Nickyho rodina

Výborný televizní dokument, který se nějakým nedopatřením ocitl v kinech. Pro diváky, kteří viděli Mináčův dokument o Nicholasi Wintonovi, bude začátek jen takovým zkráceným opakováním. To hlavní ovšem přijde potom. A to rozhodně stojí za vidění i zamyšlení. Zážitek v kině ovšem notně kazí příšerné provedení českého dabingu, které bude určitě bezproblémově přijaté při uvedení na televizních obrazovkách, ale v kinech působí jako amatérská fušeřina. Proto je má rada následující: počkejte, až to budou vysílat v televizi! (28.02.2011)

Režisér Matej Mináč před 13 lety objevil britského Schindlera – Nicholase Wintona – a rozhodl se jeho čin zveřejnit, kde a jak se dá, včetně celovečerního filmu, několika krátkých dokumentů a nyní již třetího celovečerního dokumentu. Samotný Nicholas Winton o svém činu, kdy zachránil 669 židovských dětí před transportem do koncentráku a tím i jistou smrtí, nikdy nemluvil. Minimálně od roku 1999 však o něm ví celý svět. Slovenský režisér Matej Mináč si na tomto příběhu otevřel zlatý důl. Nejprve přišel s filmem Všichni moji blízcí, poté s celovečerním dokumentem Síla lidskosti – Nicholas Winton, následoval celovečerní dokument Anglická rapsodie, režisér Peter Hledík o Mateju Mináčovi natočil dokument Dvanáct let s Nickym, nu a nyní zde máme Mináčův třetí celovečerní dokumentární film. Nicholas Winton se vloni dožil 103 let a jeho čin je sám o sobě úchvatný a nedocenitelný. Na druhou stranu mi přijde nefér si na tomto činu založit živnost. Zajímalo by mne, co na tu nečekaně objevenou se slávu soukromě říká sám Winton. Dokument samotný je totiž natočen podobně jako ty předchozí – silně tlačí na emotivní pilu, na dojetí, rozpadá se na sled různých historek, hraná část je naprosto zbytečná. Kdejaký hraný televizní dokument působí daleko lépe. Protože však jde o tzv. pietní dokument, jaké se pouštějí o slavných výročích v televizi, těžko rozebírat umělecké kvality, které jsou nevalné. Podstatná je síla výpovědi. Avšak přece jen už se nedozvíme mnoho, co bychom nevěděli z minula, a když se v závěru začnou rozebírat různé současné humanitární akce pro děti celého světa, s nimiž Winton až tak nemá společného, začíná to spíše vypadat jako kýčovité a patetické náborové video Červeného kříže. Představitelé filmu Všichni moji blízcí zde také namluvili části komentáře – Jiří Bartoška, Libuše Šafránková, Josef Abrhám, ale také Klára Issová. Ta se mimochodem ve filmu jen mihne, ačkoliv vévodí plakátu. (05.01.2013)

po filmovej stránke by hodnotenie nebolo nejaké vysoké ale pozitívne stále určite áno(prišlo mi to občas také nesúrodé a tie hrané scény mi prišli úplne ale úplne zbytočné), avšak po príbehovej stránke ma veľmi zaujal...dokumentárny film nabitý silnými emóciami a slzy sa ronili...sir Nicholas Winton bol teda pán Človek!!! (03.06.2012)

Trochu ma prekvapil filmový štýl - dokument vs. dráma, ale v konečnom dôsledku to dokonale splnilo svoj účel. Tento príbeh už v súčasnosti pozná asi každý, takže sentiment nie je až taký silný, ale je... Na druhej strane mohol režisér a scenárista trošičku menej glorifikovať samotného pána Wintona, keďže je známe aj to, že jeden z dôvodov, prečo začal s transportmi detí do UK, bol biznis. Nechcem tým však nijako znižovať hlavný úmysel pomôcť a zachrániť ľudské životy. (28.03.2012)

Bezesporu jde o významnou postavu naší historie. V posledních deseti letech je N. Wintonovi věnována opravdu zasloužená pozornost. Sice bylo takových osobností víc, a nemluví se o nich, ale to už je o něčem jiném. Nickyho rodina se snaží být polohraným dokumentem a musím říct, že to nebyla úplně šťastná volba. Oč silněji vyznívá v porovnání s familiárním Nickym starší dokument Síla lidskosti - Nicholas Winton. Nickyho rodina je zajímavý film, ale, ač smutný, je vlastně takový nemastný, neslaný. A ten podivný plakát s Klárou Issovou je přesně takový jako celý film: smutný, emocionální a sentimentální. (18.03.2012)