sedm.1

Upřímně, mě se příliš do tohoto snímku nechtělo. Jednak Bobby Farrelly už dlouho není ve formě jako na začátku své kariéry, kdy řádili se svým bráchou v jejich komediích jako ze řetězu utržení šílenci, jednak jsem se obával opravdu šíleně tuctové a předvídatelné zápletky s hromadou nudného klišé a jednak vzhledem k tématu týkajícího se mentálně postižených spoluobčanů jsem se velice obával nucených sentimentálních scén, kýčovitých emocí a nonstop vyděračské dramatizace. Nic z toho se ovšem kupodivu nestalo a Šampióni jsou naprostou peckou, která. Mě doslova nadchnula. Celá ta zápletka tedy sice není nikterak nápaditá a nepřináší nic neobvyklého, či překvapivého, v tomto případ to ovšem vůbec nevadí, jelikož zde tento jemný nedostatek dokázali tvůrci nahradit tolika jinými výraznými prvky, že mi ve výsledku ona zápletka vlastně vyhovovala možná víc, než kdyby tam tvůrci vymýšleli nějaké neobvyklé kotrmelce. Především mě doslova nadchnuly veškeré postavy, které jsou vesměs sympatické, výrazné a s prominutím vážně kurevsky zábavné, samozřejmě na čele s osvědčeným Woody Harrelsonem a neskutečně sexy Kaitlin Olson. Další velmi příjemný prvek mi přinesl přítomný použitý humor, který je vkusný, neskutečně funkční a častokrát i nápaditý, prostě všechny vtípky jsou úderné a fakt zábavné, což je pecka. Za funkční musím též překvapivě označit i emoce, které jsou silné, působivé a hlavně přesvědčivé, bez nějakého zbytečného a hloupého tlačení na pilu, a doslova mě šokovali i samotné basketbalové zápasy, které i přes fakt, že jsou hráči postižení lidé, tak působí efektně a přesvědčivě. A jelikož i závěr dokáže přes svou předvídatelnost perfektně dojmout a bavit, tak musím jen zopakovat, že mé velmi nečekané nadšení z této podívané nebere konce a všem jí musím i přes veškeré obavy jen doporučit.

Ještě že tu jsou mezi námi stále tvůrci a herci jako David Ayer a Jason Statham, kteří mě ještě jako jedni z mála dokážou vrátit do zlatých let akčního filmu, jejichž podstatou byla nenáročná, přímočará zápletka, sloužící jen jako podklad pro řádění ultradrsného akčního hrdiny, co nakope všem slizkým zloduchům nekompromisním způsobem prdel. A právě přesně takový je The Beekeeper. Efektní nářez, s charismatickým ústředním hrdinou, v podání osvědčeného bijce Jasona Stathama, kolem kterého je po celou dobu tvořena luxusní aura nezničitelného likvidátora, čehož se jeho postava drží velmi přesvědčivým způsobem od začátku až do konce, tady se kdokoliv ze záporných figurek vážně nemá šanci dočkat závěrečných titulků, podstatné každopádně je, že tento hlavní prvek je zde tedy zpracován opravdu fungujícím způsobem, i když tedy s jednou velmi znehodnocující výtkou, a to že veškeré ony likvidace nejsou příliš explicitní, kdy se tu tvůrci prostě tentokrát neodhodlali k zobrazení nějaké přílišné krvavosti a upřímně tím tak v mých očích celému filmu velmi ublížili. Zápletka má jinak poměrně šmrnc, spád a chvílemi nabízí i slušné momenty napětí, postavy krom ,,Včelaře” jsou jinak též zajímavé a výrazné, a v neposlední řadě tu vlastně poměrně zdařile funguje i atmosféra. Jo, tohle revenge představení mě zkrátka opravdu bavilo, takhle si totiž já prostě představuji zábavnou akční jízdu, co mě dokáže parádně nakopnout.

David Lowery je velmi specifickým filmovým tvůrcem, jehož dosavadní práce, a to ať už scenáristická, tak režijní, mě ani jednou neoslovila, tedy až doposud, jelikož Ain’t Them Bodies Saints mi fakt sedlo, a to především z důvodu její vážně výrazné podmanivosti, což ovšem nemění nic na faktu, že se opět jedná o podívanou pro skutečně jen úzký okruh obecenstva, mezi nějž se ovšem tentokrát řadím i já. Celé je to tedy sice zpracované ve velmi pomalém tempu, dbající především na co nejpůsobivější atmosféru, emoce a samozřejmě i vizuální podobu, a to vše zde funguje nadmíru přesvědčivě, poutavé jsou ale i veškeré postavy, jenž si dokážou získat jak sympatie, tak zájem a zásadním způsobem celý film pak pozitivně ovlivňuje i hvězdné herecké obsazení, kterému nelze nic jiného než tleskat. Samotná zápletka jinak není nikterak originální, nápaditá, či nepředvídatelná, což v tomto případě ale vůbec nevadí, jelikož o ní tu vlastně až tak moc nejde, nicméně svou funkčnost si udržet dokáže, čímž výslednému dojmu nikterak neubližuje. Za mě se zkrátka jedná o velice působivý snímek pro melancholicky smýšlené publikum, co si dokáže užít filmové umění i bez tradičních popcornových ingrediencí