Hlad

Detailný pohľad do životov väzňov prostredníctvom nehybnej kamery vo vás už po pár minútach dokáže vyvolať pocit ľútosti a úzkosti. Skupinka väzňov spúšťa vlnu protestnej hladovky. To je námet na skvelý film, bohužiaľ, moje očakávania vystriedalo hlboké sklamanie. Vizuál je šialene temný, tvorcovia mu neprifarbili žiadny kontrast a to je škoda. Aj herci mohli predviesť viac. Fassbender síce podal obdivuhodný výkon avšak v tomto filme nieje pekné sa na neho dívať. Je to ešte horšie než Christian Bale v Mechanikovi. (30.12.2014)

Steve McQueen vyvrací fámu, že se forma nemůže obejít bez obsahu a jestli míní v tomto stylu pokračovat, myslím, že nebudeme kamarádi. Kdybych chtěla shrnout dojmy z filmu do jednoho slova, bude jím otupělost, která mi ani na chvíli nedovolila nahlédnout do problematiky, jež snad chtěl snímek zpřístupnit neteroristicky zaměřeným masám, a i kdybych měla o britsko-irské vztahy zájem, jakože nemám, pustím si pro osvěžení "Ve jménu otce". Ve světle těchto faktů mně pochopitelně byl výkon i úbytek svalové hmoty Michaela Fassbendera naprosto lhostejný. Jo, a ta jedna hvězda je pro mě, za statečnost a vytrvalost. (01.06.2012)

Někdo by si dle popisu mohl říci "Pche, další vezeňský drama"...po zhlédnutí by jen sbíral oči po podlaze. Tento snímek vyniká nejen kontroverzností, hlavně brutálním jednáním dozorců s vězni, ale především jednou věcí – všudypřítomným hrozivým tichem. Tak tichý snímek jsem snad ještě nikdy neviděl a byla to výborná volba, protože snad ani nejdramatičtější hudba by nevyvolala hrůznější dojem. To dusivé tiché prostředí narušil pouze v polovině stopáže téměř půlhodinový rozhovor, ve kterém Bobby obhajuje své myšlenky a důvody hladovky. Pocity z posledních deseti minut se dají téměř přirovnat k dojmům z Requiem za sen, a to je tedy co říct. Nejúděsnější na tom stejně ale je to, že se jedná o natočení dle skutečné události a kdo ví, jestli realita nevypadala ještě více nehumánně. Silný zážitek, velmi doporučuji. 80% (11.08.2012)

Těžké, existenciálně laděné a nesmírně osobité drama, atakující hranici divácké emocionality zcela nevybíravým, duševně i fyzicky vyčerpávajícím způsobem. To však bohužel platí jen o druhé polovině, kdy se nám při sledování dobrovolně trpícího Fassbendera udělá snad víc šoufl než v případě Jacksonova Braindead - kdyby byl takový celý film, okamžitě by atakoval přední pozice ve zdejších žebříčcích oblíbenosti a snad i procentuálního hodnocení. Naneštěstí úvodní část je více nudná než šokující, příběhově zmatená a přes všechnu snahu o autorskou inovaci i celkem nezajímavá, takže moje hodnocení je jen logickým vyústěním dvou naprosto rozdílných polovin. Ale nic proti McQueenovi - jeho trpělivý a silně poetický přístup se ostatně v následujících filmech prokázal jako velmi užitečný a dokonce i masově úspěšný. A zde (v první polovině) je všeho zárodek.. 70% (13.04.2014)

Chápu, kam McQueen míří a musím ho obdivovat za to, že z antidivácké formy neustupuje ani na chvíli a přitom se vyhýbá pocitu samoúčelně pomalého tempa. Hranice mezi syrovou realitou a explicitními zvěrstvy a násilím je někdy docela tenká a na můj vkus ji Hlad několikanásobně překročil. Samozřejmě, Fassbender může vážit dvacet kilo i s postelí a stejně učaruje libovolným pohledem. Jenže jsem se mnohem častěji znechuceně ušklíbal místo toho, abych prožíval. (15.08.2012)