Afrikou na pionýru

Existuje-li v současné době overtourismu a zvyšujících se globálních sociálních rozdílů a z toho vyplývajících migračních vln, zbytečnější typ dokumentu, je to cestopis bílého Evropana. V Česku a Slovensku nicméně vymysleli lišáckou metodu, jak si onen cestopis obhájit jakožto staromilské nebezpečné dobrodružství a to tím, že se limitují archaickými dopravními prostředky. Skrze to naberou sponzory na cestu, pro ty pak musí natočit dokument z výpravy, kde jsou jejich značky vidět a zbytek lidí jsou konzumenti motivačních videí a těch pár Othellů, co se na tyhle věci dívají, aby byli zkrátka v obraze. Ať už to jsou trabanty, tatry, nějaký zarezlý motorky a vůbec, výsledek je stejný - je to pořád cestopis, akorát obohacený tím, že se jim každou chvilku vysere technika. Jedinou spásou by pak mohlo být charisma zúčastněných (což je věc, která pro mě zachraňuje Přibáň), nicméně v tomto případě to padá na hubu šíleně, protože zdejší cestovatelé jsou... no prostě hrozný Slováci. Permanentně se tam mátožej jak rozmazlený děcka v zoo, nejsou schopný se naučit alespoň základní fráze jazyka země do který jedou, zato když mají možnost, tak si vezmou od místního misijního kněze jídlo, které má pro místní bezdomovce a ty pak s ním jdou nakrmit jak kůzlátka v lesoparku, u čehož rozumují "Keby alespoň nefetovali..." Bože v tý bandě nechybí ani nesnesitelnej týpek, co hraje na ukulele! Ze stránky formy je to hodně lo-fi, protože krom obligátních dronových a gopro záběrů (zííív uááá) má většina obrazů nezajímavý kompozice a je hrozně halabala na sebe nastříhaná, což ještě vyniká v pitomém využití hudby, kterou objevíte v jakékoli hudební databance pod tagy "africa" a "adventure". Poslední kapka vody do pančovaného benzínu je pak ten fakin overvoice, který zní jak z nějakého korporátního team buildingového videa a regulérně jsem během něj zjistil, že mi ve filmu chybí Adam Lelek. Ale dozvíte se z něj něco o tom, že svoboda je důležitá a pro všechny. Jsem zvědavej, kam se tyhle cestopisy se sebelimitujícími výletníky nakonec dostanou, nicméně nemůžu úplně slíbit, že až někdo zase bude natáčet, jak jde pěšky do Pekingu se zavázanejma tkaničkama nebo napříč Nepálem na kolečkových bruslích, budu u toho. V jeho vlastním zájmu. (12.08.2020)

Jedna z nejlepších dokumentárních road movie, co jsem viděl. Snad předčí i Ewan McGregorovu Dlouhou cestu. Hlavně bych vyzdvihl skvělou kameru Martina Kochaníka, kde některé záběry jsou doopravdy velmi povedené a potom též skvělou doprovodnou hudbu. Taky střih se velmi povedl, kdy jsem se nejdřív bál, že formát filmu tomuhle projektu nesedne a říkal si, jestli by nebyl lepší seriál a díky tomu pak i delší minutáž. Stejně jak tomu bylo u Trabantů, kde se seriály velmi povedly, ale filmy byly trošku zmatečné a ne tolik povedené. Tak tady se tohle naštěstí nestalo a vše funguje a ubíhá plynule, tak jak má. Jinak zde je asi hlavně nejdůležitější to, co se téhle partě povedlo, než je samotná kvalita snímku. Ale to je na další a jinej komentář, tak alespoň jen krátce - doopravdy před celou partou klobouk dolů. (27.03.2020)

Povedený cestovatelský dokument dobrodruhů, kteří zřejmě mají v životě víc štěstí než rozumu, neboť na tuto cestu vyrazili v mnoha ohledech až pozoruhodně nepřipraveni. Pětice motocyklistů během cesty nevytváří žádné konflikty, takže výsledný film je stejně o nich, jako o náhodných setkáních s různými domorodci. Pokud bych si nadefinoval, co vlastně čekám od cestovatelského dokumentu, tak tomu kupodivu bude blíž první film Mareka Slobodníka než všechny filmy Dana Přibáně. (Hodnocení od člověka, který dojel sice jen na Mys Dobré naděje, zato na kole slovenské značky, takže má pro podobné výzvy pochopení.) (19.05.2020)

Příběh o svobodě a motorkářském pankáčství. Velké dobrodružství, na které se moc rád podívám z pohodlí domácího křesla s pohárkem vína v ruce, ale které bych sám fakt prožít nechtěl. Chvílemi mě mrazilo. Na začátku jedou na pinckách po zasněžené silnici, což je o hubu. Později v Africe už neví roupama co by, tak se třeba na stupačkách postaví, pustí řídítka a jedou á la Titanic. Při představě, že v okruhu několika set km není žádný lékař, natož nemocnice... Brr. (07.08.2021)

Cesta na Pionýrech byla ještě chytlavější než všemi dosavadními trabanty, ale spíš to bude tím, že je to novější dokument, který má zas o něco lepší kameru a víc zkušeností účastníků. Jako vždy se dovíme relativně málo, ale koncept je spíš o svobodě, odvaze a dobrodružství. Tohle už jsou hodně silné 4 hvězdy. (24.04.2022)