Když zvířata sní

Příběhu by sice slušely reálie odlehlého dánského venkova 18. nebo 19.století, ale zasazený do současnosti je o to zajímavější. Slastně pomalé filmové tempo, komorní, tíživá a melancholická atmosféra, podmanivá hudba, krásné severské exteriéry... Kýčovitý telenovelický romantismus říznutý trochou syrové brutality... Zlověstná choroba, která postihla jednu ostrovní vísku a o které se veřejně nemluví, ačkoliv všichni vědí... Zajímavé postavy oddaného, starostlivého otce a katatonické matky, paralyzované jakýmisi antilykantropickými sedativy... Trochu jsem u filmu vzpomínal na vynikající švédský Låt den rätte komma in, ovšem tenhle dánský kousek se mi líbil ještě o něco víc, a to mám prosím mnohem větší slabost pro upíry, než vlkodlaky. Ale ta blonďatá dánská fenka je prostě (až do své přeměny) minimálně stejně fascinující, jako leckteré upírky. Úplně chápu zoofilního Daniela, že kvůli ní potupně zradil svůj vlastní druh. (18.01.2015)

„Marie…nenechej si nic líbit.“ K filmu jsem přistupoval s nijak zvlášť velkým očekáváním a zároveň s vidinou toho, že se místy možná nechtěně zasměju. Klíčové na tomto filmu je podle mě najít si cestu k hlavní hrdince, bez toho se asi nemá na snímek smysl dívat (a to co nejdříve, poněvadž už po cca 20 minutách začne postupná „proměna“). V mém případě to klaplo, fandil jsem jí naplno a vzhledem k „milému“ kolektivu, který Marii obklopoval (a vlastně vůbec všem na téhle vesnici nebo co to bylo), čekal na zadostiučinění (myšleno pomstu). Navíc si užíval vcelku slušnou (zlověstnou) atmosféru se sem tam nějakou tou lekačkou (naladí už takové zakašlání či ptáci) a také si vzpomněl na zde mnohými zmíněný švédský film Ať vejde ten pravý, se kterým má dánský „příbuzný“ pár věcí společných…zkrátka vaši dceru či milou musíte brát takovou jaká je, znáte to. No a pak začne to očekávané „řádění“, které už je (mírně řečeno) úsměvné, ale pokud jste si Marii oblíbili, dá se to přetrpět. Slabší průměr je pro film tak akorát. (13.07.2016)

Tenhle vlkodlačí horror mě bavil neskonale více, než utahané upírské drama Låt den rätte komma in. Temné, syrové, chladné, avšak nenudící. Dáni vypadají jako Vikingové (což nepřekvapí), Dánky jsou krásné poněkud jinak, než dívky a ženy v našich končinách. Odmyslet si výdobytky současné techniky měl jsem pocit, že děj se odehrává ve středověku. Na téhle alegorii je fajn, že si lze dosadit jakoukoliv bolest současného světa a přitom snímek nic neztrácí na své působivosti. Výborná kamera s nahnědlými filtry (snad jen občas rušily příliš digitální mraky) a skvělá hudba (nahráli ji Češi) doplňují příběh, který postupně směřuje k tragédii....Umírněnost gore scén mi tentokrát nevadila, ba co dím, film by se klidně bez krve obešel. ,,Měním se v monstrum a ještě před tím chci sex!" (26.01.2015)

Pomalá, príjemne natočená hororová dráma zo sympatického dánskeho prostredia, ktorej podľa môjho názoru trochu škodí spájanie s "Låt den rätte komma in", ku ktorému je od prvopočiatku prirovnávaná. Čo následne vytvára zbytočne veľké očakávania - a zároveň sklamania -, keďže na to jednoducho nemá potenciál (obsahový ani formálny) a ani nejakú iskru, vďaka ktorej by človek získal dojem, že naozaj sleduje niečo nevšedné. Myslím, že predkladať to ako komornejšiu / dospelejšiu / jemnejšiu variáciu na "Ginger Snaps" by bolo čestnejšie voči divákovi i samotnému filmu a nestrojilo by to ani také neopodstatnené vyhliadky. Čím ale rozhodne nechcem povedať, že by to bolo zlé. (05.01.2015)

Kdyby Jonas Alexander Arnby v závěru přitlačil na pilu a předvedl nám houf kvalitních a detailních gore scén, tak hodnocení vypadá úplně jinak, tuším u všech !! Takhle se bohužel jedná o celkem pomalou, naštěstí nenudící hororovou drámu se zajímavým námětem a slušnou severskou atmosférou, nic víc. Låt den rätte komma in je však úplně jinéj level, co se týče atmosféry i storybuildingu. 60% (07.01.2015)