Muka obraznosti

Musím přiznat, že z druhého setkání s filmem po více než dvaceti letech mám o dost lepší pocit. Drha opustil svoji v minulosti opakovaně osvědčenou polodokumentární formu a slušně zvládnul pohyb v jiném filmařském terénu. Mírné rozpaky vzbuzují některé herecké výkony (střídání lepších a horších momentů i v rámci jednotlivých postav - Pomeje, Bláhová...), velké rozpaky pak snad nejtrapnější možná typicky komerční „osmdesátková“ hudba Karla Svobody, která se rušivě vnucuje k dobře fungující dobové muzice konce 50. let (Kučerovci, Rudolf Cortés ad.). Jo, a taky ten „Stááándal“ a vůbec výslovnost francouzských jmen tahá za uši. Ale to všechno naštěstí nepřebíjí pocit příjemného nadhledu, který mám z filmu jakožto celku. (20.11.2012)

Když jsem četl knížku, postava Marka ve mně vyvolávala rozporuplné pocity. Chápal jsem jeho romantiku, ale srala mě jeho lenost, budižkničemovitost, nenažranost. Nemohl jsem plně sympatizovat s hrdinou, jehož soubor vlastností se dnes hodí perfektně tak leda na městského policajta. Musím proto uznat, že Pomeje byl na ztvárnění tohohle debílka přímo zplozenej. (01.05.2013)

Drha prokázal i tentokrát, že mu ta režie pěkně drhne jako ostatně vždy. Páralova předloha je socialisticky poetická a místy velmi vtipná. Pomeje tu čumí do kamery jako kdyby od táty dostal facku za to co neudělal. Opilecké scény mu taky moc nejdou, což se divím, s chlastem je přece jedna ruka. Naopak Dáša z Austrálie hraje skvěle, sex ji asi opravdu baví a dokonce na kameru ukáže kožíšek. Po shlédnutí mě napadlo, že film byl o inženýrovi, co přišel na sever a všechno posral. Po přečtení páralovi předlohy před mnoha lety jsem měl pocit nepromarněného času! (10.04.2011)

♫ Musíš být jenom má, pak už ničí, nebo já přisahám, že se zničím... Příběh o rychlém vzestupu a pádu v kariéře mladého pracovníka ovlivněné milostními a sexuálními vztahy. Cílové zapůsobení na diváka pomocí erotických scén je vzhledem na dobu vzniku a premiéry jasné, z nadčasového pohledu film pozvedává z průměru intertextuální propojení filmového příběhu s literární klasikou (Stendhal - Červený a černý) v podobě monologů a obrazových výjevů s historickými kostýmy. Děj se odehrává na v letech 1959-60, čemuž odpovídají prostředí a dobové šlágry, bohužel původní filmová hudba Karla Svobody (byť povedená) s typickým soundem konce 80. let působila na mne k této době jaksi rušivě. Muka obraznosti mě jako film upoutala, ale neuchvátila... ale narozdíl od některých spolukomentujících jsem filmový návrat Dáši Bláhové /Hra o jablko, Kalamita/ po letech docela uvítal. (60%) (30.05.2018)

Páralův román mě nadchl, film už o poznání méně. Hlavně postava ing. Ziny Zachové (v Markových představách paní de Renal) je v knize mnohem živelnější, emotivnější i složitější. Tím nechci říct, že by ji Dasha Bláhová špatně zahrála, naopak, podle možností scénáře byla hodně dobrá. Na druhou stranu: od knižní předlohy je film o něco "chudší", ale zase od ní tolik neutíká a je i celkem dobře zahraný. (24.11.2009)