Temná tvář Brooklynu

Konečne niekto! Konečne to niekto zobral do rúk celé! Scenár, réžiu, produkciu, rolu. Toto robí stále málo režisérov. Niekto iba ukradne scenár a natočí podľa toho film, niekto tam iba hrá, niekto iba napíše scenár a zapredá sa nejakému dementovi, ktorý mu ho dodrbe zlým filmom... Ale Edko si povedal: NIE!!! Ja to urobím celé, a dopadlo to cool. Gratulujem. (27.02.2020)

Motherless Brooklyn je stylově vytříbená noirovka, se skvělým castingem, precizní atmosférou a příznačně zatraceně vychytanou hudbou, ovšem ta zápletka, respektive její zpracování, to je už po hodince trvání filmu na hození flinty do žita a jít se radši věnovat přepočítání zrnek právě zakoupeného pytlíku rýže. Nortona mám jako herce velice rád, jeho výkony se dají většinou označit za strhující, originální a především náročné, a on je vždy vzládá na výbornou, stejně jako je tomu ostatně zde, ovšem Norton jako režisér, natož scénárista, to už je o sakra dost horší kvalita. Sice chápu, že tento svůj příběh odvyprávěl záměrně pomalu, se snahou o co nejpůsobivější a nejpřesvědčivější podobu, což by nebyl zas až takový malér, kdyby to bylo tedy ovšem ale zároveň i dostatečně záživné a tááák moc nenudící. Celé je to totiž neskutečně natahované, se zhruba tak minimálně 45 zbytečnými minutami navíc a asi tak bez 10 dalších nadbytečných postav by se to též obešlo, a pak by to jistě dostalo úplně jiný šmrnc, určitě by tím docílil daleko funkčnějšího napětí, působivěji vygradovaného finále, ale samozřejmě hlavně výraznějšího spádu, který je tu tak hlavním problémem pro jinak mnohem efektivnější dojem z celého filmu. Navíc zde chybí jediná silnější, nebo výraznější scéna, či moment, film nefunguje ale ani po stránce dramatické a emoční, a co se týče samotné zápletky, trocha méně tuctovosti by také jistě prospělo, žádný zvrat, nic nečekaného, zajímavého, nápaditého, a k tomu všemu ještě pak charakterově ploché postavy, prostě nuda a šeď i v těchto ohledech. Po technické stránce se tak zkrátka jedná o skvělou podívanou, s očekávaně výborným výkonem Edwarda Nortona v čele, ovšem musím zopakovat, nic to nemění na faktu, že jako celek je to nudný a utahaný snímek, který si myslím příliš diváků neocení. (17.03.2020)

Klasické gangsterky připomíná pouze první scéna, dál film sice stále pokračuje v jim podobné atmosféře, ale jde už čistě detektivní cestou. Což o to, kdyby náhodou netradiční hlavní hrdina nestačil, získává i tímto příběh na originalitě, přesto se ještě u výborné úvodní scény zdržím. Edward Norton je famózní, Lionel Essrog je postavou prakticky nepřetržitě zajímavou, už jen jeho netypické vzezření a samozřejmě Tourretův syndrom udělá své. Příběh navíc v následujícím dění zdaleka neřeší pouze Frankovu smrt, má mnohem více rovin, kterým by ale podobně řízná scéna jako ta úvodní rozhodně sedla. Ale co už, solidní noir atmosféra, lokace natáčení, kostýmy a především nádherný vozový park si i tak vystačí. Navíc podobně ladných konverzačních detektivek, pro které je atmosféra (zde tvořena především výbornou hudbou Daniela Pembertona) zcela zásadní, se točí minimum, pokud vůbec. Tedy i z tohoto pohledu před všestranně talentovaným Edwardem Nortonem klobouk dolů. 80% (08.03.2021)

Libová Nortonova detektivka, která má skvěle vykreslený postavy a v nich kvalitní vostřílený herce! Díky první a zároveň poslední Brucově desetiminutovce (kdy ze sebe za mě po Přání smrti a Skleněným opět vytáhl trochu toho top herectví) se nastartuje celý velký Edwardovo vyšetřování! Vlastně celej film o případu Franka, bez Franka. Norton jak ho známe, opět parádní výkon, při kterým nám jako bonus, předhazuje ještě k jeho dokonalitě občas nějakej ten tik a záchvat. Vyzdvihnu ještě roli Baldwina, ten se s tím taktéž popasoval luxusně! Spokojenost! Jestli má divák zrovna chuť na temnou kriminálku obohacenou o nádech Ameriky z padesátek, šup do toho. 70% (28.03.2020)

Filmy si sice vybírám podle určitého klíče, ale čas a pořadí v jakém je vidím, je náhodné. Přesto se nezřídka stane, že se v krátkém období objeví dva, které mají ledasco společného. Tím druhým filmem je Amsterodam. Srovnání se nabízí hned několik. Jde o autorské a vypiplané projekty, jejichž témata se týkají americké historie...která pro mnohé diváky nemusí být tak úplně zajímavá. Jde o filmy s nákladnou produkcí ve kterých se sešlo až překvapující množství hereckých hvězd. A ty předvádí vysoce nadstandardní výkony...nejde tedy jen o využití jejich starpower pro marketing. U obou snímků jsem měl pocit, že tvůrci mají jasnou vizi a nenechají si do ní mluvit...i za cenu, že se okruh spokojených diváků zúží o netrpělivé bumbácfily, vyprávějí svůj příběh pozvolna a nenechávají se bobtnající minutáží zneklidnit. Nejspíš i proto jsou nejen na CSFD, oba filmy podhodnoceny a z hlediska tržeb jde o propadáky. Dokonce je tady i vzdálená podobnost ohledně obsahu...oba filmy pojednávají o jakémsi vyšetřování vražd, které vedou k nekalostem ve vyšších kruzích. A spíše náhodným pojítkem je i hudební skladatel Daniel Pemberton...hudební složka obou filmů je velmi důležitá. Nicméně Norton je pro mě o dost lepším režisérem, než David O. Russell. Některé kompozice byly jako vystřižené z grafického románu a opravdu moc pěkně se na to dívalo. Zmiňované hudební pasáže nejspíš diváky rozdělí, protože ne každý zvládne takovou porci jazzu...nutno říct, že vynikajícího jazzu, který k tomuto typu filmů neodmyslitelně patří. Stejně tak k tomuto subžánru patří hlas hlavního hrdiny komentující některé události, krásná žena, velkoměsto padesátých let, noční bary...prostě je to noir detektivka v kabátku, který vypadá opravdu skvěle. Přidanou hodnotu nad rámec žánru je postava detektiva L., kterého si střihl Norton. Umím si představit, že právě možnost zahrát si chytré očko s mírným Tourettovým syndromem, stála za jeho úsilím knihu zadaptovat. A samozřejmě to zvládl bravurně. Stejně jako v Amsterodamu, i tady ten herecký koncert pomáhá překlenout pasáže, kdy děj trochu vázne. Ale není jich vůbec moc. I když dynamika úvodních minut ustoupí až jazzovému zvolnění, pořád je to audiovizuálně podmanivé a o nudění se, v mém případě není řeč. V mnoha noir kriminálkách se stane, že vyšetřování trochu ustoupí atmosféře a stylizace má navrch před vyprávěním, ale tady se to v druhé polovině rozplizlo trochu víc a potíž vidím i v tom, že mě osobně nijak zvlášť tématika výstavby v New Yorku padesátých let nebere. To je ovšem jediná hvězduodebírající výtka, kterou k filmu mám. Jinak je to filmařský klenůtek. (19.02.2023)