Drsný chlapík

Jeden z nejslabších Venturových filmů, co jsem kdy viděla. V těch letech už začínala filmařina zvolna upadat. Mistr Ventura má ale tu schopnost, že udrží u filmu, který by člověk po deseti minutách smetl ze stolu a ani by ho nechtěl sbírat. "Dokud má člověk nohy, tak má utíkat," říká se ve filmu. Pozorujíc ty laciné záběry a triky, které vyloženě nesnáším (bojovka u nás v lese?), uvažovala jsem o tom...., že vezmu nohy na ramena. Ale Morricone to zase jel geniálně a pan Ventura nezklamal a dotáhl mě do zdárného konce, tedy spíš zdárně do konce. (26.09.2011)

Zcela jednoduchý děj o honbě za pokladem jednoho snílka, který má mnoho kamarádů, kteří jsou ochotni mu tento předem splněný sen uskutečnit. Nestárnoucí Lino Ventura se tu představí s půvabnou Claudiou Cardinale či Bernardem Giraudeau známého z filmu specialisté. Celý děj se dá lehce předpovídat a je plný nesmyslných vzpomínek na mládí hlavních hrdinů. (06.03.2009)

Tož po víc než 12ti letech se znovu sešli staří kamarádi, režisér a scenárista José Giovanni s jedním ze svých dvorních herců, Lino Venturou. Pánové si nostalgicky zavzpomínali na starý časy, kdy spolu dělali dobrodružné filmy. Protože chtěli svojí nostalgií přenést i na diváky, natočili spolu v podobném duchu nový film... o síle přátelství, o touze po dobrodružství, o nezapomenutelných drsných zážitcích v lesním či vodném prostředí. Všechno je fajn, Lino se svým charismatem ty necelé dvě hodinky celkem dokáže utáhnout, příjemně se na to dívá, má to v sobě napětí (byť s hodně předvídatelným dějem) a docela si umím představit, že v době vzniku mohli být nadšeni i Venturovi skalní fanoušci. Ale já jsem zvyklý přeci jen na vyšší laťku, ta tvůrčí nostalgie a dojetí z naivního příběhu (nejvíc v závěrečné půlhodině) se na mne jakožto mladého diváka v roce 2020 dokázaly přenést jen částečně, vnímal jsem velice slabý pozdní odvar Velcích mluvků, Dobrodruhů či Dravce. Filmařské kouzlo 60. let se úplně vytratilo a víc než starší Giovanniho tvorbu to připomíná tuctové severoamerické kousky dobrodružno-rodinného žánru (ta Kanada se prostě nezapře! :)). Tak si říkám, když jsem první filmy s Linem V. viděl teprve dva roky dozadu, žebych Drsného chlapíka skutečně plně dokázal ocenit až za nějakých 10 let...? Zatím k již zmíněným kladům můžu ještě dodat, že snad poprvé mne bavila Claudia Cardinale. 65% (29.06.2020)

Čakal som určite viac. Od režiséra a scenáristu Giovanniho som videl viacero dobrých a výborných filmov, Lino Ventura sa tiež viackrát blysol a Ennio Morricone nemá v mojich očiach konkurenciu. Problém nastal v tom, že Giovanni začal vykrádať sám seba, Ventura nám zostarol a Ennio nemal najlepší deň. Výsledkom bolo nemastné-neslané dielo, v ktorom sa iba občas objavilo niečo, čo by si zaslúžilo záujem. Takže škoda. (19.04.2022)

Film natočený podle ne zcela originálního scénáře stojí za zhlédnutí už kvůli pěkně sejmutým kanadským exteriérům. Pro někoho může tento film fungovat jako studie přátelství a kamarádství, jinak je hlavní tahák Ventura a Cardinale. Poměrně slabý děj tentokrát nepodpoří Morriconeho hudba a celkově je to průměr. (13.09.2021)