Scénář:
Ludvík AškenazyKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Eva Očenášová, Vladimír Ráž, Alena Kreuzmannová, Martin Růžek, Jana Dítětová, Karla Svobodová, Marie Brožová, Vladimír Hlavatý, Anna Melíšková, Josef Kemr (více)Obsahy(1)
Český celovečerní hraný film. Vyprávějí se v něm osudy obyvatel jednoho pražského činžáku na konečné stanici tramvaje. Studentka Olina se tu zamiluje do magistra Martince, který bydlí v podnájmu u Kovandových, a teprve když s ním čeká dítě, poznává jeho povrchnost, neboť Martinec se ji snaží přinutit k tomu, aby se porodu vyhnula. Olina však chce mít dítě, i za tu cenu, že bude svobodnou matkou. Souběžně s Olininým osudem je vyprávěn osud malé Haničky, jejíž otec je opilec a o kterou se po smrti babičky starají bezdětní manželé Kovandovi. Tyto dva ústřední motivy se prolínají s osudy několika dalších obyvatel činžáku. (Filmový přehled)
(více)Videa (1)
Recenze (87)
Drobné glosy ze života na pražské periferii zasazené do průběhu jednoho roku. Nejde ani o sociální drama ani o kritiku společnosti, ale o datailní pohled do soukromí nesený v duchu realismu. Navzájem se prolínající příběhy odkrývají obyčejné všednodenní příběhy, které jsou velice dobře zvolené - osamnělá manželka, studentka, babička s vnučkou, opilec, starčší bezdětný pár ... Výběr postav a jejich vykreslení je ostatně silnou stránkou všech filmů dvojice Kadár/Klos. I mezi optimistickými snímky předválečné éry se začínají objevovat filmy zachycující život jaký je, bez zbytečného romantizovaní nebo snahou o humorný pohled na vážné stránky lidského bytí. To čím by Batalion v předválečné kinematografii stává se Tam na konečné v době poválečné a před nástupem nové vlny. ()
Perfektní herecké výkony v čele s Evou Očenášovou, Vladimírem Rážem (který je tu tak věrohodný, že by potřeboval pár facek) a Martinem Růžkem, to vše v Aškenazyho propracovaném scénáři, v němž mi trochu přebývala jen romance s pilotem, a ve zručné režii Jána Kadára a Elmara Klose. Hudba Zdeňka Lišky, debutujícího v celovečerním filmu, je už už tady prostě úžasná a například když ve scéně v kostele rozburácí varhany, je to drama více než stoprocentní. ()
Jeden z důkazů, že zlatá šedesátá v našem filmu nepřišla po období temna, ale měla na co navazovat. Lyrizující snímek ovlivněný italským neorealismem vypráví obyčejné příběhy lidí žijících v jednom domě na pražské periferii. Přitom sám dům je natolik pozoruhodný, že posloužil jako ideální filmová lokace. Ludvík Aškenazy dodal citlivě napsaný scénář, Ján Kadár dobře zvládal práci s herci, neherci i dětmi a u hraného filmu začínající Zdeněk Liška začal odkrývat svůj potenciál. Z období 50. let je to takový malý nenápadný klenot. ()
Dějově hrozně rozmělněný náhled do života několika lidí, jejichž osudy se protnou v bytovce na konečné stanici tramvaje. Chybí tomu neorealistický naturalismus a příběh neponouká tak objemné myšlenky, aby se divák i přes krátkou stopáž nezačínal pravidelně nudit. Vyzněním spíše pro ženské publikum, páni si v tom dneska moc podnětného nenajdou. ()
Tvůrčí spojení režisérské dvojice s Aškenazyho základem přináší v roce Cabiriiných nocí skvostný kontapunkt k tehdejší evropské vrcholné tvorbě a k vystřízlivění z největšího dobového nadšení ve východním bloku. Kontrastní motiv (dnes obvykle nedešifrovaný) induvidualistické ztracenosti proti masovému nadšení je dalším pojítkem s poválečným existencialismem. To vše z prostředí, které bylo akčním radiem mého dětství v dobách sice o hodně pozdějších, ale stále v situaci, kdy se hranice periferie posunula jen o pár stovek metrů dál. Cestu tramvají z titulků bych klidně protáhnul na samostatný celovečerák. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (5)
- Děj filmu byl na tehdejší československou kinematografii až příliš realistický, takže snímek skončil na pár let v trezoru. (raininface)
- Dům, který hraje v podstatě hlavní roli v tomto filmu, stále stojí a to kousek od dnešního metra Budějovická a to na adrese Batelovská 120/5. (hendrich6)
- Snímek se odehrává na dnes již zaniklé jednokolejné tramvajové smyčce před dosud stojícím domem na Budějovickém náměstí. Tenkrát zde opravdu končila d-3, ale scenárista a režisér v závěru krásného filmu předběhli dobu o čtyři roky a d-3 prodloužili až na Kačerov. Až do 13. ledna 1952 končila d-3 za Pankráckou vozovnou v dnešní ulici Na Veselí. Od téhož dne byla dočasně prodloužena na Budějovické náměstí, kam jezdila do 20. října 1952, kdy se opět vrátila na původní konečnou Na Veselí. O dva roky později, od 17. března 1954, začala pravidelně končit na Budějovickém náměstí a od 5. září 1960 byla ve špičkách pracovních dnů a v neděli odpoledne prodloužena na Kačerov. Od 13. března 1961 začala definitivně jezdit na Kačerov, kde byla ukončena na vnitřní koleji smyčky, zatímco na vnější koleji končila d-14. Uprostřed smyčky stávaly autobusy, které jezdily do okrajových částí města. (sator)
Reklama