zcela poplatná dobovým manýrám, jejíž přidanou hodnotou je známý český režisér J. Herz objevivší se v herecké úloze a pak také hudba výborného Z. Lišky. Sám I. Kraus hraje velice dobře svoji hlavní úlohu, režisérské vedení je na úrovni, J. Švankmajer je nejen jedinečný animátor, ale i schopný režisér. Žel, musím dodati, že tato nicotná blbůstka, jakkoli schopně vyhotovená, zůstává pouhou nicotností, pouhou hříčkou, a pro to odměna nemůže býti tak sladká, jako by tomu bylo v případě hodnotnějšího díla.¬                 "Za originalitu, za vtipnost" sdílím s uživ. Matty, který tato určení projevil ve svém opoznámkování; jeho hodnocení ovšem už nesdílím… (15.12.2019)

Vynikající, ale zároveň velmi depresivní snímek Jana Švankmajera, jehož děj se odehrává v místnosti se starým zdivem a odporným bytovým doplňkem (na což jsme ostatně u Švankmajerových filmů již zvyklí). Postava Ivana Krause (starší bratr Jana Krause), která se do takto vybaveného bytu dostává nedobrovolně, je postupně víc a víc terorizována všemi rekvizitami a nábytkem, jejichž vlastnosti a uživatelnost vykazují přesný opak. Krausova bezmocnost vrcholí zjištěním, že se z místnosti nedá odejít a že není sám, kdo se z bytu živý nedostal. Podobně depresivní zakončení filmu, použil autor i ve svém dalším mistrném díle "Kyvadlo, jáma a naděje". (26.01.2006)