Hrdina má strach

Bol som mimoriadne zvedavý na film, o existencii ktorého som nemal ani tušenia. Pritom bol jedným z filmov, ktoré v priebehu šesťdesiatych rokov ako tykadlá ohmatávali, kam až je možné zájsť v kritike režimu a tiež aké inotaje bude nutné použiť na oklamanie cenzorov. Nakoniec sa to ako-tak podarilo a vznikol film, ktorý stojí a padá na výkone Rudolfa Hrušínského so známymi sekundantmi. Ten je ako obvykle skvelý, ale znázornenie vnútorného hlasu mi po chvíli pripadalo pomerne nešikovné. Vcelku som bol spokojný, aj keď si myslím, že film osloví divákov, ktorí tú dobu prežili, nie ich potomkov. (17.05.2019)

Velice krásná a působivá satira na téma byrokracie aneb jak to chodí na pracovištích za socialismu. Strach bohužel přetrvává i do dnešní doby, ale z filmu je cítit a znát, že se doba pomalu uvolňovala. Pochybuji, že v době normalizace tento film byl vysílán. Pan Hrušínský vynikající, je vybočování z děje, kdy promlouvá k nám posluchačům, to nemělo chybu. (11.04.2018)

Zajímavý film se skvělým Hrušínským v hlavní roli. Ano, povýšení kritiků je někdy opravdu rafinovanou mstou. Obzvláště v prostředí rozbujelého byrokratického kompostu, kde jednotlivec hnán mládím, rozumem a ideály stejně po chvilce bezmocně zapadne bez sebemenší šance cokoliv ovlivnit či změnit. Zvlášť když nad sebou máte šéfy, kteří,, co nezvládnou přeskočit - na to se nerozbíhají ''. Celkem nadčasová záležitost, v souhrnu ale nikterak kritikou neohromující a tak snad proto ani nevadila režimu, který trochu té sebekritiky občas dokonce od jednotlivců vyžadoval. * * * * (14.07.2015)

Velmi nadčasová záležitost. Zápas s byrokracií, s úředním šimlem, který nikdy není syt, s ustrašenci, jejichž vůle je zmítána v osidlech vlastního chameleonství a strachu, i s těmi, kteří využívají sebemenší příležitost k tomu, aby podlézali mocným, míří v původní Dietlově hře do vlastních řad – v tomto ohledu se jeví jako vskutku paralyzující míra "povolené" kritiky, či lépe řečeno celá nálož, která nemilosrdně odpálila všechnu tu dobovou přetvářku, faleš, pletichaření i totální nemohoucnost (komunistického) aparátu, na nějž Dietl ukazuje právě a především (viníkem je vlastně ministr, který celou záležitost nechával tzv. vyhnít). Režisér František Filip film inscenoval v prudkých střizích a dynamickém tempu, kterému vévodí Hrušínského jakési "zastavené" monology do kamery, tyto ironické komentáře sebe sama, v nichž se zračí mmj. to, čemu dnes říkáme syndrom vyhoření, a naznačující absurdnost situace. Z celého zástupu vynikajících hereckých miniatur nelze nejmenovat alespoň jednu – Rudolfem Deylem mladším skvěle sehranou figurku velkohubého stranického funkcionáře, tohoto blba své doby. (23.12.2020)

Malá velká satira socialismu. V té době už se z Jaroslava Dietla stával postupně velice zručný scenárista, František Filip znamenitým (především televizním) režisérem, a Rudolf Hrušínský vstupoval do nejúspěšnějšího období své kariéry v druhé půlce 60. let, kdy šel napříč žánry z jednoho zajímavého snímku do druhého. Pánové se svátečně sešli a vytvořili film, který v konkurenci mnoha jiných zapadl, ale který i po letech pobaví a překvapí slušnou dávkou invence a úderné satiry. Ta navíc zůstává ale v mnoha ohledech nadčasová, protože se dotýká záležitostí, jaké mnozí běžně známe z reálného života i dnes... byrokrace, papíry, shánění podpisů, nebo situace, kde není na vině konkrétní člověk než spíše systém jako takový a pod. Na chvíli se z toho občas vyklube takové nemastné neslané drama plné soudruhů, ale vyústění s opakujícími se tvářemi na stejný místech to mělo originální... a neodolatelný pan Hrušínský je zde přímo roztomilý, hlavně když veškerý děj každou chvíli dosti ironicky komentuje přímo divákovi do kamery. ;) 75% (30.10.2019)