Rock of Ages

Tvůrci téhle adaptace broadwayského muzikálu zřejmě věřili v opak, ale pravdou je, že pojmenováním klišé se klišé nezbavíte. Obehraná zápletka sleduje dívku z Ohia, která zkouší prorazit v Hollywoodu. Z povědomosti této situace si sice hned zkraje jedna z postav utahuje, ale dál už Rock of Ages na svou věrnost naivním osmdesátkovým příběhům nijak neupozorňuje. Pouze naprosto účelově reaguje na stávající krizi hodnot oprášením amerického snu v jeho nejryzejší podobě. ___ Cesta ke slávě tedy není pro svou předvídatelnost shazována, není však ani sledována dost důsledně, aby si přišli na své nostalgičtí milovníci osmdesátkového retra. Některé scény zcela proti celkovému vyznění filmu symboly 80. let zesměšňují a novodobě „nečistý“ je i epizodický narativ – od protagonistky je neustále a nesmyslně odbíháno k ostatním postavám. Film tím akorát upozorňuje, že nevzniknul kvůli příběhu, který má být vyprávěn, nýbrž kvůli komerčnímu potenciálu nápadu „dáme dohromady kupu rockových balad a pár slavných herců“. ___ Songy jsou častěji využívány jenom proto, aby zazněly, ne kvůli okomentování děje, a slavné tváře dostávají prostor, neboť je (občas) zábavné je sledovat, ne z toho důvodu, že by jejich podzápletky smysluplně doplňovaly příběhové jádro. Cruise, Zeta-Jones, Cranston (kdo mi dokáže odůvodnit přítomnost S/M scény, dostane trsátko s podpisem Staceeho Jaxxe) ani duo Baldwin-Brand nejsou pro hlavní dějovou linii důležití adekvátně stopáži, jež je jim věnována. Bohužel nejenom jejich postavy, ale i Sherrie a Drew, o něž by mělo běžet především, představují jenom bezduché karikatury, voskové figuríny z muzea osmdesátkového rocku (ke kterémužto dojmu přispívá i velké množství líčidla na jejich tvářích a laku v jejich vlasech). ___ Proč tedy film sledovat? Po pravdě, žádný pádný důvod mne nenapadá. Shankman není dost schopný režisér, aby dokázal vystihnout esenci jedné éry a aby díky tomu i diváka, který použité rockové pecky zná jen díky hraní Guitar Hero, přesvědčil, že žít v 80. letech, nosit kožené kalhoty a poslouchat rockovou hudbu bylo zatraceně cool. Právě a jedině tohle se nám přitom Rock of Ages nezastíraným adorováním tehdejší kultury a lehkou kritikou toho, co v hudebním průmyslu nastalo s příchodem MTV, snaží sdělit (kovaní rockeři by navíc mohli namítnout, že plnohodnotný rock 'n' roll zažíval zlaté období o dekádu dříve). ___ Vyzdvihovanými hodnotami i tematizováním boje proti zkaženosti rockové hudby působí film hodně „out-of-date“ (což bezezbytku platí pro homosexuální parodickou vsuvku). Formálně i obsahově mu chybí něco, co by jej posunulo do současnosti. Neustále vypadává z rytmu, načasování vtipů je nešťastné (většinu z nich krom toho budete znát z traileru), jejich zachlazenost zarážející (jsou jenom hloupě nevkusné, navíc ne dost), nepódiová muzikální čísla rozbíjí chaotický střih a těm pódiovým zas zoufale schází šťáva, mladým hercům chybí charisma a Cruisovi dost zvučný hlas, abyste mu uvěřili rockovou legendu. ___ Z papírově slibné podívané je nakonec muzikál oslavující styl, který sám nedokáže brát úplně vážně, což mne nutí obvinit tvůrce ze stejné falešnosti, jakou trpí hrdinové filmu. Dominantním dojmem je umělost. Pro příště by to chtělo přinejmenším věnovat více péče tomu, co a proč mají postavy v hlavách než tomu, co mají na nich. 50% Zajímavý komentář: mcb (22.10.2012) (méně) (více)