Rock of Ages

Po nabušeném Hairsprayi až na pováženou nudná srajda, tvářící se jako nejdrsnější pocta metalu, a přitom se v ní jen střídají hity osmdesátkového pop-rocku, které doprovácí vizuál sladší než cukrkandl. Ale ono by to ani nevadilo (z traileru bylo jasně patrné, že se pojede na disneyovskou notu), kdyby alespoň jedna postava byla charakterizována více než jednou prostou větou (je divný, je gay, je hodný, je zamilovaný atd.) a většina děje se nedala shrnout do deseti slov. Je to zkrátka povrchní, bezduché a na dlouhatánské dvouhodinové stopáži tím pádem i nekonečné. Což ještě umocňuje zařazení snad dvacítky songů, mezi něž se kolikrát nedostane ani ždibíček obyčejného dialogu. O ty aby člověk přímo prosil. A vyjetý Cruise a stále šťabajzoidní Kačka Z-Jonesová už bohužel dostatečnou příchuť nedodají. Zvlášť když na ně - stejně jako na ostatní postavy - zbývá nějakých 8 minut stopáže. P.S.: Malin Akerman už asi nemohla být hnusnější. (20.07.2012)

Nastavte uši, oči...ráda jsem poslechla a nelituji jediné minuty. Skvělý mix esence humoru a hudby s velkou dávkou nadhledu balancující neustále na hraně, přesto vkusná, meziřádková záležitost pro určitý druh diváka. Nebudu to dál pitvat, jsem tu sama pro sebe, pro své potěšení, zábavu, únik z reality a za každý příspěvek jsem neskonale vděčná. Pokud jde o výběr Toma do role "odepsaného" rockera, neznám lepší volbu než chlápka, jenž je věrnou kombinací es typu Cooper, Tayler, Mick, Ozzy, Freddie, aniž by potřeboval masku a dabléra. Navíc plně dokázal, že je schopen každé role, bravo! Nejde vskutku o žádnou skutečnou vážnou oslavu rocku, ale pouze o čistou show, která je věčná. "Falešná kongregace různých výparů"... tak nějak to funguje věky věků... Někdy mohou být ztracené věci znovu nalezeny. (21.08.2013)

Na tomhle filmu se pozná, že byl adaptovaný z broadwayského muzikálu. A to bohužel v tom zlém slova smyslu. Proč? Protože trpí tím samým problémem, čím trpí většina herních adaptací - film je naprosto jiném médium, než hra či v tomto případě muzikál. A vy, jakožto tvůrce/režisér/scenárista, se tomu musíte přizpůsobit, protože co může fungovat na Broadwayi, nefunguje ve filmu, protože to zkrátka a dobře působí neskutečně blbě a lacině. Další chyba je spoléhat se na velká jména (Cruise, Zeta-Jones, Giamatti, Cranston) a na fakt, že zpívají známé písničky. Ano, je fajn je slyšet na plátně, ale člověk má raději originál, speciálně když to je od herců, kteří sice trénovali nějakou dobu a je to znát, ale přeci jen nejsou to zpěváci. Když to vezmu kolem a kolem, tak tohle bylo selhání režiséra, který, alespoň mi to tak přišlo, hodně spoléhal, že mu velké jména, která zpívají známé a oblíbení písničky, naženou diváky do kina a ti to kvůli těmhle věcem budou mít rádi. Tohle měl dostat do ruky někdo, kdo chápe muzikály a spektákly jako takové. Ano, mluvím o Luhrmannovi, který by z tohoto filmu udělal epickou podívanou, ne naředěnou limonádu, kterou navíc už někdo kdysi pil. Škoda. 40 %. (21.12.2014)

Z prvu jsel v téhle ulítlotině něco stLe hledal. Je to zbytečné; protože tam nic není. Pak jsem si uvědomil že koukám na sprznenou mama miu, a dost se mi ulevilo. Zbytek filmů jsem se docela bavil, hlavně hudbou. Protože tuhle muziku mám hodně rád. A pitomej scénář a slabý herci mi ji prostě nezoskliví. Za mě 65%. (24.10.2012)

Kalifornský tvůrce podprůměrných komedií nebo romancí Adam Shankman mnohé překvapil remakem stejnojmenného muzikálu z 80. let Hairspray. Vzestup Shankmana-režiséra byl ale, zdá se, pouze dočasným jevem. Divák by ještě v rámci žánru bral obehranou zápletku, kterak naivní blondýnka Sherrie léta páně 1987 přijíždí do Hollywoodu hledat slávu a uznání. Najde Drewa, který ji dokáže dostat ke správným lidem a ještě otevřít své romantické srdce. V politických kruzích se mezitím spřádají plány, jak vymýtit z losangeleských ulic a klubů pro mladé sex, nenávistnou hudbu a… sex. Cesta vzhůru cukrkandlové dvojice je tu bohužel tvůrci sledovaná nedůsledně, nahodile. Od ústředních milenců stále nesmyslně odbíhají k vedlejším postavám, které, ač je hrají výborní herci, nemají také co nabídnout. Podzápletky ději příliš nepomáhají, otevírání vážnějších témat nefunguje, některé momenty jsou zbytečné, jiné až trapné (S/M scéna například). Rock of Ages je samozřejmě plný hudebních čísel. Jenže jim chybí hravé detaily, spontánnost, přehlednost, originalita. Náznaky nevědomého podupávání do rytmu pak kazí chaotický střih. Tvůrci se až příliš nechali unést pastelovými barvami a množstvím laku ve vlasech hrdinů, až pozapomněli na diváka. Vyprávění je totiž emocionálně odtažité, chybí mu tempo, přidaná hodnota. Příště prostě, prosím, víc péče. (07.11.2012)