Nahota

Doznívající, spíše chladnější, nová vlna, která má předobrazy jinde (třeba Mášovo Bloudění), civilismus je vlastně nejsilnější u neherců (scény z pohřbu a následně hospody mají velkou autencitu) a Jarmily Kurandové spolu s V. Galatíkovou, u jiných (Čepek, Vlado Müller, Bohuslav Čáp) je poněkud chtěně tlumené.Literární složka filmu je navíc velmi literátská. (22.09.2018)

Další z komentářů, který zmizel v propadlišti času ... Nahota bez přetvářky, není za co se schovat, city jsou komplikované, ale opravdové. Film, který mě pokaždé dostane svou syrovou úpřimností. Uhrančivý Petr Čepek je drsný i zranitelný, komplikovaná Kristina Hanzelová, oba zasazení do komorního prostředí. Setkání a odcházení. Výborné vedleší role, citlivě zahrané. Za mě nejlepší Matějkův film, který nese prvky československé nové vlny (v titulcích rok 1969). (11.03.2019)

Čepek byl neskutečnej herec! Jeho charizma z něj přímo sálalo! Ale Hanzalová mu skvostně sekundovala. Nádherný film o opuštěných duších, které se na malou chvilku v daleké vísce kdesi na Moravě potkají a splynou do sebe i přes značně rozdílné schránky jejich nositelů. Film je o tom, že opuštěná nemusí být jen mladá venkovská učitelka, ale i na první pohled drsně vypadající a drsně se chovající vězeň na dovolené. Škoda toho otevřeného konce, ale o to více otázek :-). K výkonu Čepka dělá film skvělým i krásné prostředí vesničky mezi vinohrady, kde je žití tvrdé samo o sobě. Nechápu tak nízké hodnocení zde. Film je asi příliš náročný pro většinového diváka. 4 fotografie. * * * * (21.06.2014)

Takové filmy už nevznikají a obávám se, že už se nikdy točit nebudou. Naštěstí máme archiv a čas od času se podaří objevit nějaký zajímavý kousek. Tento je unikátní zejména výkonem Petra Čepka, který je excelentní. I přes záplavu šedi je několik scének evokující zlatou vlnu a nejen díky tomu se vyplatí na něj podívat. (09.05.2016)

Tak tento malý veľký film som si pustil po Návrate ztraceného syna a musím povedať, že sa mi páčil minimálne rovnako. Porovnávanie je celkom na mieste, keďže začiatok je takmer totožný a (hlavne) v obidvoch filmoch vládne ťažká melanchólia. Čo je ale pozitívnejšie na Nahote, tu tie pocity nemuseli byť tak často vyslovované. Bolo to zrejmé aj bez slov. A navyše prikrášlené krásnou krajinou a ešte krajšou hudbou. Prostredím, v ktorom aj obyčajný pohľad z okna do noci zároveň depresívne vôbec nepôsobí. Jediné čo môžem vytknúť je Kristina Hanzalová a jej divadelné neherectvo (kto uvidí, pochopí). Ďalším nesporným kladom bol však Vlado Müller so svojou charizmou a nenapodobiteľným hlbokým hlasom. Toho zatienil už len Čepek v hlavnej úlohe mladého človeka, ktorý sa stále len nasiera a uteká, aj keď pred vlastným hnevom neujde. Som naozaj spokojný. Na dva filmy ktoré sú mi natoľko blízke každý deň nenatrafím. To už ale odbočujem. (02.11.2013)