Čekání na déšť

Zdálo by se, že panelákové sídliště a poezie se příliš k sobě nehodí, ale Kachyňa tu poezii dokáže vykouzlit i v tomto prostředí. Námětem i zpracováním se mi určitě líbil o něco víc, než předchozí režisérův snímek z "panelákové džungle" Smrt mouchy (1976). Jednoduchý děj o samotě holky a jejím týdnu (spočátku) plném nudy ve filmovém výsledku rozhodně plný nudy není. :) Je jako jindy plný jedné křehké dětské duše, její citových dobrodružství a prvního lásky vzplanutí. Je zábavný (třeba díky fiktivním telefonátům, které Alenka sama doma přes telefonem ke zvonku pořádá nebo úvodní parodii na tehdy hodně populární Naďu Urbánkovou), také poeticky dojemný (třeba díky jedné z dějových linek o Alenčině vztahu k slepému pánovi a jeho fence Zoře) a ač jsem ho viděl poprvé až dnes, občas mně u některých momentů provázela i nostalgie. Čekání na déšť asi nezařadím úplně k vrcholům Kachyňovy tvorby, ale rozhodně se mu i tento kratší film hodně povedl, krásně jsem si u něj oddechl a nejen na konci mne doslova zahřál pozitivním dojmem. *** Ve většině filmů z éry 70. let Kachyňa vytvářel za pomoci Zdeňka Lišky originální tvůrčí momenty ve znamení hudby, tentokrát sáhl po klasické jazzové melodii svatého pochodu a krásně ním do rytmu ozvučil všechny Alenčiny projížďky z bytu, které už samy o sobě vytvářejí zajímavý příběh na pokračování... jenom ta původní Liškova hudba (tentokrát v tanečním stylu z konce sedmdesátek) mne tentokrát výjimečně nenadchla. 85% (08.09.2020)

Kachyňa splnil zadanie na výbornú. Spropagoval žitie v sídlisku poéziou betónových schodov, pozostatkov po stavebníkoch a striech panelákov. Detaily zo života sídliska: vierohodné. Komplexná bytová výstavba mohla zajasať akého má v sebe obhajcu. Mladá generácia zas, ako vie tento pán vystihnúť trampoty prichádzajúcej dievčenskej puberty. Čo na tom, že sa dej potáca odniekiaľ nikam, resp. od parochne a dievčenských snov k vojakovi, čo si rád uhne z fľašky a potom má sám problém s tým, ktorá že dievka je vlastne tá jeho? (06.11.2015)

Poměrně depresivní a sugestivní, přitom však dost poetické a vkusné podání nudného léta 12leté holky, která je nucena zůstat přes léto doma bez kamarádek nebo kohokoli blízkého. Vzpomínám si, že mě film zaujal už jako cca 10letého, když jsem ho viděl poprvé. Zrání, samota, nefungující rodina. Probouzející se sexualita živelné a sympatické Aleny. Kachyňa tyhle filmy uměl. (23.01.2010)

Chlapci! No co to je? Přání otcem myšlenky. Tento film velikána Kachyni není o tom, dívat se školačkám na kalhotky. Dětská herečka Dita Kaplanová se tam prostě přirozeně pohybuje a tím pádem je jí do rozkroku vidět poměrně často. Je to spíš výpověď doby, pražského rozpáleného a tedy opuštěného sídliště a tedy kurva šedého sídliště. Kolorováno skvělou kamerou, kolorováno i skvělou hudbou Zdeňka Lišky. Zdeněk Řehoř, stabilně hrající komunisty a přicmrdovače režimu si tam střihl roli krásného slepce. Někdy i zdecimovaný voják socialistické armády najde přítelkyni v malé holce. Myslím, že o tom je tento příběh. A o snění. (24.02.2011)

Vyrůstal jsem v 70. letech na sídlišti, prázdniny tam tehdy vypadaly přesně takto, a kdo utekl, rozuměj kamkoliv odjel, ten měl vyhráno. Takže atmosféru opsali velmi věrně, malá Dita Kaplanová to zahrála přesvědčivě, ale nebylo to moc o ničem, stejně jako socík, kterej to vystihovalo div ne dokumentární formou. Takže žádná velká hitparáda, ale úplně bych to nezatracoval, je to z jistého úhlu pohledu dobová výpověď. (09.03.2016)