Hlad

(CINEMA MUNDI 2010) Nesouhlasím s tím, že by šlo o (ryze) fyzický zážitek, když se v závěrečné části od fyzického přechází až k metafyzickému, a že by šlo o levicový film stavící se na stranu teroristů, protože tenhle až seidlovsky stylisticky strohý film, jehož působivost a výpovědní hodnota je obsažena v promyšleně komponovaných obrazech, je o nedostatečné nekomunikaci na všech stranách trojúhelníku vězni-věznitelé-vláda. (Viz způsob snímání a nastříhání rozhovoru mezi vězněm-hladovkářem a knězem: prostor věnovaný postavám je shodný, nikdo z nich záběru nedominuje a když přijde na promluvy do kamery, nejde o zcizovací efekt, nýbrž nápadité užití figurativní metody záběr-protizáběr, kdy nasloucháme oběma stranám, jenom pozice a optika se mění.) HLAD je modernistický film, který užívá postupy toho nejlepšího z těch nejlepších (především italských) politických snímků: několikaminutový dialog v jednom záběru uprostřed filmu rytmizující dění a sloužící jako předěl, rekontextualizace scén - mytí rukou a kouření na sněhu - upozorňující na rutinnu vykonaného a drzý odklon od "hlavních" postav začátku filmu ke zcela jiným a novým. Takhle by měly vypadat politické filmy - poučené kinematografickou minulostí, sveřepě soustředěné na dané téma a problematiku, angažované nejenom svým obsahem, ale i stylistickou koncepčností a porušováním kanonických pravidel vyprávění. (27.02.2010)

Těžké, existenciálně laděné a nesmírně osobité drama, atakující hranici divácké emocionality zcela nevybíravým, duševně i fyzicky vyčerpávajícím způsobem. To však bohužel platí jen o druhé polovině, kdy se nám při sledování dobrovolně trpícího Fassbendera udělá snad víc šoufl než v případě Jacksonova Braindead - kdyby byl takový celý film, okamžitě by atakoval přední pozice ve zdejších žebříčcích oblíbenosti a snad i procentuálního hodnocení. Naneštěstí úvodní část je více nudná než šokující, příběhově zmatená a přes všechnu snahu o autorskou inovaci i celkem nezajímavá, takže moje hodnocení je jen logickým vyústěním dvou naprosto rozdílných polovin. Ale nic proti McQueenovi - jeho trpělivý a silně poetický přístup se ostatně v následujících filmech prokázal jako velmi užitečný a dokonce i masově úspěšný. A zde (v první polovině) je všeho zárodek.. 70% (13.04.2014)

Velmi intenzivní filmový zážitek. Dramat o irském protibritském odboji a jeho extrémní formě představované Irskou republikánskou armádou bylo již natočeno bezpočet a zpravidla výborných, Hlad není jiný, jen tím, že jeho dějový rámec bez znalosti souvislostí nechává diváka apriori stranit vězněným členům IRA a tím se mírně přiklání na jejich stranu barikády, neboť věznitelé jsou tu těmi špatnými a vězni obětmi, přináší k viděnému možná trochu falešný rozměr, který má příchuť kontroverze. Nic to však nemění na tom, že sám fenomén protestní hladovky, dovedené navíc až na samu mez, je ryzí projev síly osobnosti a lidské vůle, který nelze ignorovat, neboť jeho vlastní podstata je palčivá...ať už jsou důvody k takovémuto protestu jakékoliv... Film Stevea McQueena má pak v sobě obsaženy dva zdánlivě nesourodé protipóly - na straně jedné jde o silně politický film, na straně druhé je tu však čistokrevné vězeňské drama s přesahem k spirituální povaze hrdinství na principu sebeobětování se. Silný film... (10.05.2011)

Mučednický boj přespolního běžce aneb vítejte v syrovém naturalismu věznice Maze. Každá scéna má své místo, od strohého vytírání chcánek z vězeňské chodby až po závěrečné metafyzično a Kostěj Smrtelný Fassbender tímto přivedl překročení hereckých hranic sebepoškozování k dokonalosti. Klobouk dolů, Michaele. Můžu si jej pověsit na tvé žebro..? Ještěže kvůli ničemu neprotestuji a mohu si jít pro něco dobrého do ledničky. Jenže… Mám teď jaksi scvrklý žaludek… (28.10.2011)

Hlad nie je jednoduchý ani ľahký film, ale to už mnohým dôjde podľa názvu. Je to film pre náročného diváka, ktorému snímky ako Štvanec IRA a Boxer nestačili na vykreslenie pomerov v írsku poslednej tretiny minulého storočia. Tak ako mne. Hlad je tiež filmom s minimom akýchkoľvek dialógov, tuctov postáv či príbehov, ktoré by odvádzali diváka od témy. Pokiaľ by som ho mal k niečomu prirovnať, dostal by som sa do oblasti literárnych vied a spracovaním Hlad prirovnal ku koncepcii poviedky, alebo, ešte lepšie, novely. Všetko je tu strohé, kruté a realistické, a divák si skutočne uvedomí, že "niečo skazené je v kráľovstve britskom", alebo aspoň tom írskom. Je to nepríjemný film, ktorý vsádza na dlhé a pomalé scény s o to silnejším dopadom, a hlavne v druhej polovici na nezabudnuteľný výkon Michaela Fassbendera v úlohe väzňa s tragickým osudom Bobbyho Sandsa. Ja viem, prečo ho mám tak rád, a nikto mi to nevezme. 100% (30.05.2013)