The Florida Project

Tak že by bol Sean Baker americkým klonom bratov Dardennovcov? Pomalý, vyše hodinový "antidejový" rozjazd môže mnohých rozladiť, ale ako sa ukáže, je nesmierne dôležitý pre vnímanie nastávajúcich situácií a urobenie si vlastného názoru na to, čo bude nasledovať. Myslím, že Bakerovi išlo viac o to, aby nič divákovi nevnucoval, ale napriek tomu svoj názor nenútene a observačnou metódou podáva. Ako dokážeme odhadnúť, ako svoj život vníma dieťa? Je to čisto len o tom, čo je ukotvené v zákone, ktorý bezpochyby vznikol podľa najlepšieho svedomia a vedomia, ale predsa...? No na to tu máme film, podávajúci priebeh života jednej nekonformnej rozpadnutej rodinky (a nielen jej) predovšetkým pohľadom dieťaťa. A teraz súďme... (24.07.2018)

Musím říct, že tento film mě neskutečně pobavil. Čekal jsme nějakou lehčí dramatickou komedii a vylezlo z toho fantasticky napsané drama, s neherci a dětmi v hlavních rolích, vizuální atraktivitou, plné barev a skvělého stylu točení. Jedna nominace na Oscara? Vážně? Rozhodně to je dost málo. Měli být minimálně tři nominace, za vedlejší mužskou roli pro Willema Dafoea plně souhlasím a ani moc nevím, jestli bych si vybral jeho nebo Sama Rockwella za Tři billboardy. Oba by si cenu zasloužili a Dafoe přeci jen už dvě šance ztratil. Dále měl být nominován za původní scénář a hlavní herečku pro dětskou ne-herečku, herečku Brooklynn Prince za roli Moonee. Stejně tak vynikající výkony předvedla Bria Vinaite v roli matky Halley a samozřejmě ostatní děti a herci. Willem Dafoe v roli Bobbyho to patřičně osladil. Tak lidské ztvárnění postavy jsme už dlouho neviděl. Sean Baker ještě natočí filmy, to se budeme divit a musím říct, že sem i líbí i styl jeho režie. Umístit film do prostředí Floridy, Disneylandu, fialového motelu a dětí z asociálních rodin je fantastická kombinace, která pod jeho vedením skvěle funguje a vzájemně ladí. Výprava a kostýmy byli moc hezké. Líbí se mi, že se točilo přímo v tomto motelu, který opravdu na Floridě stojí. Příběh dětí, které si rodinné trable řeší po svém, chudé matky shánějící peníze všemi způsoby a dobrosrdečného správce motelu možná jednou vejde do dějin kinematografie. I výběr hudby byl krásný. Píseň ze začátku byla moc hezká. Ze všech scén je pro mě nejlepší scéna, kdy do pokoje přijede sociálka s policií, Moonee uteče k Jancey a záběr se mění na záběr z Iphonu, začne hrát akční hudba, holky se chytí za ruce a běží do Disneylandu. U mě to nejlepší hodnocení. 85%. Pro mě jeden z nejlepších filmů uplynulého roku. (22.03.2018)

Starší na facku, mladší na pohlavek - fracek jeden! Frackové dva. Přiznávám, ze začátku mě nezávislefilmové pojetí líčení běžného života lidí na okraji v bizarních rozpadajících se hotelech trochu nudilo. I když jistý příslib byl v kameře, která občas snímala dospělé useknutě, právě z pohledu šestileté holčičky, pro kterou jsou příliš velcí. Stejně tak herectví neherců a zároveň W. Dafoe, který nijak netrčel a perfektně do nich zapadnul. Výborný herec a výborně vybraní naturščici. ____ Od chvíle, kdy se život mladé matky a její životem otrslé dcerky začal řítit do ještě větších pekel, mě to strhlo. Ten pád byl osudový. A vytyčila ho matčina nesnesitelná povaha, i když bylo zároveň jasné, že má svoji dcerku opravdu ráda. Ale prostě si neuměla pomoct a nemohla jinak než takhle - blbě. Příšerně blbě. A malá dospělá šestiletá nevědomky utrhává kousky poezie dětskými hrami v příšerném marastu, ve kterém žije. ____ Závěr, který nemůže mít správné řešení, protože to neexistuje? Komu neukradne kousek srdce, ten stejně žádné srdce nemá. Jak to mohla tak malá holčička takhle zahrát? ______ Scénáristicky v tom není moc naděje, ale je tam aspoň nádech. Nevinná a bezbranná vzpoura překročit jen nepatrnou vzdálenost a aspoň pro jednou a na chvíli se dostat do pohádkového snu, kde nejsou žádné problémy a už vůbec ne žádné drásavě plačící šestileté holčičky a jejich matky, jimž zoufalost rve útroby na kusy. (27.03.2018)

„Through the eyes of a child, the world seems magical“ je věta, kterou končil celovečerní South Park a která je vlastně nejdoslovnější a nejpřiléhavější popisek i k The Florida Project. Téměř žádná narativní struktura, jen záměrná repetitivní každodennost šmrncnutá dětskou rozjíveností, kde v pozadí nepříjemně bzučí pocit, že výlet na kraví safari a narozeniny s ohňostrojem jsou jen střípky celku kráčejícího jasně špatným směrem. The Florida Project není snímkem jednoho tématu a přes všechno smutný, je to hlavně krásný kousek o dětství. Nemám nejmenší problém na něj v kontextu celýho filmovýho roku 2017 plácnout nálepku „nejlepší“ a postavit ho tak záměrně hned vedle Zvjagincevových Nemilovaných, kam jsem tu nálepku dal taky. The Florida Project a Nemilované lze vnímat jako antiteze. Jako dva zcela odlišné pohledy na více než těžký a nejtěžší dětství. Zatímco ruský kus kráčí velmi pomalu a pracuje především s osudovostí a dusivou atmosférou, překypuje Florida energií, svěžestí, lehkostí a radostí. Platí již deklarované, je to hlavně krásná věc. (15.03.2018)

Malý nenápadný snímek o malých nenápadných problémech nižších sociálních vrstev přežívajících za zdmi fialového motelu kdesi na odvrácené straně Floridy. Celá ta malost a nenápadnost je však přehlušena dětským křikem a smíchem ústředních pišišvorů, kteří z toho plátna neslezou ani na vteřinu. A vy je budete milovat nebo nenávidět čistě dle toho, jak moc se dokážete vcítit do vrtochů dětské duše. Já se přikláním tomu prvnímu a té malé hubaté holčičce bych dal rovnou Oscara (scéna ve fast foodu je top!). Teď mě omluvte, jdem se synem nakopat zádel tomu leprikónovi na konci duhy, prej tam schovává hrnec plnej zlata a odmítá se dělit. (22.02.2018)