Chicago

Na Chicago jsem se díval čistě kvůli všeobecnému filmovému přehledu, muzikály jinak opravdu nemám rád, ale musím připustit, že tohle nebylo tak špatné, vůbec ne. Catherine Zeta-Jones předvedla obdivuhodný výkon, vypadala sexy, působila sebevědomě, taneční i pěvecké kreace zvládla bez chyby a k dokonalosti už ji chyběly jen ty delší vlásky. Renée Zellweger vypadá vedle ní tak trochu jako ošklivka, ale herecky nezůstala o moc pozadu a to je hlavní. Nejvíc se mi určitě líbila scéna z vězení, ta měla náboj, ostatní byly tak trochu ucajdané, povětšinou písničky, které mi nic neříkají a člověk aby už odpočítával minuty do konce. Moulin Rouge byl zpočátku zábavnější a u konce emocionálně silnější, přesto by však muzikáloví fandové rozhodně neměli být zklamáni. Jedná se o propracované dílo, u kterého Oscary, vyjma toho za nejlepší film (!!), s přihmouřeným okem dokážu pochopit. 7/10 (30.07.2008)

Pod nablýskaným povrchem vyumělkovaných tanečních čísel ozdobených svůdně (ne)oblečenými ženami skrývá se banální příběh o tom, kterak krásní vyčůránci přechcali spravedlnost a hodní blbci ostrouhali. Snad bych v tom mohl chtít i vidět odhalení "kabaretnosti" a povrchnosti tohoto světa, leč že se takové odhalování děje (záměrně?) povrchní lampou, mi nijak neimponuje. Stylové řemeslo to však rozhodně jě. Silné **. (24.03.2009)

Nesmyslné herecké a scenáristické oscarové nominace si podávají ruku s technickou brilantností ve stominutové zábavě, která uteče jako voda. Hudba je v čele s chytlavou hitovkou All That Jazz perfektní (mám rád jazz), taktéž choreografie tanečních výstupů je pozoruhodná, z nichž nejvíc mě upoutaly novinářské "loutky" na šňůrkách se skvělým výstupem příjemně překvapivého Gereho a Zellweger. Ta, stejně jako Zeta-Jones, velmi dobře zpívá, skvěle tancuje, ale bohužel také předvádí svůj omezený herecký rejstřík s polohou č.1 - "blbka Bridget". Ve výsledku jsem měl pocit, jakobych seděl v nějakém přepychovém chicagském klubu, sledoval v rámci představení o dvou vražedkyních a jednom chamtivém obhájci jeden jazzově-taneční výstup za druhým a ignoroval fakt, že celé to bombastické pozlátko maskuje chatrný scenář a nevzrušivost zápletky. Hlavně, že se oči a uši popásli. A ještě k tomu nalévali skvělé šampáňo..... (14.07.2006)

To, že jsou v tomhle jazzovém muzikálu taneční sekvence natočené poměrně strhujícím způsobem, nezabrání tomu, že tahle satira na mediální manipulaci postrádá silnější příběh. Režisér Rob Marshall i třeba s Gejšou prokázal chladný perfekcionismus, odosobněný styl bohužel vnímáme i tady. Akademie ukázala, že má trochu zakrytý výhled: 13 nominací a z toho šest sošek je na mě trochu moc. Ale netvrdím, že výsledek svou kvalitu na několika frontách nemá. Kupříkladu v případě herců. Třeba takový kukuč Richarda Gereho se jen tak neomrzí, herec navrch přináší přesah v podobě několika svých předchozích rolí. Jen příště prosím (obecně) méně strnulosti. Ani napotřetí prostě víc dát nemůžu. (22.08.2017)

Soundtrack Danny Elfman: 1. Overture/And All That Jazz [6:04] ,2. Funny Honey [3:39] ,3. When You're Good To Mama [3:19] ,4. Cell Block Tango [7:22] ,5. All I Care About [3:48] ,6. We Both Reached For The Gun [3:59] ,7. Roxie [3:22] ,8. I Can't Do It Alone [3:51] ,9. Mister Cellophane [3:57] ,10. Razzle Dazzle [3:47] ,11. Class [2:54] ,12. Nowadays [2:14] ,13. Nowadays/Hot Honey Rag [3:28] ,14. I Move On [3:28] ,15. After Midnight [4:00] ,16. Roxie's Suite [3:24] ,17. Cell Block Tango (He Had It Comin') [3:58] ,18. Love is a Crime [3:40], (27.05.2011)