kajas

Tím největším klenotem celého seriálu o rodině Záhorských vlastnící krematorium je bezpochyby obsazení Jiřího Lábuse, který hraje sám sebe. Strýček Jirka se po náhlém úmrtí objeví u svých příbuzných jako duch a odmítá odejít na onen svět. Tato událost odstartuje sérii více či méně zábavných příhod, které předpokládají, že diváci mají rádi černý humor. Potěší stylizace do Addamsovy rodiny po česku, už méně opakující se vtípky a někdy až příliš rozvláčné tempo. Mizina se klukům z Divadla Mír povedla o dost víc. 3* se zavřenýma očima.

Oscary sleduji bezmála deset let a v tomto případě se asi opravdu jedná o jeden z nejlepších ročníků. Může za to nejenom božský Ryan, ale taky výborná dramaturgie, předávající z řad oceněných hvězd minulých let, i toho Kimmela jsem vzala na milost. Jen tak dál!

Navzdory delší stopáži ve všech ohledech lepší než konkurenční Kritika. Eben standardně skvělý, Peková dokonalá, Daria bez komentáře. A budu si muset dohnat Volhu.

První díl Villeneuvova životního projektu měl úspěch u diváků i kritiky a sloužil jako rozsáhlá expozice pro tento druhý díl. Jestli se vám jednička líbila, už jste v kině velmi pravděpodobně byli (možná dokonce několikrát). A jestli se vám nelíbila, můžete dvojku s klidem vynechat. Má totiž stejné klady i zápory, jako například: 1. Dokonalé technické zpracování a skvělé herce v hlavních i vedlejších rolích (co už ale pochválit nemůžu, je prakticky nulová chemie mezi Timothéem a Zendayou). 2. Špatné emocionální napojení na jednotlivé postavy – jejich osud mě nechával dost chladnou, a to je u spektáklu trvajícího dvě a třičtvrtě hodiny docela problém.

Dokoukala jsem před více než měsícem a pořád nenacházím ta správná slova pro popis toho, co jsem vlastně viděla. Je těžké se rozhodnout, jestli celkové vyznění drogy démonizuje, nebo adoruje. Děj i prostředí na mě působilo těžce nevěrohodně a nerealisticky. Co se týče hereckých výkonů, všechny kolegy o třídu převyšuje Petr Uhlík, který bude příští rok velmi pravděpodobně ověnčen když ne cenami, tak alespoň nominacemi za ztvárnění sériového vraha Ladislava Hojera (ale o tom zase někdy příště). Takže za Uhlíka, jinak dost slabota.

Vaughna a jeho filmy zbožňuju a trailery mi dávaly naději, že naváže na úspěch Kingsmanů. Místo toho jsem se dočkala bláznivého dobrodružství, kde brzy přestanete počítat zvraty, které celý předchozí děj převrátí naruby. Překombinované až běda, ale s dobrým tempem a hlavně prima Rockwellem (nad oplácanou Bryce přivírám obě oči). Několik procent navíc si sám pro sebe ukradl Henry Cavill, který bohužel vůbec nemá tolik prostoru, jak tvrdily trailery a propagační materiály k filmu. Na tomhle projektu pracovalo tolik mých oblíbenců, že prostě musím přitlačit :)

Příběh o bratrech Von Erichových, které velmi tvrdě trénoval vlastní otec tak, aby se z nich stali úspěšní wrestleři, má totiž velmi repetitivní stavbu vyprávění. Po nutném představení celé rodiny se totiž dostaneme do spirály „jeden z bratrů sbírá úspěchy v zápasení a pak se stane něco zlého“. A to je pro 130minutový film docela málo. Byla jsem docela zklamaná.

Nový seriál Terezy Kopáčové měl premiéru v lednu a na následující dva měsíce se stal jedním z nejsledovanějších televizních pořadů. Důvodů jeho obliby u diváků je poměrně dost a všechny podepisuji:  1. Silný námět.  2. Herecké výkony. Z Filipa Březiny se nyní stala opravdová hvězda a doufám, že se mu nabídky jen pohrnou. Za zmínku ale stojí také jako vždy dokonalý Jiří Bartoška nebo Tereza Brodská s Pavlem Řezníčkem v roli Filipových rodičů. 3. Skvělý scénář kombinující mix komedie (zejména ve scénách s Filipovými rodiči) a silného dramatu dojímajícího k slzám. Na tomto místě musím podotknout, že seriál je remakem (údajně slovo od slova) stejnojmenného belgického díla. To ale u nás pravděpodobně skoro nikdo neviděl a převedení stejného příběhu do českých reálií mi rozhodně smysl dává. Pokud vám „Tumor“ zatím unikal, není nic snazšího než podívat se na něj v iVysílání. Fakt to stojí za to. Skoro 5*.

Sympatická oddychovka, která se mi vyloženě trefila do noty. Několikrát jsem se zasmála nahlas a těm třem „dědkům“ jsem v jejich počínání upřímně fandila.

Díky životopisným filmům se často dozvídám o zajímavých osudech lidí, o kterých jsem do té doby neslyšela. Nyad je přesně tenhle případ. Snímek stojí a padá na faktu, jestli vám bude sympatická hlavní postava. Annette Bening (kterou mám pořád zafixovanou jako manželku z Americké krásy, takže mě upřímně šokovalo, jak zestárla) a určitě se jí povedlo zobrazit tu neskutečnou houževnatost. Bohužel jsem ale více soucítila s vedlejšími postavami, které musely snášet Dianinu sobeckost a neohleduplnost – Jodie Foster a Rhys Ifans byli mimochodem skvělí. Film je ve své druhé polovině taky poněkud repetitivní a ztrácí tempo, kromě herců má ale taky super soundtrack a za jedno zhlédnutí podle mě stojí.