The Florida Project

„Through the eyes of a child, the world seems magical“ je věta, kterou končil celovečerní South Park a která je vlastně nejdoslovnější a nejpřiléhavější popisek i k The Florida Project. Téměř žádná narativní struktura, jen záměrná repetitivní každodennost šmrncnutá dětskou rozjíveností, kde v pozadí nepříjemně bzučí pocit, že výlet na kraví safari a narozeniny s ohňostrojem jsou jen střípky celku kráčejícího jasně špatným směrem. The Florida Project není snímkem jednoho tématu a přes všechno smutný, je to hlavně krásný kousek o dětství. Nemám nejmenší problém na něj v kontextu celýho filmovýho roku 2017 plácnout nálepku „nejlepší“ a postavit ho tak záměrně hned vedle Zvjagincevových Nemilovaných, kam jsem tu nálepku dal taky. The Florida Project a Nemilované lze vnímat jako antiteze. Jako dva zcela odlišné pohledy na více než těžký a nejtěžší dětství. Zatímco ruský kus kráčí velmi pomalu a pracuje především s osudovostí a dusivou atmosférou, překypuje Florida energií, svěžestí, lehkostí a radostí. Platí již deklarované, je to hlavně krásná věc. (15.03.2018)

Kouzlo slunečné Floridy, candy shop barvičky a názvy motelů jako FutureLand, Magic Castle nebo The Enchanted (kousek pěšky je pohádkový Disneyland), staví Baker v kontrast se smutnou realitou sociálních případů, nezodpovědných rodičů, dětí odsouzených k nepřízni osudu, vězení a nebo životu na podpoře. Dětská perspektiva a jen velmi volný příběh, sonda dobrá, celkově však nijak šálek pro mě. (12.03.2022)

Film založený na rozporu mezi dětskou a dospělou perspektivou, mezi dvojicí paralelně existujících, ale zcela odlišných světů. Baker tohoto rozporu využil jako řídícího prvku vyprávění. Průniky „dospělých“ problémů do bezelstné dětské reality vytvářejí dramatické napětí, posunují děj a rytmizují vyprávění. Mikropříběhy dospělých se po většinu času nacházejí na okraji zájmu, což odpovídá dominujícímu dětskému hledisku. S problémy dospělých jsme ovšem obeznámeni dost, abychom chápali motivace postav i dějové zvraty. ___ Dětskému hledisku odpovídá také stylizace snímku. Realistické scény, ve kterých se nízko držená, dětské vidění světa napodobující kamera snaží udržet tempo s mladými herci, jsou prokládány pečlivě komponovanými statickými záběry, připomínajícími svými barvami pop-art. Výrazné barvy, nápisy jako „Magic Castle“, „Futureland“ nebo „Seven Dwarfs Ln.“ a výstřední lokace proměňují zpustošené okolí zábavního parku v jednu velkou hrací plochu, jak jej vnímají a využívají také děti. Vytvořily si svůj vlastní magický svět, který ale není dlouhodobě udržitelný a trhliny, které se v něm objevují, jsou tím větší, čím méně jsou dospělí schopni udržet potomky v iluzi, že všechno bude v pořádku. ___ Energický styl filmu kontrastuje s bezvýchodností situace, ve které je mladá hlavní hrdinka se svou matkou uvězněna. Zásluhou vpádů sociálního dramatu do kouzelného dětského dobrodružství se však film dokáže vyvarovat sentimentality, falše i jakéhokoliv opájení se mizérií postav. Ta pro Bakera ostatně není ústředním tématem filmu. Zajímá ho zejména schopnost adaptovat se na určité prostředí a s ní související sebezáchovné budování vlastního kouzelného království. ___ Baker namísto vytváření umělých dramat nechává události zdánlivě volně plynout. Drobná nedorozumění na sebe ovšem nabalují další příhody, samostatné epizody se skládají do vrstevnatého tvaru a příběh, držící se přes zdání dramaturgické rozvolněnosti tradiční tříaktové struktury, stále větší rychlostí směřuje ke katarznímu finále. Velké závěrečné drama pak vyplývá z řady drobnějších konfliktů, o které vyprávění dříve alespoň zavadilo. ___ Na problémy, které je potřeba řešit, dokáže The Florida Project poukázat, aniž by je zveličoval nebo jimi překrýval drobné radosti života a zneužíval jich k citovému vydírání. Jde o přístup příjemně věcný, soucitný a upřímný, podmanivě magický i realistický, který vedle smutku nabízí i radost a probouzí chuť začít něco dělat. 90% Zajímavé komentáře: novoten, Tft (28.03.2018)

Děti nemůžou za svoje rodiče. Proto jsem nejmenší hrdiny tohoto snímku za jejich chování nijak neodsuzovala a vlastně jsem se nemohla rozhodnout, jestli mám být ráda, že si tak užívají žhavé floridské léto, nebo je mám hrozně moc litovat. Nejlepší na celém filmu je fakt, že režisér a scenárista v jedné osobě do většiny rolí obsadil neherce a dosáhl tak v podstatě dokumentární autentičnosti. Dafoe hraje pěkně (bavil mě hlavně při konfrontaci s pedofilem), ale na Oscara to v současné konkurenci není. Největší hvězdou je malá Brooklynn Prince, jejíž závěrečné slzičky rozpláčou málem i vás. Skoro 4*. (04.03.2018)

Je fakt, že exteriéry těch floridských hotelů jsou tak neskutečné, že jsem si musel chvíli zvykat. Ani se nedivím, že Sean Baker zasadil svůj příběh právě sem. Nelehký život společenské spodiny je tu podáván z perspektivy šestileté Moonee, díky čemuž to vůbec nepůsobí depresivně. Vždyť pro ni svět takovýhle byl nejspíš vždycky, tak proč se tím trápit, když je léto, prázdniny a tolik možností tropit s kamarády rošťárny. Klobouk dolů před práci s neherečkami (a neherci), a tím nemyslím jen představitele dětí. Willem Dafoe využil možnost si zase jednou zahrát kladnou postavu a tenhle malý nezávislý filmeček trochu zviditelnit. Jeden z mála filmů, který vlastně nemá žádný pořádný děj, ale přesto ho chci vidět znovu. (18.04.2018)