Cestou křížovou

V druhé polovině třicátých let čerpal český film svá témata často z odkazu našich předních spisovatelů, k nimž náležel také chodský rodák Jindřich Šimon Baar. Jako kněz získal silné a hluboké vazby k obyčejným lidem i k prostředí, v němž působil. Román Cestou křížovou rekapituluje nejen Baarovo působení na českém venkově, ale přináší také předsudky nezatížený pohled na život tehdejších kněží, kteří se v mnohých případech stávali výraznými nositeli pokroku a osvěty. Tuto roli potom ve Slavíčkově filmu převzal Zdeněk Štěpánek, herec mimořádného uměleckého rozpětí a vynikající představitel robustních lidských postav. Z diváckého hlediska je potom nesmírně zajímavá partnerská dvojice Hany Vítové a Vladimíra Šmerala, lehce poodhalující nové možnosti v obsazování filmových rolí. Slavíček, nositel věhlasného jména, získal praxi v hollywoodských ateliérech, kde zhruba rok usedal ve střižně ke stolu, aby se mohl dokonale seznámit s touto profesí. V Čechách potom inklinoval především k oblasti vesnických dramat, v nichž zdůrazňoval sociální rozporuplnost a nedokonalost světa. (18.08.2009)

V roce 1938 natočil režisér Slavíček hned dva výborné filmy - "Soud boží" a tento. Slavíček se většího uznání už nedočká - filmy s křesťanským vyzněním se dnes nenosí, také jeho asi nejlepší dílo "Podobizna" už zůstane jen lahůdkou pro pár zasvěcených. P. S. od Baara jsem toho přečetl dost, ale tento román vůbec neznám (26.01.2024)

Drama z chodského venkova podle románu J. Š. Baara je napínavější než leckteré americké thrillery. Všechno je velmi reálné a pravděpodobné: hamižnost velkostatku, chudoba lidu, pokrytectví bab, ješitnost a zákeřnost pantátů a osamocenost faráře, kterému jde o dobro a pravdu. Film se drží literární předlohy, ale přece jen tu trošičku chybí více klasických kladných postav, nechce se věřit, že by většina vesnice byla tak zlá. Zde jsou kladní kromě faráře Jiřího jen místní outsideři: opilec Vachuda, Staňkovi a Hanči. V tomto smyslu by film mohl sloužit komunistům jako sociální kritika, ale skeletem dobra jsou tu ještě patrné křesťanské principy a proto se- pokud vím - film v televizi před rokem 1989 nevysílal. Kromě vlastního děje jde o velmi cenný etnografický materiál, doklad dobového života na vesnici (kolovrátky, tkalcovský stav, mlátička, úředník velkostatku, patronát nad kostelem, hanba svobodné matky, osud sirotka atd.). (06.06.2016)

Nic zvláštního, velmi dobře zahráno, scénář jednoduchý, spíše takové vesnické drama. Samozřejmě dosti přibarvené, ale koukatelné. Mně se nejvíce líbil místní opilec. Škoda toho podivného, useklého, konce. Míním tím, že jsem se těšil, jak vesničané utřou hubu, ale bohužel, právě o toto jsme byli jako diváci ošizeni. (08.05.2017)

Toto vesnické drama s náboženským podtextem natočené podle románu J.Š.Baara jsem viděla prvně. Zaujaly mne skvělé herecké výkony. Že byl Zdeněk Štěpánek ve své roli venkovského faráře brilantní a přesvědčivý, to je samozřejmé. On totiž být jiný ani neumí. Velmi příjemně mne překvapila Hana Vítová, která si střihla venkovskou děvčicu s nasazením a přirozeným temperamentem. Takto hrát jsem ji ještě neviděla. Nepřehrávala, jak se ji to občas stává v rolích slečen z vyšších kruhů. Také herci malých rolí se snažili. Trošku mne mrzela horší technická kvalita snímku. V nedostatečném nasvícení utrpěla převážně studiová výprava, vesnický folklor a bohaté kroje. Samotný příběh není nijak originální, ale zajímavé je zobrazení sociálních problémů té doby, jako je nedostatek peněz na vzdělání a špatné životní podmínky osiřelých dětí, které místo školní docházky musely pracovat na statku. Vrcholem byla obecní dražba sirotka ve prospěch toho, kdo se ho ujme nejlevněji. Přece jen se v sociální oblasti udělal od té doby velký pokrok. (31.03.2016)