Hlad

Hlad nie je jednoduchý ani ľahký film, ale to už mnohým dôjde podľa názvu. Je to film pre náročného diváka, ktorému snímky ako Štvanec IRA a Boxer nestačili na vykreslenie pomerov v írsku poslednej tretiny minulého storočia. Tak ako mne. Hlad je tiež filmom s minimom akýchkoľvek dialógov, tuctov postáv či príbehov, ktoré by odvádzali diváka od témy. Pokiaľ by som ho mal k niečomu prirovnať, dostal by som sa do oblasti literárnych vied a spracovaním Hlad prirovnal ku koncepcii poviedky, alebo, ešte lepšie, novely. Všetko je tu strohé, kruté a realistické, a divák si skutočne uvedomí, že "niečo skazené je v kráľovstve britskom", alebo aspoň tom írskom. Je to nepríjemný film, ktorý vsádza na dlhé a pomalé scény s o to silnejším dopadom, a hlavne v druhej polovici na nezabudnuteľný výkon Michaela Fassbendera v úlohe väzňa s tragickým osudom Bobbyho Sandsa. Ja viem, prečo ho mám tak rád, a nikto mi to nevezme. 100% (30.05.2013)

Spoilery! Na začátek se přiznám, že nemám zrzavé ochlupení a ani nepiji ranní čaj s mlékem, tedy nejsem ani Ir ani Brit. Nějaké historické záležitosti mi v dané oblasti nejsou známé a ani nemám závratnou chuť si dělat přehled. Danou situaci mi postupně částečně nastiňoval samotný snímek. Forma je velmi minimalistická. Ve snímku je jeden delší dialog s knězem, jinak je takřka němý a divákům jsou události servírovány pomocí záběrů statické kamery s lehce artovým nádechem. Je jasné, že tato forma nesedne každému. Já se řadím mezi tu skupinu diváků, kterým tato forma chutnala. A chutnala mi velmi. Pokud během filmu hodláte něco konzumovat, tak vám to pravděpodobně příliš chutnat nebude. Stěny natřené hovnama, chodba plná chcánek, pohled na malé žížalky, pohled na masturbující pány, či přenášení předmětů v ženské jeskyňce, nejsou věci, které by zdravému člověku zvedly chuť k jídlu. Spíše asi naopak. Zobrazení hladovky bylo velmi pěkné. Fassbender ji vydržel držet 66 dní a jeho tělo bylo nádherné. Dlouho jsem neviděl nic, na co by se mi koukalo tak nepříjemně, takže za to u mě snímek sklidil body. Hladovka je dost nepříjemná záležitost. Taky jsem si 4denní nedobrovolně vyzkoušel, takže vím o čem mluvím a dokážu se do role hlavního hrdiny naplno vžít. Celkově snímek vidím na slabší 4 hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (25.02.2017)

Detailný pohľad do životov väzňov prostredníctvom nehybnej kamery vo vás už po pár minútach dokáže vyvolať pocit ľútosti a úzkosti. Skupinka väzňov spúšťa vlnu protestnej hladovky. To je námet na skvelý film, bohužiaľ, moje očakávania vystriedalo hlboké sklamanie. Vizuál je šialene temný, tvorcovia mu neprifarbili žiadny kontrast a to je škoda. Aj herci mohli predviesť viac. Fassbender síce podal obdivuhodný výkon avšak v tomto filme nieje pekné sa na neho dívať. Je to ešte horšie než Christian Bale v Mechanikovi. (30.12.2014)

Otřesné. Skvělý námět se kterým si McQueen vytřel prdel a zbytek hoven namatlal na diváky. Naprosto stejně jako vězni na stěny. Co na plat, že film mapuje tvrdou "špinavou" hladovku věznů, když příběh je vyprávěn tak sterilně, že jsem to po 30 minutách chtěl zabalit. Celý film se nemluví a nevysvětluje jen se prvoplánově ukazují syrové záběry, které ve výsledku nic neznamenají a pak to příjde. Půlhodinový rozhovor vězně s knězem, kde třetinu filmu žvaní o hovně, piplají se v hovně a nakonec pronesou větu, kterou mohli říct za jednu minutu a divák by byl stejně obeznámen se situací jako po této šílené rozpravě o již zmiňovaném hovně. Následuje tvrdá hladovka jednotivce, kde se opět půl hodiny nemluví, jen se ukazují skandální záběry nemocného člověka. Ve výsledku je tedy film totálně nudný, neinformativní, neumělecký, ani nepobuřující, je to prostě jen nudná sračka bez scénáře. 20% 22.08. 2010 (22.08.2010)

Hlad není další z řady dojímavých vězeňských filmů o nezlomnosti lidského ducha, nespravedlnosti systému a jeho nelidskosti. Konečně, tohle vězení je jiné, než jsme z filmů z podobného prostředí zvyklí. Tytam jsou přeposilované gumy, vřava z chodeb, práce v prádelnách, pašování drog, fyzické potyčky mezi vězni, jejich boj o moc či plánování útěku. Je tu ticho, světlo a kdyby vězni nepotřeli vše svými výkaly, ocitli bychom se pod odmontování vězeňských dveří ve sterilní nemocnici. Rutina. Úmorný nedostatek podnětů (jak rozumné v tomto ohledu bylo vzdát se hudby). Hlad má i své bachaře, kteří nemluví, pracují ze zvyku, bez větších emocí. Jen občasné návštěvy, motáky a povídání se spoluvězni na ignorované mši vytrhávají mukly z jejich letargie a vtiskávají jim zdání osobnosti. Tady není a nemůže být ztotožnění se s postavami, protože ty již kromě touhy vzdorovat, kterou nikdo nechápe, (výtečně představené v jediném rozsáhlejším dialogu) o osobnost víceméně přišly. Nemluví, nežijí, nemají důstojnost a nakonec již ani nejedí a nepřežívají... Jejich protest proti nelidskému zacházení je tichý, pro ně bolestivý, pro věznitele nepodstatný či nepochopitelný, chvílemi i respektovaný a přece to film nějakým zázrakem ustál a nestal se lacinou moralitkou o špatnosti všeho, co je "od vlády". I v těch z druhé strany vidí lidské bytosti a jejich vraždu jako krutou a nesmyslnou. Nedozvěděl jsem se, že boj za všech okolností má smysl. SPOILER - Bobby Sands umírá, jeho požadavky se plní, ale pro mě i tak hrdinou zůstavá (zde nevystupující) Bertrand Russell se svou myšlenkou: "Nikdy bych nepoložil život za svůj názor, protože bych se mohl mýlit." Film mnou proto nepohrdá, neříká mi, že myslím špatně. - KONEC SPOILERU. Hlad vidí a vnímá, ale nevelí a nepodsouvá. (10.05.2010)