The Way of the Cross
Režie:
Jiří SlavíčekKamera:
Josef StřechaHudba:
Jiří Julius FialaHrají:
Hana Vítová, František Kreuzmann st., Zdeněk Štěpánek, Jaroslav Průcha, Hermína Vojtová, Vladimír Šmeral, Jaroslav Marvan, Eman Fiala, Jiří Steimar (více)Obsahy(1)
V malé chodské vsi žijí lidé s každodenní starostí o živobytí. Mnozí jsou odkázáni na práci na velkostatku. Proti zdejším nedůstojným poměrům se dokáže vzepřít pouze farář Jiří, ale stejně se nedočká vděku, protože šafář štve vesničany proti němu. Na panském pracuje také strojník Staněk, jehož syn Ondřej studuje na gymnáziu. Chlapec by rád pokračoval v Praze ve studiu práv a je velmi zaskočen matčiným přáním, aby se stal knězem. Matka spoléhá na faráře, že Ondřejovi domluví. Jiří byl však kdysi ve stejné situaci, a tak ví, jak těžké je dobře vykonávat poslání, které si člověk sám nezvolí. Navíc Ondřej má rád Hanči Vachudovou a rád by ji jednou viděl po svém boku. Mladík na chvíli uvěří zlým pomluvám a na Hanči zanevře. Ta zjistí, že bude matkou, otce však neprozradí... (ČSFD)
(více)Recenze (11)
Nic zvláštního, velmi dobře zahráno, scénář jednoduchý, spíše takové vesnické drama. Samozřejmě dosti přibarvené, ale koukatelné. Mně se nejvíce líbil místní opilec. Škoda toho podivného, useklého, konce. Míním tím, že jsem se těšil, jak vesničané utřou hubu, ale bohužel, právě o toto jsme byli jako diváci ošizeni. ()
Docela slušný dramatický příběh z kulisové vesnice naráží na přehnaně tlačené emoce, Šmeral vyloženě zklamal, a na ukvapený závěr, který dříve neřešitelné situace dokázal během několika málo minut vyřešit. Morální souboj služebníka božího s rozmařilou vesnickou buržoazií a bezohlednými praktikami fabrikantů má sice silné vyznění, ale celkově je pro mne snímek spíše průměrný. ()
V druhé polovině třicátých let čerpal český film svá témata často z odkazu našich předních spisovatelů, k nimž náležel také chodský rodák Jindřich Šimon Baar. Jako kněz získal silné a hluboké vazby k obyčejným lidem i k prostředí, v němž působil. Román Cestou křížovou rekapituluje nejen Baarovo působení na českém venkově, ale přináší také předsudky nezatížený pohled na život tehdejších kněží, kteří se v mnohých případech stávali výraznými nositeli pokroku a osvěty. Tuto roli potom ve Slavíčkově filmu převzal Zdeněk Štěpánek, herec mimořádného uměleckého rozpětí a vynikající představitel robustních lidských postav. Z diváckého hlediska je potom nesmírně zajímavá partnerská dvojice Hany Vítové a Vladimíra Šmerala, lehce poodhalující nové možnosti v obsazování filmových rolí. Slavíček, nositel věhlasného jména, získal praxi v hollywoodských ateliérech, kde zhruba rok usedal ve střižně ke stolu, aby se mohl dokonale seznámit s touto profesí. V Čechách potom inklinoval především k oblasti vesnických dramat, v nichž zdůrazňoval sociální rozporuplnost a nedokonalost světa. ()
"Neměl by jste tolik kouřit, pane řediteli, jste nebezpečne klidný." Dedinka v údolí, ľud už síce nemusí robotovať na panskom, zato hrdlačí na veľkostatku, kde je pracovné tempo značné a pracovné úrazy časté. Po jednom smrteľnom sa musí obec vysporiadať s problémom, čo s osirelým potomkom zosnulej slobodnej matky a miestni to pojmú veľmi svojsky. Okrem toho sa vo veľkom venujú klebetám, alkoholizmu a prepočítavaniu všetkého na peniaze. Ešte že je tu spravodlivý medzi buranmi, rázny farár Štěpánek, ktorý brojí proti nespravodlivosti a hriechu bez ohľadu na následky. Popri tom sledujeme osudy na lokálne pomery príliš veselej dievčiny Vítovej a problematiku pomaturitného smerovania riešiaceho študáka z nemajetnej rodiny Šmerala. Zaujímavý príbeh, poňatie mi pripomína budovateľské opusy ktoré sa začali točiť o dekádu neskôr, rozdiel je v tom, že kladným hrdinom je ľudský a chápavý katolícky kňaz stojaci proti kolektívnemu zlu v podobe hlúposti a hamižnosti. Herecky je skvelý Zdeněk Štěpánek v pre neho netypickej roli kňaza, rovnako Hana Vítová sa solídne zhostila dedinskej dievky, z ostatných ma zaujal napríklad holič Eman Fiala alebo vynikajúci záporácky riaditeľ statku Jaroslav Marvan. Veľmi dobré. "Hančo, pojď se houpat!" ()
Film jsem si pustil "jen tak", bez přípravy. A tak se zpočátku neomluvitelně domníval, že se dívám na filmový přepis knihy K.V. Raise "Západ". Omyl jsem samozřejmě zjistil velmi brzy; Kdepak by měl Raisův zestárlý vysočinský (Kameničky) farář Kalous na Baarova českého kazatele Jiřího v nejlepším věku. Kromě vesnicko-náboženského prostředí, víry ve své poslání, a roku knižního vydání obou příběhů (1899) si jdou oba "protagonisté" svou vlastní cestou, Kalous dostředivou a Jiří odstředivou. Literárnímu Kalousovi musím dát přednost před charakterní filmovou rolí Jiřího, kterému sekundovali (ne)charakterní role Hančí a Ondřeje, s poměrně menším hereckým talentem. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Premiéra proběhla 15. dubna 1938 v kinech Máj a Světozor. (Cucina_Rc)
Reklama