Nedotknutelní

Při sledování filmu jsem si mnohokrát vzpomněl na podobný snímek Uvnitř tančím. Zvláštní však je, že zatímco u britského filmu se podstatně víc tlačilo na pilu a obvinění z citového vydírání mohlo být nasnadě, přesvědčil mě asi víc než jeho francouzský následovník. Asi proto, že Intouchables pracoval víc s humorem a celkově byl takový víc bezstarostnější, pohodovější a...méně úderný. Ve výsledku si možná najde i více fanoušků, ale jeho aroma ve mně nezůstane tak dlouho jako u výše zmiňovaného anglického produktu a nejspíš na něj i časem zapomenu. Tímto srovnávacím úvodem však nechci říct, že by Nedotknutelní byli nějak slabším filmem, to určitě ne. Je to po všech stránkách kvalitní dílo. Příběh není vůbec hloupý, v tech. kategoriích nenajdete slabšího místa (ach, ta hudba!), dýchá na vás příjemná a hřejivá atmosféra, funguje zde humor, ale snímek jasně stojí na úvodní dvojici, jejichž společná chemie (přestože tenhle aspekt zohledňuju spíše u milostných párů) funguje velmi dobře, a tak nějak přirozeně. Jako hlavní nedostatek filmu však vidím jeho celkovou nereálnost. Přestože se tvůrci dušují, že se inspirovali skutečným příběhem, nevěřím jim to. Při sledování filmu mi to ani moc nevadilo, ale v závěrečném hodnocení na to přece jenom přihlédnu. Nebudu sice zbytečně pálit tak ostrými náboji jako třeba Tetsuo a jeho sociální utopie, přesto 1* dolů půjde, nic ve zlém. (30.05.2012)

Francouzský Intouchables mohl lehce sklouznout k patosu a citovému vydírání díky postavě kvadruplegika, stejně tak mohli autoři přestřelit díky figuře neotesaného ošetřovatele. Naštěstí sledujeme výborně napsanou a zahranou komedii s poněkud černějším humorem o pohledu na svět z trošku jiné strany. Jak asi bude vypadat americký remake, který nám Hollywood za pár let bude nutit vidět? Brrr, prosím, jenom to ne. PS: V kině to napodruhé vedle milované osoby chutná ještě lépe : ) (18.03.2012)

Moja pani manželka má tento film veľmi rada, ale ja som si k nemu cestu nikdy nenašiel. Nepáči sa mi absencia poriadneho scenára. Vinou toho ide skôr o zlepenec, než o film s plnohodnotným dejom. Herecké výkony mi pripadali zaliečavé, prízemné, jednoduché a priemerné. Musím dať len 3*, pretože mi tej povrchnosti, dobroty a zjednodušovania pripadalo predsa len priveľa na jeden film. Mám rád feel good filmy, ale toto pripadalo prehnané už aj mne. Nechcem povedať, že sa všetky snímky o ochrnutých ľuďoch musia niesť vo vyložene vážnom duchu (ako napr. Volanie mora s Bardemom alebo Skafander a motýľ s Amalricom), ale toto bola miestami predsa len rozprávka. Vlastne som sa čudoval, keď som zistil, že scenár nenapísal Luc Besson. Diváci boli každopádne nadšení, snímka s rozpočtom necelých 10 miliónov eur zarobila celosvetovo 426 (!). (06.02.2017)

"Když třeba máte červený uši, tak Vám jako stojí?" Symbióza ochrnutého milionáře s černým parťákem z mokré čtvrti na půdorysu skutečné události ve mně budila velké obavy. Naštěstí mi byl naservírován milý a lehce úsměvný snímek, který mi sice rozhodně bránici smíchem nenatrhl, ale pár vtípků na účet kvadroplegika si rozhodně budu pamatovat. Zkrátka bylo to dost dobrý, ale když to srovnám s tím výletem na Kokořín ... (19.04.2012)

║Rozpočet €9,5milióna║Tržby USA $10,198,820║Tržby Celosvetovo $426,588,510(Historicky 2.komerčne najúspešnejší film vo Francúzsku s tržbou $163,652,405)▐ Tržby za predaj DVD v USA $5,474,080║ Dramatický príbeh ma správny nadhľad, v podstate ide v základe o ťažký námet ktorý v danom prevedení strhne, dej nenudí ani na chvíľu, odľahčené momentky striedajú dramaticky silnejšie, herci sú fajn, možno tomu chýba troška šikovnejšia réžia, čo by vybrúsila hrany, k úplnej dokonalosti mi tam niečo chýba, záver bol dobrý, taká iná Francúzska Zelená Míľa. /75%/ (01.03.2012)