Proxima

Pocta matkám astronautkám? Pravděpodobně ano, ostatně právě v této linii funguje Proxima nejlépe. Společné scény Sarah a Stelly jsou velmi slušné, samozřejmě obzvlášť ty nejdramatičtější, přesto se za vrchol filmu považovat nedají. V některých momentech až dokumentárně pojatý výcvik, je totiž ještě o třídu výše. Možná je to karanténní samotou Sarah a výborným výkonem Evy Green, možná je to i přítomností taktéž výborného Matta Dillona. Rjúiči Sakamoto je sám o sobě jistotou, jeho dokonalá hudba sedne zase obzvlášť k dramatickým scénám výcviku. Více možností, každopádně příprava ono mateřství poráží, což zřejmě i vzhledem k závěrečným titulkům účelem nebylo. 70% (18.04.2020)

Kontemplativní pohádka na kterou se dá dívat feministickou optikou. Dát přednost kariéře nebo rodičovství je ve vymírajícím Německu /nemyslím ty miliony přistěhovalců) a pro rodinu zaměřené Francií žhavé téma. Je zde přitažlivá ženská hlavní postava, nahota. Ale vyprávění je poněkud líné. Jedna z nejpopulárnějších hereček současnosti kvůli filmu podstoupila náročnou fyzickou přípravu ve skutečných výcvikových střediscích pro kosmonauty - štáb konkrétně natáčel v prostorách Evropské kosmické agentury nebo na kosmodromech v Rusku a Kazachstánu. Před kamerou se mihne i skutečný francouzský astronaut Thomas Pesquet, který strávil přes půl roku na Mezinárodní vesmírné stanici. Snímek Proxima má univerzální téma - hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou. Hudbu k Proximě složil Japonec Rjúiči Sakamoto, podepsaný pod soundtracky filmů Poslední císař nebo Revenant Zmrtvýchvstání. Francie film vyslala myslím neůspěšně bojovat o Oscary. (26.10.2020)

"Proxima" zlyháva kvôli jednému zásadnému problému. Keď máme príbeh o astronautoch, tak väčšinou máme chvíľku tréning a potom prejdeme k tým zaujímavejším častiam, kde už odlietame do vesmíru. No Alice Winocour sa rozhodla ísť cestou originality a miesto toho nám pripraviť 100 minútový úvod a odlet na posledných 5 minút. A nemôžem povedať, že by tu neboli zaujímavé momentky, alebo časti, kde by som chcel vedieť čo sa bude diať. No počas sledovania som mal hlavne pocit, že film iba donekonečna naťahuje čas. A viem, že film v skutočnosti nemal byť o ceste do vesmíru. Viac sa mal zamerať na nájdenie rovnováhy medzi rodičovskou láskou a splnením svojho sna. To je fajn. Lenže potom si film zaslúžil trošku viac scénok, kde by sme mohli vidieť vzťah medzi matkou a dcérou. Lebo nemám pocit, že by nám toho film ukázal dostatočne. Záverečná časť pôsobila, že by sa reálne mala vyvinúť trošku inak. Neviem či by sa skutočne podarilo Sarah to, čo tam urobila bez toho, aby na to niekto neprišiel a nebol z toho problém. Nebudem vysvetľovať, no pochopíte o čom hovorím keď to uvidíte. Okrem toho celý film pôsobí ako keby nikto nechcel dať do filmu nejakú reálnu energiu alebo niečo, čo by to urobilo zaujímavejšie a silnejšie. Mnoho momentiek vychádza úplne do prázdna a nezapôsobilo na mňa tak ako malo. Myslím si, že je to pozerateľné, niektoré scénky sú zaujímavé a takisto vidieť Evu Green ísť na dno svojich síl je celkom dobre spracované. No film nevie vyťažiť zo svojho konceptu a z jednotlivých scénok ako takých. A potom je to hlavne nuda. Hodnotenie: C (26.08.2020)

Zase mám šťastie na ľahké sci-fi s rodinnými hodnotami, ale tentoraz tá rodina prevažuje nad sci-fi. Celý film tak pozostava z lúčenia a príprav na let, pričom v prípravách je nepochopiteľne trochu bordel a tak sa pravidlá veselo porušujú. No všetko dobre dopadne a najdojímavejšou scénou je štart rakety a tak to asi tvorcovia zamýšľali a nechceli, aby diváci celý film preplakali. Pritom by sa aj v praxi všetky slzy mohli ľahko ušetriť, ak by na extrémne dlhé misie vyberali iba bezdetných ľudí. –––– Věděla jsi, že maminka jednou odejde, viď? Přemýšlela jsi o tom? (04.02.2024)

Nejsem si úplně jistej, co nám tím chtěl básník říct, resp. samozřejmě chápu ten souboj astronautka - nadšenec vs. astronautka - matka, ale nějak to nebylo úplně ono. Ano, pár scén smutných, zajímavých, k tomu neustále dobře vypadající E. Green, ale celkově je to slabší. Pokud se někdo rozhodne pro tohle "povolání", všechno ostatní jde kolem, prostě musí, ač si to většina z nás neumí asi představit. Bylo to zvláštní, pral jsem se se sebou sám asi dost podobně jako hlavní hrdinka. A nevím, jestli je to dobře, jestli to byl účel nebo jestli jsem bojoval s tím, že to není úplně dobrý. Pro mě to zůstalo na půl cesty... bohužel. (17.11.2020)