Drsný chlapík

Slušná výprava, obsazení a hudba. Dobrodružné a akční scény z divočiny jsou velmi dobré, ale celá prostřední část filmu se odehrává ve městě a je nudná, nezajímavá a v podstatě zbytečná. Totéž platí o mnohdy zcela nevhodných a bezdůvodných flashbackových scénách z minulosti ústřední pánské dvojice. Jednoduše řečeno, určitě ne špatný film, který však nemá na to aby diváky uchvátil a bavil celou svoji promítací stopáž... (28.05.2004)

Škoda, že film nebyl trochu o nečem jiném. Jako laskavé drama o dvou přátelích, by obstál. Ta čásť kdy se Aldo s Gerardem po čase setkají a divákovi se mimo to promítají různé momenty z dávných dob, je moc milá. Ovšem ta poslední půlhodinka kdy vyrazí na výpravu, už je prostě jenom naivní pohádka, na které se podepsal zub času. To už je přece jenom pod úrověň mistra Ventury a Giovanniho. I přesto, že právě díky Linovi je čásť na výpravě ještě snesitelná. Nehraje zde úplně svou typickou roli, ale dobrodruha Aldu si očividně užil. A já jeho milý výkon taky. Samotný film je ale bohužel jenom za 3. (28.01.2017)

Lino Ventura je sice můj velkej oblíbenec, ale tenhle film mi přišel asi stejně blbej jako účes Claudie Cardinale. Začíná to sice docela zajímavě a přestřelka hned na začátku je celkem dobrá, ale potom následuje totální nuda a ta vydrží až do úplnýho konce. A ta část, kdy se hlavní hrdinové vydaj hledat poklad, mi přišla naivní jak Hoši od bobří řeky. Jinak Morriconeho hudba je tentokrát hrozná. (08.11.2013)

Film natočený podle ne zcela originálního scénáře stojí za zhlédnutí už kvůli pěkně sejmutým kanadským exteriérům. Pro někoho může tento film fungovat jako studie přátelství a kamarádství, jinak je hlavní tahák Ventura a Cardinale. Poměrně slabý děj tentokrát nepodpoří Morriconeho hudba a celkově je to průměr. (13.09.2021)

Jeden z nejslabších Venturových filmů, co jsem kdy viděla. V těch letech už začínala filmařina zvolna upadat. Mistr Ventura má ale tu schopnost, že udrží u filmu, který by člověk po deseti minutách smetl ze stolu a ani by ho nechtěl sbírat. "Dokud má člověk nohy, tak má utíkat," říká se ve filmu. Pozorujíc ty laciné záběry a triky, které vyloženě nesnáším (bojovka u nás v lese?), uvažovala jsem o tom...., že vezmu nohy na ramena. Ale Morricone to zase jel geniálně a pan Ventura nezklamal a dotáhl mě do zdárného konce, tedy spíš zdárně do konce. (26.09.2011)