Ratu Ilmu Hitam

Indonéská tvorba jde mimo mě, tady jsem šel do neznáma a nechal se zlákat hodnocením a musím říct, že rozhodně nelituju. Z původních obav ohledně "neherectví" tamních herců zbyl jenom dobrý pocit, protože všichni svoje role zahráli až nečekaně dobře, práce s kamerou skvělá a hudební doprovod tady sedl jak prdel na hrnec. Budování atmosféry po celý film se dařilo výborně a zvrat v závěrečné třetině, který zamíchal kartama, film posunul o krok dál. Koncept černé magie tady dlouho nebyl a některé scény byly dost nechutné a často nevídané, i když otrlejší divák je na ně zvyklý a vyloženě nic nového nezažije. Režisér nešetřil ani děti (obrovský plus!!), červi, brouci, stonožky a hektolitry krve tady tekly ze všech otvorů proudem a popravdě si nepamatuju za poslední dobu film, který by byl na nechutné gore právě tak výživný jako tenhle. Přidejte k tomu nepolevující tempo od 30. minuty a je zaděláno na úspěch. Pro mě je to slušná čtyřka, protože tohle jsem od Indonésie rozhodně nečekal a ta si tak připisuje obrovské plusové body, protože tak solidně zkombinovat žánry se nepovede pokaždé. (18.04.2020)

Dej aj jeho vyústenie je dosť riedky. Pritom často filmovo i žánrovo recyklovaný. Konkrétne ide o návrat dospelých (a ich potomkov) do miest traumatizujúceho detstva a vysporiadanie si nedoriešených záležitostí. Tentoraz cez horor. Drobné lesklé chrobáčiky, pripomínajúce mini kovové guľôčky ukrutnou rýchlosťou zaliezajúce do hrdla a spôsobujúce krvácanie očí úst a žíl sú mega. Rovnako tak kadejaké húsenice a stonožky ktorými sa nedobrovoľne či očarovane kŕmia hrdinovia a následne sa im vlnia pod kožou. Zvyšok tvorí všedný hororový štandard, snažiaci sa obohatiť tému čiernou mágiou a nejakými tými náhlymi odhaleniami temnej minulosti. Ale to tu už predsa toľkokrát bolo. Napriek tomu udeľujem Indonézanom za exotický príspevok do žánru silné tri (šestky). (10.06.2020)

Indonésie přichází s další démonickou hitparádou gore scén a tíživě temných obrazů a já říkám: „Jen tak dál!“ Kimo Stamboel a Joko Anwar si vzali do parády indonéskou hororovou klasiku Ratu Ilmu Hitam (1981), ale látku ve velké míře pozměnili a aktualizovali, takže z původního filmu zbylo jen pár prvků a jinak jde o úplně novou, povýšenou podívanou. Skupina starých známých se setkává v odloučeném sirotčinci, aby vzpomněli na staré časy, ale minulost se ukáže být mnohonásobně děsivější, než by si kdokoliv z nich dokázal připustit. Po hororové stránce snímek funguje velmi dobře a přináší několik opravdu nepříjemných vizí. Vytknout bych snad mohl jen nadměrné užívání digitálních efektů (ten počítačový hmyz tomu hodně ubližuje), jinak jde o atmosférou velmi silnou podívanou, jejíž nejsilnější momenty jsou opravdu pekelné. (13.10.2020)

Úvodní půlhodina nastiňující příběh mě příliš nebavila a bral jsem jí spíš jako nutné zlo. Nicméně jakmile to démon rozjel, zůstal jsem zírat s otevřenou pusou a sklaplo mi až v samotném závěru. Stamboel kombinuje klasické strašení s výživným gore a tak se tu divám dočká všeho od chrlení krve přes brouky a housenky až po třeba oko vylézající z důlku. A to mě hodně baví. Jen je škoda, že pajdající bubák nedostal trochu víc prostoru. Byť se jedná o klišé, tak jeho nástup skrze televizní obrazovku byl vynikající. 80% (15.06.2020)

Rodiny sa stretávajú v sirotinci, v ktorom niektorí členovia vyrastali, no čoskoro si uvedomia, že sa tam nikdy vracať nemali, avšak niet cesty späť. Prichádza pomsta spojená s čiernou mágiou za hriechy minulosti. Démonický kúsok, pri ktorom váham medzi 3 a 4, lebo čakal som ešte o niečo viac (snáď ma Anwar presvedčí v chystanom Impetigore, lebo ako scenárista tu podal len priemerný výkon). Problémom je najmä množstvo postáv v podstate bez charakteru, ktoré sú divákovi od začiatku ukradnuté, úvodná polhodina mi prišla vlažná a zbytočne zdĺhavá, a ku koncu, keď to už začína fakt strácať dych a všetci tí hrdinovia tam len nezmyselne pobehujú, to vyvrcholí pomaly až komicky. Zase na druhej strane posadnutí chudáci, ktorí si tam odrezávajú časti tela, a vyliezajú z nich chrobáčiky, húsenice, stonožky a všelijaká možná háveď, sú na nezaplatenie. Nepresvedčilo ma to natoľko, že by som to chcel v blízkej budúcnosti vidieť znova, ale ako celkom efektnú exotiku beriem všetkými desiatimi. (28.03.2020)