Právě začínáme

Když vidím milou českou komedii, třeba jen náhodou, je to v uchopení a výsledku pokaždé jakési fajnové zastavení. Poznám to podle toho, že z ničeho nic mám v dané chvíli radost s pěkného pocitu. A to je na filmu vždy krásné. Zvláštní je, že tehdejší soudobá kritika tento zcela lidový film pouťové zábavy a jarmarku Vladimíra Slavínského neuvěřitelně strhala. Budiž zde podotčeno, že hodnotím se vkusem obyčejného diváka, tudíž odborné instituce kritiky mě jsou naprosto lhostejné. (25.07.2016)

Laskavý a dobrácký příběh v němž v popředí jsou persony vyzařující dobrotu a pohodu. A díky tomu zvládnou každičký problém, který nastane, ať už se jedná o vynález lepidal, tak i jeho prodej. Mají štěstí, ež v té době žádné pozoruhodné lepidlo nebylo na trhu, díky čemuž doma v kuchyni rozjeli velkovýrobu. A přitom se veselili, i když kolem moc podnětů k dobré náladě nebylo. (09.09.2011)

Bankéři, pedanti, ředitelé a nerudní úředníci, stereotyp do kterého byl "předválečný" J. Marvan zaškatulkován, naednou působí jako svěrací kazajka, ze které se vyšmodrchal až v roli Bohouška. Přestože i na něm musela zlá doba nechat nějaké šrámy, pro jeho projev typická upjatost zmizela a byl jako politý živou vodou. Vlastně jen díky němu a Plachtovi se dá tento film považovat za komedii. Dnes by dostal takový příběh nálepku dramedie. Na bezstarostné prvorepublikové komedie ještě nebyli válkou zmordovaní diváci připraveni; dost možná na ně nebyli připraveni ani tvůrci. Snad i proto z tohoto filmu prosvítá nejen sentiment, ale také jistá konejšivost a laskavost. J. Plachta, jehož hudrování stejně nikoho nepřesvědčilo, že by byl schopen ublížit, byl přesně ten typ člověka, kterého bylo v poválečném filmu zapotřebí. Je velká škoda, že jen pět let nato zemřel. Ale je dobře, že nám po něm zůstaly filmy, jako je tento. Nenechte se odradit uřvaným začátkem, jakmile se dají ti dva dohromady, je to klidnější. PS: holčička zpravodajka, všedrbna, byla dle mého názoru použita v českém/československém filmu poprvé a hned to pěkně zafungovalo. (27.05.2024)

„Děkuju vám, paní šéfová. A vy zůstanete v Praze?“ - „Asi, mám už toho věčnýho harcování po krk. Kdyby se Bohoušek vrátil, koupila bych tady někde domek a žili bychom spolu jako dvě hrdličky…ale já tomu holomkovi ještě ukážu, se mnou si hrát nebude!“ Paní šéfová je ras a sukničkářský Bohoušek raději uteče ke kamarádovi, tomu ale nově přibyl i rodinný problém…Namlsán o rok mladším Posledním mohykánem jsem čekal zas výbornou zábavu, ale ta je trochu slabší, a to i navzdory ústřední dvojce obchodníků. O co víc se ve filmu křičí (zvlášť Marvanovy hlasivky musely dostat zabrat), o to méně je v něm humoru. Atmosféra je sice pořád vesměs pohodová, sociální podtext s opuštěným chlapcem nijak nepřekáží, film má i řadu dobrých postav (krom výše zmíněných zaujme hlavně malá drbna Eliška), ale víc podařených fórů a vtipných scén bohužel chybí. Příjemná podívaná za lepší 3*. „Já sem takovej už od přírody a můžu za to, že se mi hezký ženský líběj?“ - „Líběj, líbějí, pamatuj si Bohouši, napřed krátký líbení a pak dlouhý trápení!“ (14.07.2019)

Film nás zavádí do neobvyklého prostředí varietní společnosti. Když k tomu připočtu skvělého Marvana, kterého je kumšt vidět v jiné roli než věčného mrzouta a neméně skvělého Jindřicha Plachtu, pak je na kvalitní film zaděláno. A tak už mi ke štěstí chybělo jen trochu toho humoru, tedy víc než jej ve filmu ve skutečnosti bylo a dal bych maximum. I tak jsem se ale nenudil, film měl spád, a na královskou společnost herců se vždycky rád podívám. (21.05.2018)