Čekání na déšť

Kachyňa dokáže aj z poflakovania po prázdnom rozostavanom sídlisku urobiť zaujímavú záležitosť. Nemalú zásluhu na tom má aj sympatická malá Alenka, ktorá v horúcom lete celkom sama prežíva svoje lásky. Platonické, skutočné, nechcené aj sklamané. Často tu čítam označenie ako pedofilná záležitosť, ja som to prežíval celkom inak. V dnešných filmoch sa môže človek vcítiť do mimozemšťana na ďalekej planéte alebo stredovekého rytiera, a tu mi Kachyňa ponúkol nefalšované vcítenie sa do pocitov 12-ročného dievčatka na sídlisku v 70-tych rokoch. Chvíľu dieťa, chvíľu ale dospelá, keď pri zábere zdola vyzerá párkrát ako Uma Thurman a tanec na streche nemohol pripomenúť nič iné ako jej legendárny twist. Len tá hudba k tancu tu bola príšerná. Zato americký pochod hore schodmi pri vábení to vynahradzuje. –––– Zrcátko, zrcátko, kdo je na sídlišti nejhezčí? (20.06.2014)

Zdálo by se, že panelákové sídliště a poezie se příliš k sobě nehodí, ale Kachyňa tu poezii dokáže vykouzlit i v tomto prostředí. Námětem i zpracováním se mi určitě líbil o něco víc, než předchozí režisérův snímek z "panelákové džungle" Smrt mouchy (1976). Jednoduchý děj o samotě holky a jejím týdnu (spočátku) plném nudy ve filmovém výsledku rozhodně plný nudy není. :) Je jako jindy plný jedné křehké dětské duše, její citových dobrodružství a prvního lásky vzplanutí. Je zábavný (třeba díky fiktivním telefonátům, které Alenka sama doma přes telefonem ke zvonku pořádá nebo úvodní parodii na tehdy hodně populární Naďu Urbánkovou), také poeticky dojemný (třeba díky jedné z dějových linek o Alenčině vztahu k slepému pánovi a jeho fence Zoře) a ač jsem ho viděl poprvé až dnes, občas mně u některých momentů provázela i nostalgie. Čekání na déšť asi nezařadím úplně k vrcholům Kachyňovy tvorby, ale rozhodně se mu i tento kratší film hodně povedl, krásně jsem si u něj oddechl a nejen na konci mne doslova zahřál pozitivním dojmem. *** Ve většině filmů z éry 70. let Kachyňa vytvářel za pomoci Zdeňka Lišky originální tvůrčí momenty ve znamení hudby, tentokrát sáhl po klasické jazzové melodii svatého pochodu a krásně ním do rytmu ozvučil všechny Alenčiny projížďky z bytu, které už samy o sobě vytvářejí zajímavý příběh na pokračování... jenom ta původní Liškova hudba (tentokrát v tanečním stylu z konce sedmdesátek) mne tentokrát výjimečně nenadchla. 85% (08.09.2020)

Já jsem v tom žádné pedofilní narážky neviděl - je fakt, že voják sršel testosteronem a holka byla v letním. Píšu sem ale hlavně kvůli hezkému citátu - když jsou na střeše paneláku, vychytal si Kachyňa odkaz na Uhrovo o cca 15 let starší Slnko v sieti - hle normalizační film, kde se skulinkou očouzeného skla dá podívat do svobodnějšího socialismu začátku 60. let! (30.01.2012)

Kachyňa splnil zadanie na výbornú. Spropagoval žitie v sídlisku poéziou betónových schodov, pozostatkov po stavebníkoch a striech panelákov. Detaily zo života sídliska: vierohodné. Komplexná bytová výstavba mohla zajasať akého má v sebe obhajcu. Mladá generácia zas, ako vie tento pán vystihnúť trampoty prichádzajúcej dievčenskej puberty. Čo na tom, že sa dej potáca odniekiaľ nikam, resp. od parochne a dievčenských snov k vojakovi, čo si rád uhne z fľašky a potom má sám problém s tým, ktorá že dievka je vlastne tá jeho? (06.11.2015)

Na Kachyňovy rodinné filmy se vždycky velmi příjemně kouká a tohle není výjimka, i když se zde režisér spíše opakuje a nic moc nového nepřináší. Co film řadí do nadprůměru je vhodně zvolená živelná představitelka hlavní role a také výborná kamera, která zajímavě přetváří obraz normalizační Prahy a jejich sídlíšť na něco až esteticky povznášejícího. (04.05.2009)