Arvéd
Arvéd
Arved
Režie:
Vojtěch MašekKamera:
Dušan HusárHrají:
Michal Kern, Emanuel Fellmer, Saša Rašilov nejml., Vojtěch Vodochodský, Martin Pechlát, Vojtěch Vondráček, Tomáš Kobr, Václav Rašilov, Róbert Jakab (více)Obsahy(1)
Film Arvéd vypráví o tom, kam až jsme schopni zajít, abychom dosáhli svého cíle. Jiří Arvéd Smíchovský byl ochoten jít až k hranicím samotného pekla. Život a smrt Jiřího Arvéda Smíchovského jsou dodnes obestřeny mnoha tajemstvími. Za války jako nacistický konfident zachránil před koncentračním táborem Štěpána Plačka. Po válce se jejich role otáčí, Plaček splácí dluh a zařídí, že soud za spolupráci s nacisty nepožaduje pro Arvéda smrt, ale odsuzuje jej pouze na doživotí. Tím však vzájemné služby nekončí. Plaček jako vyšetřovatel státní bezpečnosti využívá Arvéda ke svým cílům, k usvědčování nepohodlných osob. Za jeho služby mu oplácí výhodami prominentního vězně a především Arvédovou největší drogou – vzácnými okultistickými knihami ze zkonfiskovaných knihoven. Arvéd a Plaček rozehrávají šachovou partii. Hra o duši vstupuje do finále. (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (190)
Jak psal už Goffman, všichni hrajeme divadlo. Většinou proto, abychom něco získali, něčeho dosáhli. Někdy se ale těch masek nahromadí tolik, až za nimi ztratíme sami sebe. Arvéd je ďábelský film. Nejen díky výkonu Michala Kerna (snad od Spalovače mrtvol nebylo zlo v českém filmu ztvárněné tak líbezně), ale i díky zpřeházené chronologii a nemožnosti určit, zda sledujeme jen zkoušku, nebo už se jede naostro, což značně ztěžuje sestavení sevřené fabule. Podobně jako při magickém rituálu dochází namísto kauzálního řetězení příčin a následků k cyklickému opakování. Slov, prostředí, situací, dějin. Tak jako film neopouští interiéry (vyjma poslední scény, kde je tím dosaženo krásně ironického efektu), jako kdyby ani vyprávění neopouštělo hlavu (nebo skříň) protagonisty žijícího ve svém vlastním světě, kde se překrývá minulost s budoucností, tragédie s krutou komedií, dobro se zlem. Krom toho, že Arvéd komentuje a znovuprožívá svůj osud, navíc se projektuje do jiných postav (např. Kristián) a příběhů spjatých s Českem nebo českou národní povahou (třeba od Haška nebo Kafky). Dochází k neustálému zmnožování, překrývání, vzdalování se podstatě. Zatímco jiné české biopicy vyprávějí přehledně, popisně a didakticky třeba o lidech, kteří rychle běhali a měli výčitky svědomí, tohle je podmanivě nasnímané queer mysterium, které tajuplnost a nejednoznačnost ústřední postavy zachovává až do konce. Jeden z vrcholů letošní tuzemské filmové tvorby. ()
Po tragickém Janu Žižkovi jsem si musel spravit chuť ryze uměleckou záležitostí rozhodně nenamířenou na divácké masy. Divadelní pojetí a adekvátně k obsahu ďábelský výkon Michala Kerna posouvají Arvéda někam, o čem si řada snímků a jejich tvůrců v roce 2022 může nechat jen zdát. Funguje zde naprosto všechno - zajímá, leč kontroverzní látka, poctivě, i když komplikovaně sestavený scénář a divadelní herci - na tohle potřebujete divadelní herce, jinak ty skvostné dialogy nevyniknou. Pokud Michal Kern neposbírá všechny ceny, bude to obrovská nespravedlnost. Tímto výkonem se dostal na míle daleko před ostatní konkurenci, která samozřejmě není nikterak slabá. V druhé řade musím vyzdvihnout Sašu Rašilova, s jakou elegancí a nonšalantností předvedl hlavního Arvédova souputníka. K Pechlátovi a Pleslovi nemusím nic dodávat. Arvéd patří jednoznačně k nejlepším českým počinům roku 2022. Postřeh na závěr - Vojtěch Vodochodský a Vojtěch Vondráček se spolu začínají objevovat ve stejných snímcích a myslím, že si je řade diváků může vzhledem k podobné fyziognomii splést a zaměnit. ()
