Ratu Ilmu Hitam

Ten večer jsem Savem hubil plíseň v koupelně, pak jsem si naložil solidní porci gyrosu s nudlema od Vietnamců a pustil si The Queen of Black Magic. A to prostě nebyla vůbec dobrá kombinace. Jáááj, jak mně pak bylo zle. Pachuť Sava, plnej žaludek na noc a intenzivní démonický peklo z Indonésie prolnuli v opravdu pamětihodnej večer. Ale k filmu. Tohle se moc povedlo, tvůrci fest tlačí na pilu, postupně budují atmosféru absolutního zmaru a pevnou rukou zavedou diváka až do neskutečnýho finále, z kterýho člověku není vůbec dobře. Moc dobrý. (14.04.2021)

Mé okrajové zkušenosti s jihovýchodní Asijskou kinematografií jsou celkem pozitivní - většinou nejdu naslepo, vybírám si a málokdy jsem zklamán. Akční snímky nebo horory, v tom jsou perfektní, s ničím se neserou, je to živý, horký, zpocený a většinou to bolí. Tohle je přesně ono a jak název napoví, jde o magii a hlavním hrdinům se tu dějí fakt hodně nehezký věci. Oceňuji snahu pracovat na atmosféře, v průběhu děje odhalování historie domu a postav a i když na mě herci často působili nevěrohodně a kamera skoro televizně tak říkám na rovinu, že vidět to jako malej, tak mám snímek v hlavě dodnes. Prostě dobrý strašení, žádný servítky a posledních 10 minut v sirotčinci je fakt hodně hustých. 7.5/10 (13.09.2020)

Kimbo Stamboel není takový řezník jako jeho bratr Tjahjanto, ale tohle se mu sakra povedlo. Skupina přátel se vydá do Sirotčince, kde kdysi vyrůstali, ovšem sirotčinec má temnou minulost a ta si příjde splatit svůj dluh. Černá magie je pojem, který v hororech už tak často nevídáme a Stamboel se jí zhostil s grácií. Stonožky, červi a housenky vylézají snad ze všech možných lidských otvorů a místy se na film kouká fakt nepříjemně. A autobus plný mrtvých zohavených dětí na náladě taky nepřidá. Od vlažnější půl hodiny, film intenzivně jede až do konce a všem zůčastněným se tam dějí hodně ošklivé a nezáviděni hodné věci a dětem včetně. Má to i slušnou atmosféru, parádní masky, rychlé tempo a letos jsem tuším větší divočinu ještě neviděl. Prostředím mi to místy připomínalo i jejich prvotinu Macabre. Příběh**, Akce****, Humor>Ne, Násilí****, Zábavnost****, Hudba****, Atmosféra****, Napětí****. 8/10. (05.04.2020)

Indonéská divočina s mnoha hororovými motivy  si žánrově kráčí za svým, kapku horší je to s dějem samotným, který při nejlepší vůli moc smyslu nedává.  Za vychovatelem, který si zřejmě prošel katolickým seminářem a jeho vztah k dětem je tak velmi přátelský, se vrací jeho odchovanci, pochopitelně s celými rodinami, aby ho v jeho poslední chvíli uctili (ehm, dnes tedy wtf)   A idylický obrázek se vcelku brzy změní  v čarodějnické představení plné krve, smrti, stonožek a mrtvých dětí.  Kdo že to bubá a proč je pak vcelku jasné, jen jsem dlouho nechápal proč až tak.  Ale v pekle holt jednomu jebne jedna dvě a pak ztrácí i hlavu, že ano.  Čili i to si nakonec sedlo. Příjemně čistokrevný, byť lehce přemotivovaný horor.  Slabší čtyřka. (09.11.2023)

Rodiny sa stretávajú v sirotinci, v ktorom niektorí členovia vyrastali, no čoskoro si uvedomia, že sa tam nikdy vracať nemali, avšak niet cesty späť. Prichádza pomsta spojená s čiernou mágiou za hriechy minulosti. Démonický kúsok, pri ktorom váham medzi 3 a 4, lebo čakal som ešte o niečo viac (snáď ma Anwar presvedčí v chystanom Impetigore, lebo ako scenárista tu podal len priemerný výkon). Problémom je najmä množstvo postáv v podstate bez charakteru, ktoré sú divákovi od začiatku ukradnuté, úvodná polhodina mi prišla vlažná a zbytočne zdĺhavá, a ku koncu, keď to už začína fakt strácať dych a všetci tí hrdinovia tam len nezmyselne pobehujú, to vyvrcholí pomaly až komicky. Zase na druhej strane posadnutí chudáci, ktorí si tam odrezávajú časti tela, a vyliezajú z nich chrobáčiky, húsenice, stonožky a všelijaká možná háveď, sú na nezaplatenie. Nepresvedčilo ma to natoľko, že by som to chcel v blízkej budúcnosti vidieť znova, ale ako celkom efektnú exotiku beriem všetkými desiatimi. (28.03.2020)