Kamera:
Mathieu VadepiedHudba:
Ludovico EinaudiHrají:
François Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Joséphine de Meaux, Clotilde Mollet, Alba Gaïa Kraghede Bellugi, Cyril Mendy, Salimata Kamate (více)Obsahy(2)
Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně „nedotknutelným“, přesně takovým se stane jejich přátelství… Komedie s dramatickou zápletkou o tom, že ani od krku po prsty u nohou nepohyblivý člověk odkázaný na pomoc druhých, nemusí ztratit smysl života. A o tom, že i nejméně pravděpodobné spojení melancholického multimilionáře a extrovertního recidivisty může humorně zapůsobit na diváka a může se z něj stát kasovní trhák. (oficiální text distributora)
(více)Videa (8)
Recenze (2 813)
Výborný skvěle dramaticky a scénáristicky vypilovaný snímek o tom, jak to mezi paraplegiky a podobně postiženými v reálném životě - nechodí. Philippe totiž patří k tomu zlomku populace, která si může dovolit život na zámku se spoustou personálu a v takovém prostředí se i ochrnutí snáší mnohem lépe než živoření někde v ústavu s vyhořelým personálem, který dává všemožně najevo, jak moc ho svojí pouhou fyzickou existencí štvete, a který vás permanentně udržuje ve stavu mizerného přežívání. Jenže takový pravdivý film by nenabízel tolik hřejivého humoru, zajímavých situací a přitažlivých postav. Vzájemná chemie mezi opatrovníkem Drissem, černošským plebejcem z periferie, a aristokratickým příslušníkem vyšší třídy Philippem je jednoduše dokonalá a plně funkční. Film neřeší jenom vznik jednoho velkého přátelství, ale zajímavým způsobem se potýká i se střetáváním různých kultur, společenských vrstev a věčného sváru tzv. velké elitní kultury s popkulturou lidových mas. Nedotknutelní skvěle naplňují oba žánry, ke kterým se hlásí. Těmhle hrdinům se smějete a zároveň se o ně bojíte. Kromě výše uvedené výtky bych měl snad jen jedinou - ten film je svým dovětkem zbytečně doslovný, tady bych nechal více méně otevřený konec a prostor pro divákovu fantazii. Celkový dojem: 90 %. ()
║Rozpočet €9,5milióna║Tržby USA $10,198,820║Tržby Celosvetovo $426,588,510(Historicky 2.komerčne najúspešnejší film vo Francúzsku s tržbou $163,652,405)▐ Tržby za predaj DVD v USA $5,474,080║ Dramatický príbeh ma správny nadhľad, v podstate ide v základe o ťažký námet ktorý v danom prevedení strhne, dej nenudí ani na chvíľu, odľahčené momentky striedajú dramaticky silnejšie, herci sú fajn, možno tomu chýba troška šikovnejšia réžia, čo by vybrúsila hrany, k úplnej dokonalosti mi tam niečo chýba, záver bol dobrý, taká iná Francúzska Zelená Míľa. /75%/ ()
Film, který se jen těžko popisuje slovy, ten se zkrátka musí vidět. Já jen vím, že jsem za pěkně dlouhou dobu neviděla přirozenější a upřímnější film. Film, který mě emočně dostal, ale takovým tím příjemným způsobem, protože jsem cítila, že se dívám na opravdový životní příběh jednoho neobyčejného přátelství a ne nic umělého. Také jsem se už pěkně dlouhou dobu takhle dobře u filmu nezasmála. Nemůžu si pomoct, ale v souvislosti s tímto filmem jsem si vybavila můj oblíbený film "Inside I'm Dancing", který zobrazuje dost podobné přátelství a i dost podobné charaktery, ale zatímco Inside I'm Dancing se snaží za každou cenu vymáčknout z diváka plno slz a nejlépe každých deset minut, tak Intouchables je přesný opak, není zde scéna, která by na vás tlačila, není zde scéna, která by byla šíleně vyhrocená, jenže jako celek má film takovou sílu, že při závěrečných titulcích zůstanete sedět zcela beze slov. ()
Černej anděl v buržoazním sídle. V Americe africké chůvy učí děti měšťánků emocionální úplnosti, v Británii jemenský šejk káže deprimovaným hrdinům o smyslu života a ve Francii senegalský čahoun vrací kvadruplegickému milionáři chuť do všeho tím, že selanku pracháčů mění na soft verzi pařížského předměstí (přitom se ale samozřejmě sám asimiluje krásou "vysokého umění"). Jestli tohle není midcultový tyglík se všemi ingrediencemi, jsem já beznohý satyr. S oběma zmíněnými filmy pojí Nedotknutelné to, že jsou od pasu dolů mrtví (včetně srdce a koulí), ale přeci jen jim to dost dobře pálí na to, aby se jich člověk nemohl urážlivě dotýkat. Je to veselé, výhřevné, někdy dokonce lehce za hranou politické korektnosti, ale je to, jako by řekl gruzínský knírač, nekonfliktní a obalené v hedvábí. Francouzi tyhle multi-kulti okrasy dělat umějí, a mocně aplaudované dílo dvojice režisérů má tu krásnou vlastnost, že aspoň nepodsouvá žádné kliškovité stereotypy sociální a politické (přinejmenším filantropický pracháč nezachraňuje socku z ghetta), byť té podlézavosti prostřednímu vkusu je tam na můj vkus moc - nakonec je to tak vlastně něco mezi pohádkou a komedií. Vysoké hodnocení na rozdíl od tupoučkého hovínka jménem Černobílý svět chápu... ale na mě prostě podobné emocionální kalkulačky nefungují. P.S. Komisař Cluzet je skvělý... ()
Chybí tam významový přesah, takže to zůstává jen velmi svižně natočená a skvěle humorem rozvrstvená komedie. Frantíci se pochlapili, přiškrtili scénář a vyhnuli se upatlanému filozofování ve světélkující Paříži i klasickým drsným street příběhům. Intouchables je svěží jízda plná emocí a spontánní improvizace hlavních hrdinů. Bez patosu a sentimentu. Není to realita, ale ani mimo ní. Trefa cca akorát doprostřed, se srdcem na pravém místě. ()
Galerie (74)
Zajímavosti (44)
- Na otázku, jak je možné, že se dva tak odlišní lidé mohli stát blízkými přáteli, jak je zachyceno i ve filmu, Philippe odpovídá, že tolik odlišní zase nebyli. Měli stejný smysl pro humor a hlavně se oba vymykali většinové společnosti. I díky tomu mohlo jejich přátelství vydržet doposud, kdy sice Abdel už pro Philippeho nepracuje a každý bydlí v jiné zemi, minimálně jednou ročně se ale navštěvují a pravidelně si telefonují. (pornogrind)
- Philippe Pozzo di Borgo zomrel 1. júna 2023. (lemonova)
- Na rozdíl od nadšeného evropského publika se v USA film setkal s rozporuplným, ba dokonce negativním přijetím. Například recenzent Jay Weissberg ve svém článku na webu Variety obvinil snímek z rasismu v duchu příběhu strýčka Toma a označil Drisse (Omar Sy) za předvádějící se opici se všemi rasistickými souvislostmi tohoto termínu. (Aelita)
Reklama