Poslední kvartet

Príjemná, komorná herecká štvorylka. Zo začiatku ma nezaujímalo dramatické rozjímanie pár new yorských snobov nad rozpadom nejakého sláčikového kvarteta. Ale ako sa začnú jednotlivé krízy kopiť, a sú všeho-všudy ľudské a pochopiteľné, celkom ma film chytil. Walken ma v úvode svojou typickou dikciou rozosmieval, ale v druhej polovici už je jeho výkon celkom sústredený a fajn. Film si pre seba kradne Phillip Seymour Hoffman, ktorý, asi ako vždy, predviedol expresívny a emocionálne silný herecký výkon. (15.09.2014)

Film, na ktorý si treba naozaj vybrať správnu chvíľu. Pomaly plynúci film, ktorý dokonale uspí 90% priemerného publika. Ja som síce nezaspal, ale aj napriek tomu nejásam. Dej nie je zrovna devíza filmu, no vyzdvihol by som skôr hercov, ktorý zahrali kvalitne. Walken aj Hoffman pôsobili akoby boli naozaj hudobníci s dlhou praxou. Hudba ide kúsok mimo mňa, ale bola príjemná. Fanúšikovia tejto hudby si v kľude môžu pridať hviezdu navyše. Ja pridávam hviezdu hlavne za hercov, inak je to nenápadný film, ktorý je určený pre veľmi malé publikum. Pre ostatných zasraná nuda. Ja si film pustím znova až vtedy, keď sa zapíšem na kurz hrania na husle, čiže nikdy. 45% (25.05.2014)

Očakával som niečo dosť odlišné - a síce, že dej sa bude odvíjať najmä od osudovej diagnózy, ktorá zasiahla violončelistu Petra. Aj keď vlastne práve tento moment bol spúšťač všetkého, čo sa udialo. Smutná správa rozvírila hádku, ktorá domino efektom spustila ďalšie hádky vyúsťujúce do rôznych nečakaných reakcií. Nielenže sa ocitá v ohrození kvarteto, ale aj dlhoročné krásne priateľstvo celého kvarteta. Aj keď mne osobne strašne prekážal ten namyslený Daniel, ktorý sa tváril ako keby bol ten najlepší huslista na svete. Dej filmu mi prišiel dosť rozvetvený aj do rôznych sfér, ktoré tak trochu celému deju uškodili. Záver bol naozaj krásny, veľká pocta slávnemu Beethovenmu Opusu 131. (03.02.2014)

Miluju filmy, které mě nejen pobaví, ale taky něco naučí. Filmy o vážné hudbě mám tedy strašně rád, takže jsem šel - povzbuzen vysokým hodnocením - téměř na jistotu. "Late Quartet" (rozkošně hravý, dvojsmyslný název) rozhodně není bezchybné dílko, ale víte co? Kašlu na podivnou psychologii postav, toporné zvraty a lacinou sentimentalitu. V závěru jsem se dojal jako už dlouho ne, a víc mě nezajímá. Krása. Klasická. (05.08.2013)

„Být součástí nějaké skupiny znamená, že se někým stáváte...“ Tohle byla krásná souhra nejen čtyř smyčcových nástrojů, ale i hereckých výkonů v komorním filmu ze zákulisí jednoho hudebního kvarteta. V často poměrně napjatých vztazích členů kvarteta už se zdaleka o tak ideální souhru nejednalo, ale to zajímavější bylo celý film s výrazným prostorem pro rozehrání hned několika lidských příběhů sledovat. Snad jen, podobně jako někteří mým spolukomentujícím, mi úplně neseděla milostná linka mezi nejmladším členem kvarteta a dcerou dalších dvou členů, zejména pak to její vyvrcholení mi připadalo až těžkopádné. Nicméně když na jevišti došlo k vyvrcholení celého příběhu s hned několika krásnými momenty, bylo mi potěšením nechat se dojat, navíc bez toho, aby tvůrci při tom jakkoliv tlačili na pílu. Potěšením mi bylo během celého filmu pravidelně poslouchat i nádhernou klasikou hudbu a rovněž samotné zjištění, že tahle nezávislá filmová scéna, zaměřena na podobně obyčejné a zároveň silné lidské příběhy, která měla dříve v americké kinematografii výraznou tradici, snad ještě úplně nevymřela a pořád funguje! [85%] (21.12.2021)