Nahota

Petr Čepek se coby sirotek potácí životem odnikud nikam a tak trochu"roste pro šibenici". Je nesnášenlivý, nečitelný a prchlivý. Nikdo se k němu nemůže dostat blíž, jelikož nikomu nevěří, nikoho k sobě nepustí. Střídá ženy, ty se na něj lepí, chtějí ho změnit, nebo mu aspoň pomoct. Hledá své rodiče a při té pouti prochází životy jiných lidí. Ta setkání jsou středobodem filmu, který jinak nemá výraznou dějovou linku a jede ve stylu "nepropadejme žádné naději". Hrdina potkává stejně ztracenou učitelku ve vesnici, kde žila jeho matka. Naučit se ale v sobě najít a ovládnout city je pro něj velmi těžký úkol. Snímek je typickou ukázkou Čepkova herectví, Kristina Hanzalová s hlasem "Angeliky" Libuše Švormové zdatně sekunduje. Takové filmy se už dnes netočí a je to škoda, rád bych jich podobného ražení užil víc. 85% (03.05.2011)

Čepek byl neskutečnej herec! Jeho charizma z něj přímo sálalo! Ale Hanzalová mu skvostně sekundovala. Nádherný film o opuštěných duších, které se na malou chvilku v daleké vísce kdesi na Moravě potkají a splynou do sebe i přes značně rozdílné schránky jejich nositelů. Film je o tom, že opuštěná nemusí být jen mladá venkovská učitelka, ale i na první pohled drsně vypadající a drsně se chovající vězeň na dovolené. Škoda toho otevřeného konce, ale o to více otázek :-). K výkonu Čepka dělá film skvělým i krásné prostředí vesničky mezi vinohrady, kde je žití tvrdé samo o sobě. Nechápu tak nízké hodnocení zde. Film je asi příliš náročný pro většinového diváka. 4 fotografie. * * * * (21.06.2014)

Ajovaris! ...a drsně! Opětovný kontakt s normálním světem zřejmě nebývá pro bývalé vězně jednoduchou záležitostí. O to víc tísnivý pocit vyvolává, jde-li pouze o krátkou dočasnou propustku jako v případě hlavní postavy Jana-drsňáka. Tohle psychologické drama se mi hluboko vrylo pod kůži i díky silné hudbě Luboše Fišera a vynikajícímu Petru Čepkovi v hlavní roli. Ačkoliv jsem dlouho měl Čepka za nesympatického a nepříjemně působícího herce, zde mne neskutečně uhranilo jeho podmanivé herectví, ty pohledy a charisma, které z něj přímo vyzařovalo. Zajímavou volbou se ukázalo i obsazení neokoukané tváře Kristiny Hanzalové, která ztvárnila opuštěnou mladou učitelku Jarmilku, ocitající se v dilematu lásky (či spíše vztahu) mezi doktorem, kterého nemiluje, a nabízejícím se Janem, omezeným vyhraněným časem a povinností návratu za mříže. Velice citlivé vyprávění o hledání ztracené útěchy po stopách mládí, s působivou atmosférou, kterou podtrhuje kromě hudby i vizuál plný vyschlých, šedých barev. Příběh plyne ve své délce hodně pomaly, ale nechává nahlédnout jak do psychologie postáv, tak do celé vesnice (například i skrze odlehčenou scénou s dechovkou hospodě či setkání s Jarmilčiny přátely z viného sklípku). Výborný režisérský debut, který Václav Matějka snad už nikdy poté nepřekonal. 95% (52 rokov filmu za 52 týždňov) (10.03.2019)

Poměrně smutný psychologický snímek o tom, že "někdo k sobě přitahuje štěstí, někdo neštěstí." Konstatování Vlado Müllera "špatně jsme se narodili," je přitom charakteristické snad pro všechny výraznější postavy filmu (snad s výjimkou moudré "paní domácí" v podání kouzelné Jarmily Kurandové). Určitě to platí jak pro mladého vězně Jana alias "drsňáka", jehož matka, jak říká "byla kurva a otce nezná", tak pro krásnou ale osamělou učitelku Jarmilu, která se "bojí milovat, jen se mučí a čeká až jí někdo vysvobodí." Oba jsou sami, a hledají zpřísněnou duši, přesto to jejich vzájemné sbližování je dost složité (až trošku zdlouhavé). A nemá žel ani žádné nadějné vyhlídky, i když v to oba moc doufají. Petru Čepkovi byla ta role snad psána přímo na tělo, jeho charisma je neskutečně silné. Silný je i hlavní (trošku překvapivě pozitivně laděný) hudební motiv, který v sobě nezapře typický rukopis Luboše Fišera. (20.02.2018)

Roku 1970 uz ficala normalizacia /vdaka Moskovskym Protokolom 1968 / naplno, ale aj tak vznikali fajne filmy. Ovsem tento k nim rozhodne nepatri. Co k tym kvalitnym filmom potom patri? Ciastocne Zinkova veza Martina Obleceneho, dalej Ctyri Vrazdy Staci, Drahousku, pripadne Hogo Fogo Homolka od Papouska. Film Nahota je len taky normalizacny vyplach, mlady vazen sa vydava do miest, kde stravil mladost, stretne samicu ........ takyto scenar bez pardonu vyplodim aj ja na dvojvrstvy Harmasan pocas sracky na hajzli /pripadne v kadibudke/. 25 % (02.11.2013)