Film jsem zatím neviděl, proto jej bodově nehodnotím, ale četl jsem jeho literární předlohu, totiž román Malostranský ďábel (autor Jan Poláček, Praha 2016). Několik poznámek k literární předloze: Předností knihy je, že se z velké části opírá o historické skutečnosti. Jejím nedostatkem je, že autor tyto skutečností doplnil podle své fantazie. Více bych uvítal seriózní historickou studii. U beletrie navíc hrozí nebezpečí, že naivnější čtenáři zamění autorovy fikce za skutečnost a budou se domnívat, že to tak „doopravdy bylo“. Daleko více bych ocenil, kdyby autor, pokud na to má, vymyslel nějaký příběh vlastní hlavou, místo aby parazitoval na příběhu skutečné osoby. To je ovšem problém žánru životopisné beletrie jako takového. Upozorňuji na některé pasáže, které mě při čtení z různých důvodů poněkud iritovaly. – Strana 144: Začátek formule „Osoba mica...“ je špatně. Správně má být „Osola mica...“ Ono to přepisovače k tomuto překlepu dost svádí. Také když má člověk zapnuté automatické opravy, tak mu to mrcha počítač takto zkoní. – Strana 145 a dále: Popis evokace odpovídá tomu, jak si ji představuje laik. Zvláště mě rozesmála věta: „Kruh obklopily nahrbené postavy pomocných duchů.“ – Strana 179: „Pronesl by zaklínadlo – to nejsilnější ze všech –, to, na které se každý jen trochu zkušený mág obává byť jen pomyslet.“ Existence nějakého „nejsilnějšího zaklínadla“ je mýtem, jemuž věří pouze laikové. Magie je záležitostí vůle a imaginace. Všechno ostatní včetně tzv. zaklínadel má až druhořadý význam. Použité formule sice mají značný vliv (třeba na podobu manifestovaných entit), ale nejsou rozhodujícím faktorem. Lze předpokládat, že Smíchovský tyto elementární skutečnosti na rozdíl od autora znal. – Strana 244: „Kdybych si jen vzpomněl, jak to bylo dál... Kéž bych měl u sebe tu knihu... Je vázaná v kůži. Má prasklý hřbet. Stojí v horní polici až u zdi. Stačí se pro ni natáhnout. Namalovat kolem sebe ochranný kruh. Přečíst zaklínadlo.“ Obdobným mezi laiky rozšířeným mýtem je víra v existenci nějaké extrémně mocné knihy, která obsahuje nějaká zvláště účinná zaklínadla. Kromě toho je nepravděpodobné, že by Smíchovský při své fotografické paměti neznal důležité formule zpaměti. – Strana 278: „Pokoušel jsem se alespoň představit si zažehnuté svíce, pochodně na stěnách. Muže v černých pláštích. Nakuřovadla. Bílý kruh na podlaze.“ Říká se vykuřovadla nebo kuřidla, amatére. Nakuřovadla se používají v lidovém léčitelství. Smíchovský si nechodil do sklepa léčit revma, ale chodil tam vyvolávat démony, při jejichž evokacích je zvykem vykuřovat. – Strana 288. Autor popisuje svoji návštěvu u Smíchovského sestry v roce 1975. Dotyčná mu nabídla, že si může z dochovaného torza knihovny vybrat nějaké knihy. On však při prohlídce knihovny náhle propadl strachu, „utekl jako malý kluk a zmizel bez rozloučení“. Jednoznačně nejsmutnější místo celé knihy. Dostat takovou jedinečnou šanci a takhle to podělat, tomu říkám výkon. – Strana 300 a dále. Autor uvádí, že při své další návštěvě u Smíchovského sestry od ní přece jenom na památku dostal jednu knihu sepsanou ve „staroaramejštině“. Že by v biblické aramejštině? Nebo v aramejštině, kterou je napsaný Talmud? Autor praví, že se jedná o grimoár, a že po řadě pokusů a nezdarů dokáže správně odříkat zapsaný text. Bohužel nesděluje, jestli tomu textu i rozumí. Hlavně však postrádám údaj, o jakou knihu jde. Knihy, byť by i byly napsané aramejsky, totiž mívají nějaký titul a mnohdy i autora. V případě grimoáru ovšem bývá autorovo jméno často fiktivní nebo chybí. Kromě toho naučit se litery kvadrátního písma plus punktační znaménka a přeslabikovat (bez porozumění obsahu) aramejský text je záležitost tak na týden. Že by to autorovi trvalo čtyřicet let? Rovněž v knize, jinak bohatě fotograficky vypravené, postrádám snímek zmiňované knihy, snímek její titulní strany a aspoň stručnou charakteristiku jejího obsahu. Autor, pokud tu knihu opravdu má a není jazykově vybaven, se mohl obrátit třeba na doc. Bedřicha Noska, který napsal mluvnici aramejštiny. Takhle to působí dojmem, že autor mlží. – Seriózní a informativní studii o osobě J. A. Smíchovského lze najít v knize Novodobý český hermetismus od Milana Nakonečného. - - - Dne 19. 12. 2022 konečně shlédnuto na webu a bodově ohodnoceno. Já to tušil, že nestojí za to chodit na tento film do kina a vyhazovat peníze za lístek. () (méně) (více)
