Nahota

Psychologické drama. Ve filmu se toho mnoho nenamluví a je těžké vyrozumět, co chce vlastně divákovi říct. Snad že pustý život může náhle získat díky lásce hodnotu, a tehdy člověk teprve může začít náležitě litovat svých hříchů. --- Téměř celý film je představením Petra Čepka. Hledá lásku sveřepě a náležitě nerudně. Je dobrý, ale do nebes bych jeho výkon nevynášel; hraje jen totožný typ jako již předtím v silnějším (a vůbec hodně podobném) Vláčilově Údolí včel. --- Nostalgicky působí obrazy venkova v historickém okamžiku, kdy poslední generace českých sedláků vymírala a na místo vzápětí dorazily bohaté normalizační strukturální fondy a všeobecná kulturní devastace. Je to tak zřetelně protisocialistické, že by to možná zůstalo v trezoru i nebýt emigrační aféry představitelky vedlejší role. --- Dobrá filmařina, dobrý Čepek, ale Matějkův scénář a dialogy nejsou na výši tak náročného námětu. Není vůbec snadné psát s onou koncentrovanou intenzitou jako Hemingway. --- (Mimochodem, zamyslel jsem se i nad názvem filmu. Napíšeme „Čepek - Hanzalová“, a pod to „NAHOTA“. To zaboduje. Matějka tak jde ve šlépějích jistého zapomenutého českého génia, který kterousi svou hru uváděl pod vhodně zvoleným názvem „Jitrnice zdarma“.) (29.09.2010)

Doznívající, spíše chladnější, nová vlna, která má předobrazy jinde (třeba Mášovo Bloudění), civilismus je vlastně nejsilnější u neherců (scény z pohřbu a následně hospody mají velkou autencitu) a Jarmily Kurandové spolu s V. Galatíkovou, u jiných (Čepek, Vlado Müller, Bohuslav Čáp) je poněkud chtěně tlumené.Literární složka filmu je navíc velmi literátská. (22.09.2018)

Poměrně smutný psychologický snímek o tom, že "někdo k sobě přitahuje štěstí, někdo neštěstí." Konstatování Vlado Müllera "špatně jsme se narodili," je přitom charakteristické snad pro všechny výraznější postavy filmu (snad s výjimkou moudré "paní domácí" v podání kouzelné Jarmily Kurandové). Určitě to platí jak pro mladého vězně Jana alias "drsňáka", jehož matka, jak říká "byla kurva a otce nezná", tak pro krásnou ale osamělou učitelku Jarmilu, která se "bojí milovat, jen se mučí a čeká až jí někdo vysvobodí." Oba jsou sami, a hledají zpřísněnou duši, přesto to jejich vzájemné sbližování je dost složité (až trošku zdlouhavé). A nemá žel ani žádné nadějné vyhlídky, i když v to oba moc doufají. Petru Čepkovi byla ta role snad psána přímo na tělo, jeho charisma je neskutečně silné. Silný je i hlavní (trošku překvapivě pozitivně laděný) hudební motiv, který v sobě nezapře typický rukopis Luboše Fišera. (20.02.2018)

Průměrně dobře natočený český film, s nadprůměrně talentovaným Petrem Čepkem. Různé pohledy na životní hodnoty, morálku a hlavně zdlouhavé nalézání spřízněné duše. To vše zde řeší nejen Jan, jehož čas je ovšem omezen návratem zpět do vězení, ale i Jarmila, která má problém s láskou, jak psychickou, tak fyzickou. I když by Jarmila měla trávit čas s někým jiným, pomalu se sbližuje s Janem a nakonec dojde i na sex. Janův čas ovšem doběhne dokonce a Jarmila zůstává opět plná citové prázdnoty. Pro někoho možná nezáživné, nicméně v pohodě stravitelné drama. (05.07.2012)

Hlavní žeská postava sice promlouvá divadelním hlasem Angeliky markýzy andělů, ale zase tu máme nádherného Čepka a konec českých šedesátek v barvách, což vám každý nedá. Lokačně jde Nahota po stopách Helgeho Studu, což je velmi dobře. Ne snad proto, že se točí v tomtéž Mikulově, jeho okolí a v některé z místních viničních vesnic, nýbrž proto, že i zde hrají lokace charakterově samy sebe (byť vsi v obou příbězích jsou fiktivní a jméno Mikulova nikde nezazní), a dále proto, že v obou filmech má narační prostředí obdobnou funkci, jejíž náplň je odlišná tak a natolik, jak a nakolik se liší hlavní hrdina a jeho téma. Oba však vykonávají obdobnou, silně motivovanou pouť. Vedeljším produktem této lokační paralely je povšimnutí hodná dvojice názvů (Stud - Nahota). Pokud jde o kvalitu některých složek díla, tak ano, taky jsem byl zpočátku rozpačitý. Nicméně zklamání z "podprůměrných dialogů", "absence myšlenky", eventuelně "děje" atd. bude laskavý divák ušetřen, pokud se buď zaměří na krásnou obrazovost celého filmu, nebo si laskavě všimne, o čem to je. Vyvrhel je na krátko propuštěn na svět a hledá matku. Matka je mrtvá. Má na to čtyři dni. Ale matka je mrtvá, vždy už byla mrtvá. Ale on ji hledá. To je výchozí premisa celého filmu.Všechny krasavice jsou vyvrhelem přitahovány, jen co ho zahlédnou. Ale on hledá matku. V hrobě, v půdě, v krajině, v obci, v babce, v ženě. Jak s tím souvisí nahota? Nahý je odhalený, bezbranný. Jen u matky jsi byl nahý v bezpečí. Později nahota implikuje stud, o čemž zase něco ví žena, kterou vyvrhel nachází při hledání matky. S ní se ocitá nahý. A ona s ním. Konečně. Jenže matka je mrtvá. (23.09.2018)