My děti ze stanice Zoo

Nechvalně proslulý počin producenta Bernda Eichingera se připojil k vlně fascinace příběhu mladistvé narkomanky Christiane F. Připomíná se mmj. jako záznam určité atmosféry a doby, nezapomíná se na účast Davida Bowieho. Nicméně, pokud vnímáte zobrazované peripetie optikou dospělého, vidíte naivní děcko, které pobíhá po sídlišti s igelitkou v ruce, bere drogy a začíná s prostitucí jenom proto, aby se zalíbilo prvnímu příteli. Žije si v sociální bublince, ve které neexistují žádné hranice, postihy. Občas sice přichází facka v podobě úmrtí kamarádky nebo známého, ale rodina je netečná, prakticky neexistuje, stát se nestará, ani nic neřeší. Krást a fetovat je snadné, absťák se dá přežít a iluze "mám to pod kontrolou" vesele pokračuje dál. Poselství filmu je sporné, už jen reakce těch, kteří film a knihu glorifikovali jako puberťáci, jsou na pováženou. Únik ze strastí dospívání nikdy nebyl snadný, ale zároveň nikdy nebylo tolik jiných možností, jak se s tím poprat. (29.03.2021)

Hodnota je vo varovaní, hodnota je v poukázaní na tiene konzumnej spoločnosti, ale že riadne tiene, v Norimberku na stanici som mal sám možnosť vidieť to isté, čo tu vo filme, samé striekačky a feťáky, A to 40 rokov po filme. Tá konzumná spoločnosť prináša tieto neduhy a nejak sa to nerieši. Hodnota je hlavne v tom, čo sa stalo po. Sú to deti a ako dopadli všetky. Nikdy sa už z toho nedostali hoci aj niektoré prežili. Že je Requiem za sen lepší? Filmársky áno, ale je to vymyslený príbeh. Tento dáva hnusný pocit skutočnosti. Na plný počet mu ale chýba trocha viac snaha šokovať. (23.10.2023)

.„Chtěla jsem vědět jaký to je“. Autobiografický příběh čtrnáctileté narkomanky ze Západního Berlína, který je u nás známější spíš ve své knižní podobě. A kniha byla podle mě i mnohem lepší (asi by se spíš hodilo slovo drsnější nebo působivější ). Přesto je tahle doslova šokující předloha ( i přes značné zkrácení) zfilmována s veškerou tou hrůzou a hnusem jakým svět drog je. Příběh naivní dívenky, která chtěla udělat dojem na kluka a zapadnout do party, aby se z ní stala zoufalá, bolavá bytost věčně štvaná potřebou sehnat něco než přijde další absťák „Jenom jedinkrát.- To říkají všichni“. Pro K212: Film vysílala Česká televize, konkrétně ČT2. (27.04.2006)

Tísnivou beznaděj pomáhá v první hodině trochu netradičně budovat i mírná zdlouhavost až monotónnost celého dění, ale v druhé polovině naštěstí děj hodně nabírá na obrátkách a také napíná. Znudění, málo zájmů, nedostatek péče i touha prostě si to vyzkoušet (navzdory vědomosti o možných následcích) měly za následek nejdřív jednu zkoušku a záhy už vzniká bludný kruh drogové závislosti včetně boje s penězi, jejich ziskem i boje se sebou samým... dostavil se přesně tak úderný zážitek, jaký jsem vzhledem k tématu a autobiografické předloze očekával. Vím, proč jsem se filmu několik let vyhýbal, u některých scén s detaily na vpichování drogy jsem se nedokázal dívat, aniž bych napůl neodvrátil zvrak od obrazovky, a šílený pocit z počínání a prožitků hlavních postav z řady dospívající mládeže na mě jenom přetékal. Vidět Děti ze stanice ZOO však rozhodně za to stálo a můžu zejména všem mladým lidem pouze doporučit. Scény z pokusu odvykání ve dvou jsou pro mě snad nejsilnější z celého filmu, snad proto, že prožití fyzicky i psychicky zdrcujících chvil se tu současně pojí se silným poutem včetně snahy o vzájemnou pomoc, a také díky nečekané silné příhodě posléze u prvního selhání, která snad ještě na chvíli přinesla další naději. Trochu mi ve filmu chyběla alespoň jedna další scéna s matkou Christiane, neboť po první osudné události v koupelny se vytratí z příběhu, ačkoliv k dalšímu shlédání vzhledem k epilogu rozhodně muselo dojít. Bowieho živé vystoupení mě moc nebralo, nicméně atmosféra doby a zákoutí špíny velkoměsta, včetně podbarvující hudby, je zde rovněž výtečná. [85%] (15.02.2023)

V podstatě stále dokola řešící dilemata. Brát, nebrat, když už beru, přestat, nepřestat. Je to v podstatě vlastně nepochopitelné, každý z těchto "dětí" minimálně tuší, co se skrývá na konci, nicméně touha z poznání, potřeba se vyrovnat, možná i láska, může člověka k tomuto dohnat. Naprosto reálné a detailně autentické prostředí můžu s přimhouřenýma očima považovat za kvality snímku a čtyři hvězdičky jsou u mě spíše vydřené. Předloha je jasně daná a příběh je bohužel jen jeden z tisíce, který může být použit jako varování. Film je určitě smutný a nejsmutnější jsou ty detaily. Například, že matce situace dojde až ve chvíli, kdy dceru najde ležet v koupelně, což bohužel ještě není ten dostačující důvod k radikálnímu zásahu. I když se Christiane v dobrovolné odvykačce doslova vyblije z podoby, získá obdiv a možná i inspiruje své "přátele", nepomůže to nikomu. Ve filmu jsou skvěle vystiženy role, které každý feťák obměňuje podle toho, jak se mu to hodí. Nechybí tu jistá zodpovědnost a starost o druhé, přátelství i láska. Ovšem závislost je silnější než všechny tyto dobré a jediné kladné vlastnosti, které se ve filmu objevují. Prostě marnost a mizérie. (10.09.2012)