Noc klavíristy

Noc klavíristy jako krimi stojí za prd, ale jako svědectví doby, kdy všichni kradli a bylo to normální, je to paráda. Vize systematicky rozkrádaného stavebnictví, kdy kdo chtěl soukromě stavět, muset "sypat" penízky těm správným lidem. Tady vidíme přesně ty kořeny toho dnešního marasmu ve státní správě a všude jinde. Příběh sám ale zas tak zábavný není, jedinou záchranou je asi dvojice Voska- Medřická, to jediné mi přislo trochu civilněji zahrané. 70% (15.09.2013)

Na tomto filmu vlastně nacházím vše, co mám na československém filmovém dramatu obecně rád... dobrý příběh s napětím i atmosférou, v pozadí společenský obraz doby, propracovaná psychologie hlavních postav, vynikající herci a nechybí ani působivá hudba, kterou tentokrát složil Karel Svoboda. Viděl jsem ho několikrát a ani jednou mě nezklamal, byť s odstupem času drobné nedostatky či místy ne zcela naplno využitý potenciál (který nejspíš může pramenit z doby vzniku?) postřehnout lze a po 5ti letech od prvního zhlédnutí mu tu původní slabší pátou hvězdičku odebírám. Přesto nadále Noc klavíristy považuji za zdařilý snímek, v němž nad kriminální zápletkou dominuje psychologické drama dvou mužů, kde protipól k podvodníkovi dohnanému vydíráním k radikálnímu činu tvoří zajímavá postava osamělého „prvorepublikového“ klavíristy, zcela nehodného do aktuální doby, který se proti všem zvyklostem pouští do napínavého pátrání na vlastní pěst. Jindřich Polák přispěl do kriminálního žánru po westernové Smrti v sedle a akční Hře bez pravidel s odstupem další dekády už minimálně potřetí a opět trochu jinak... komorněji, ale působivě. Režimem často omezovaný Václav Voska dal do svého noblesního výkonu i velký kus samého sebe, Otakar Brousek ztvárnil naprosto přesně hroutícího se muže s nejistou proměnou na rafinovaného zločince a pokud se divák soustředí zejména na výkony těchto dvou výrazných herců, je díky nim a Svobodově hudbě s krásným klavirním sólem Noc klavíristy pěkným dramatickým zážitkem. [85%] (10.01.2022)

Protože jsem na začátku nedával pozor a myl nádobí, bylo mi divný, co to maj ti študovaní inženýři za zvláštního koníčka střílet po nocích spoluobčany. Když se ale ukázalo, že obětí měl být mladý floutek s fešným knírem, bylo to jasný. Kdo by nechtěl zastřelit Kanyzu, že. I když byl plán vymyšlen nápaditě a dokonce i zpracování bylo dobré, vloudila se chybička v podobě zloděje koťat a navíc kolem šmíroval pianista z místní nálevny čtvrtý cenový. Chladnokrevný vrah tak musel vykoumat novej plán, jak to vše zaonačit a i když se zdálo, že ta jednočlenná náhrada za magneťák mu nevědomky napomohla, bylo nakonec jeho šmejdění fatální. Nehledě na to, jak chladnokrevně naš hrdina riskoval. Bylo to celkem originální a hlavně mi to přišlo poměrně svižně natočený a dobře zahraný. Po těch hrůzách, kterým jsem poslední dny věnoval čas, potešilo. (03.06.2015)

Další docela ucházející detektivka z období nefalšovaného drsného socialismu, se zápletkou, která se už dnes opravdu stát nemůže (i když teď tu máme zase jiné věci, že). Naštěstí jsou rozvraceči socialistické společnosti buď po zásluze potrestáni, nebo dopadeni - omlouvám se tedy za spoiler - ale jak jinak by to mohlo asi skončit. Vcelku se ale jedná o docela solidní kousek s pěknou atmosférou. (22.10.2012)

Moc hezky vystavěný příběh. Ačkoliv není moc co odhalovat, divák se nenudí. Herecký koncert především Otakara Brouska. Normalizační čs filmy jsou i dobré. Nechtěl bych v té době pracovat ve stavebnictví a dělat třeba jen setinu toho co inženýr Kratina, to jim všem musela po premiéře zhoustnout káva. (27.07.2019)