Národní třída

Ona tohle není žádná psychologická sonda nebo společenská věda. Vlezte do jakýkoliv čtyřky a je jedno, jestli na Žižkově, v Libni, nebo jako tady, na Jižáku a podobný chlapy tam najdete. Za komoušů měli dětství na hovno, jejich fotrové byli vesměs násoskové a po revoluci nedokázali zareagovat na nový pořádky. Dělaj většinou podřadnou práci a jediná jistota, kterou mají, je hospoda, ve který cumlaj pivo a rum a tluměj tím nekončící frustraci. A když jim chce i tohle někdo vzít, musí to najednou všechno ven. A tohle se Altrichterovi s Čermákem podařilo přesně vystihnout. Že to v druhý polovině vzalo trošku absurdnější nádech vůbec nevadí a líbila se mi i v dobrém slova smyslu humpolácká romantická linka. Velká spokojenost i proto, že pár podobnejch týpků osobně znám. 80% (03.02.2020)

Za mě, v kontrastu s bezva knížkou je tenhle film velkým zklamáním. Originál totiž není vůbec dějový. Snaha přiblížit a zjednodušit divákovi Vandamův charakter, nastolení nové dějové linky a přidání psychouše, starosty, šéfa z práce a dalších vytvořily úplně nový obraz a atmosféru. Na scénáři se podílel i autor. Těžko říct, proč k "tomuhle" došlo, možná se Rudiš vzdal příliš brzy. (18.10.2020)

Největším kladem Národní třídy je herecký výkon Hynka Čermáka, který se tady do postavy Vandama doslova transformoval, zahrál ho naprosto perfektně a jestli nedostane Českého lva, budu dost naštvaný. Dále musím pochválit kameru a taky to, že ten film překvapivě má nějakou atmosféru, takže mě ani moc nenudil. Filmařsky je to dost slušně odvedená práce, jen jeden výběr hudby mi připadal dost mimo (scéna krádeže auta), na kvalitu českých filmů překvapivě až příliš, dokonce i postavy má nějak promyšlené, skvělý výběr lokací (v Praze žiji, sice ne přímo v Hájích, ale byl jsem tam nesčetněkrát a vím, že je to tam fakt hrozné, hlavně teď) takže jsem chvíli přemýšlel i nad slabými 3*, ale prostě nemůžu. Ono to promyšlení postav je jednak k dobru a jednak škodí. Nejvíc je to vidět na postavě Vandama - už od začátku je to jasný antihrdina, ale ty jeho první boje proti developerům, tam jsem mu docela rozuměl a byl i na jeho straně, já osobně bych tam místo toho komunistického hnusu nechtěl moderní bílou krychli, protože to podle mě působí stejně. Pak taky ty jeho vhledy do minulosti, ze kterých jsem si tak nějak utvořil závěr, že by nemusel být takový, jaký je, kdyby ho někdo nějak pochopil. Taky mi vadilo, že ten jeho osud na konci není uzavřen, ani částečně, tudíž ani není pořádně zakončen celý film. Teď mi vlastně došlo, že kromě hospodské tam není jediná kladná nebo aspoň sympatická postava. Pak mi taky vadily některé úplně zbytečné scény (ta s Brňákem tam byla proč?) a i když ten film rozhodně není špatný a vlastně mě ani moc nenudil, i tak mu víc jak lepší 2* dát nemohu, to by na tom Altrichter musel víc zamakat. Nebo taková byla už předloha? Nakonec ale po čase ty slabé 3* dám, protože to je jeden z mála český film, který nejen že přichází s nějakým svým tématem a jen nekopíruje zde neustále zaběhlé šablony, ale taky se věnuje tématu developerům a tomu, jak jejich stavby kazí určitá místa. Háje sice za moc nestojí, ale stačí si projít pár developerských plánů a člověk jasně vidí, že komunistické kostky nahradí novými kostkami, ve kterých bude menší počet obchodů a předražený nájem za jejich prostory... Že už ten film ale tolik nefunguje, to je věc druhá. Slabé 3* (12.02.2020)

Štěpán Altrichter atmosféru stále umí vykouzlit, ale do tohoto příběhu se mu ji daří dostat jen v menším počtu scén, než to bylo u Schmitkeho. Film táhnou herci v čele s buldozerem Hynkem Čermákem, ale po té hodince a půl bych nejvýše řadil civilnější herecký výkon Kateřiny Janečkové. Pořád mám ale pocit, že tenhle námět měl navíc, než je tento lehký nadprůměr... (16.03.2021)

Název milostné balady zakotvené mezi lesem a paneláky je zřejmě odvozen od toho, že o hlavní postavě filmu Vandamovi (přezdívka podle herce a režiséra Van Damma) se v jeho pivní partě říká, že právě on dal 17. listopadu 1989 na pražské Národní třídě první ránu, která odstartovala společenskou změnu. Ovšem jednak má dotyčný mýtus zásadní trhlinu, kterou film odhalí až příliš brzy, jednak v sídlištní hospodě Severce, dvojčeti výčepu ze seriálu Most!, panuje z nových poměrů spíše trpká deziluze. Vandamův alias Čermákův ranař spadá do moderní linie antihrdinů od Mostu! po krimi Úhoři mají nabito, kteří si mužnost dokazují způsobem, jenž nebudí zrovna sympatie.Navíc mu sice pomáhá humor, avšak zrazují ho literární pozůstatky předlohy, tvořené vesměs hrdinovým monologem. Druhou slabinu představuje odstředivá jalová satira s natolik obehranými prvky, jaké zosobňují nemilosrdní developeři, proradní politici či zbohatličtí snobové. Což zamrzí, protože tam, kde se film drží Vandamových důvěrných rituálů, vykazuje režijní rukopis, náladu, vtip i napětí. Zašlé bytové i hospodské retro je přesné do posledního detailu sepraných záclon stejně jako výmluvný pohled servírky na silácké filozofování kumpánů u půllitrů. Rovněž odhalení bolestných bodů Vandamovy paměti má svou tichou sílu. Vůbec nejčistší okamžiky. Čermák by měl jen divákům umožnit, aby si k němu našli cestu sami, bez stylizovaných nápověd vnitřních monologů. (29.03.2020)