Kina křičí, že lidi nechodí, ale jak by mohli, když jim není nic nabízeno. Jelikož mně osobně budoucnost mého srdcového odvětví není cizí, rozhodl jsem se letošní chudý podzim podporovat i skrze návštěvu menších filmů, můžu ale rovnou prudce brzdit. Další snímek z nejméně atraktivního období našich dějin, které jsem nesnášel už při dějáku na základce, se na první pohled netvářil až tak nepřístupně, co se v něm ale odehrává, není na chápání normálního zdravého jedince. Film je to tak absurdní, jako celé poválečné období. [viděno v Cinestar Plzeň 28.8.2022] ()
Když po tisících trapných pičočalamádách s Langmajerem, točených výhradně pro neurovegetativní fytoplankton, někdo vrhne do kin něco odlišného, je z toho hned pozdvižení a plesnivé maso pro Lva. Satanžel však „odlišné“ nemusí nutně znamenat dobré, chytré nebo zábavné. A přitom se z životních trampot toho českého sekndhendového Królyho z Podstolemprd dalo v pohodě vytěžit celkem kulantní okultistické nebo politické drama. To by se toho ovšem nesměli chytit druhořadý rešeršní pissálek a urputný artový divadelní masturbant, kteří, nepokrytě ukájejíce své neumětelské ambice, z nadějného tématu uplácali plytkou, divácky naprosto nesnesitelnou repetitivní okultpičistickou a expresifilistickou rádoby kafkofausťárnu s iritující amatérskou leklou ropuchou a děsivě přehrávajícím Šášou v hlavních rolích. Okultpičistickou a expresifilistickou rádoby kafkofausťárnu, u jejíhož sledování nechytnou otravu filmem snad jen samotní pyšní autoři a ta obvyklá kohorta uhrovitých panických rozumbradáčů (čti „absolventů FFUK“), co tolik milují hledat v hovně nestrávené zbytky. Jsem ale rád, milí ufoni, že jste zase jednou nadšeně vylezli ze svých zatuchlých pokojíčků s tím vašim malým, pokřiveným přirozením v ruce a řádně se tu vycákali, protože jste tím vnesli do Arvéda alespoň nějakou zábavu a trochu mi usnadnili rekonvalescenci po tom dvouhodinovém audiovizuálním traumatu. Ahoj kluci! ()
Galerie (48)
Zajímavosti (5)
- Scenár vychádza z knihy "Malostranský ďábel" od Jana Poláčka. (Biopler)
- Režisér Vojtěch Mašek okomentoval výber hercov nasledovne: „Od začiatku som vedel, že Arvéd je Michal Kern. Zhodou okolností som sa v dobe, keď som s ním pripravoval divadelnú hru "Mimo zápis", začal taktiež zaoberať myšlienkami na film o Arvédovi. Som veľmi rád, že ponuky na ďalšie role prijali moji obľúbení herci a herečky ako Saša Rašilov, Martin Pechlát, Jaroslav Plesl, Vojtěch Vodochodský, Ivana Uhlířová, Pavlína Štorková, Vojtěch Vondráček a Tomáš Kobr, ktorí už pri prvých skúškach potvrdili, že sú ideálna voľba. Dôležitou súčasťou hereckého obsadenia sú aj vynikajúci slovenskí herci Robert Jakab, Zvonko Lakčevič alebo Marián Labuda ml. v roli bachara.“ (Biopler)
- Herec Michal Kern priznal, že nakrúcanie tohto filmu bolo pre neho jedným z najkrajších zážitkov v živote: „Taký malý zázrak. Dlho potom vo mne všetko doznievalo. Arvéd moje telo aj myseľ opúšťal iba veľmi pomaly. Vlastne - asi so mnou ostane už navždy." (Arsenal83)
Související novinky
30. Český lev - výsledky
V sobotní večer 4. března 2023 proběhl v pražském Rudolfinu jubilejní 30. ročník předávání cen České filmové a televizní akademie, Český lev. Přímý přenos ceremoniálu, během nějž byla oceněna výrazná… (více)
Na cenách kritiky zabodovaly Arvéd i BANGER.
V letošním roce se nominace na Cenu české filmové kritiky za rok 2022 dočkalo celkem sedmnáct filmů. Našli jste mezi nimi nejen snímky promítané v loňském roce v kinech, ale i seriály, minisérie,… (více)
Cenu filmových fanoušků získaly Devadesátky
V pondělí 16. ledna v 11 hodin dopoledne proběhla tisková konference České filmové a televizní akademie (ČFTA), během které byly mimo jiné zveřejněny nominace pro jubilejní 30. ročník předávání cen… (více)
Nominace na Ceny české filmové kritiky zveřejněny
V úterý 3. ledna byly zveřejněny nominace pro třináctý ročník Cen české filmové kritiky, jež mají ocenit a upozornit na výrazná díla i filmaře uplynulého roku 2022. Padesát členů Sdružení české… (více)
Reklama