Proxima

Ambientní, přemýšlivé, decentní. Cesta do vesmíru, která je zcela unikátní, až dokumentaristicky pojatá a je na hony vzdálená mainstreamu v podobě všech možných Armageddonů a jemu podobných. Green tradičně skvělá, ostatní herci rovněž. Emocionální rovina působivá, je vidět, že Alice Winocour má svůj typický režijní rukopis. Maryland stejně jako Proxima mají mnoho podobností a určitě stojí za vidění. (25.02.2021)

Psychologický film o tom, ako sa pripraviť na život na najbližšie mesiace až roky bez dcéry. A plus k tomu akýsi polodokument o tom, ako prebieha príprava na let do vesmíru. Nič viac, nič menej. Akékoľvek napätie tu absentuje a v podstate aj dej je osekaný na minimum, prekážky smerom do cieľa, respektíve na palubu rakety, scenár postavám nestavia. To je len suché konštatovanie, určite nie kritika. Vážne nejde o žiaden zábavný produkt o ceste do vesmíru, čo môže pre veľkú časť publika predstavovať problém premietajúci sa do nudy. Ale zase ako často natrafíte na film odohrávajúci sa vo hviezdnom mestečku v Rusku a na Bajkonure v Kazachstane a v jeho okolí. Záverečné titulky s fotkami reálnych kozmonautiek s ich deťmi ma -skoro- rozplakali. (15.06.2020)

Pocta matkám astronautkám? Pravděpodobně ano, ostatně právě v této linii funguje Proxima nejlépe. Společné scény Sarah a Stelly jsou velmi slušné, samozřejmě obzvlášť ty nejdramatičtější, přesto se za vrchol filmu považovat nedají. V některých momentech až dokumentárně pojatý výcvik, je totiž ještě o třídu výše. Možná je to karanténní samotou Sarah a výborným výkonem Evy Green, možná je to i přítomností taktéž výborného Matta Dillona. Rjúiči Sakamoto je sám o sobě jistotou, jeho dokonalá hudba sedne zase obzvlášť k dramatickým scénám výcviku. Více možností, každopádně příprava ono mateřství poráží, což zřejmě i vzhledem k závěrečným titulkům účelem nebylo. 70% (18.04.2020)

Astronauti jsou také lidi, pokud jsem si to dříve tolik neuvědomoval, Proxima mě tento fakt natlačila velmi důrazně před obličej. Astronautka Sarah má dceru, ale má kromě toho i svůj vysněný cíl, let do vesmíru. Dokáže vše skloubit? Zvládne náročný výcvik a odletí do vesmíru? Jak to celé vezme její dcera? Podíváme se vůbec do vesmíru? Odpovědi víceméně znám, ale nebudu prozrazovat. Prozradím jen to, že Eva Green se do toho opět obula přesně stylem, který na ní máme moc rádi. 55% (20.01.2021)

Film o cestě do vesmíru, ve kterém musejí postavy největší vzdálenost překonat ještě na Zemi, kde je dělí třeba jen tlusté sklo. Zatímco Gravitace se Sandrou Bullock vyprávěla příběh (znovu)zrození, Eva Green v Proximě před letem do kosmu podstupuje náročnou prenatální přípravu (zastoupenou řadou vizuálních metafor). Namísto objevování nových světů se v několika fázích odpoutává od Země a dcery (nejdřív jen nácvik v rámci dětské hry, potom zkušební rozlučka s mloky vypouštěnými do potoka, pak komunikace pouze na dálku...). Namísto nástrahám hlubokého vesmíru čelí tlaku společnosti skeptické vůči tomu, zda jako matka může podobnou profesní výzvu zvládnout, zda je od ní zodpovědné opustit její Stellu. Napětí není vyvoláváno životu nebezpečnými situacemi, ale snahou vybalancovat ve vymezeném čase mateřskou roli s fyzicky i psychicky náročným, krok za krokem zaznamenaným výcvikem. Žádný sentiment (Sakamotova hudba je využívána vzácně), nýbrž procedurální věcnost a důmyslné (a dojemné) využívání paralel mezi situací matky a dcery (obě se sžívají s cizím prostředím, seznamují se s novými lidmi a jsou nucené používat jiný jazyk než svou mateřštinu). Tělesná a rodičovská autonomie jdou ruku v ruce. Právě na pocitu nezávislosti je založena katarze během úžasné scény se stádem divokých koní, které Stella zřejmě vidí poprvé v životě a konečně je tak blízko tomu, o čem dosud jen snila. Pokud se neodpoutáme, svých snů nedosáhneme. 85% Zajímavé komentáře: Anderton, Marze (31.07.2020)