Mezi zdmi

Cena z Cannes, výborné hodnocení od redaktorů prestižního francouzského filmového časopisu/revue Cahiers du Cinema... a přesto MEZI ZDMI není snobskou pseudiointelektuální nudou, která by se mohla zamlouvat jenom žabožroutům, ale velice inteligentní a citlivý film, jenž dokáže oslovit každého, kdo byl či stále je školou povinný. Nejedná se přitom o typicky "školní" film, který by měl tendenci mravokárně poučovat, přestože se staví na osvědčeném schématu inteligentního a chápajícího učitele vzdělávajícího rasově různorodou, neposlušnou třídu, a za postavami divák nevidí herce či figury, za dialogy nejsou cítit fráze a za filmem snahu vyvolat emoce osvědčenými postupy. Protože herci hrají v podstatě sebe, protože styl filmu je strohý, jak jen to jde, a vyprávění pracuje s modelovými situacemi, ale postrádá přitom dramaturgický oblouk a "pouze" s důrazem na co největší uvěřitelnost zachycuje jeden školní rok, MEZI ZDMI je tak působivé, se schopností oslovit napříč generacemi v různých zemích světa a přitom svého diváka nepodceňovat a vychovávat ho k zaujímání stanoviska vůči tíživé problematice i nechat ho si utvořit vlastní názor a pobídnout k diskuzi. Nebýt závěrečného pocitu mírné vykonstruovanosti u scény se zmínkou o Platónově Republice a nemít raději otevřeně angažovaná díla francouzské nové vlny v čele s těmi Godardovými před pozorovatelským umem Truffauta, šel bych na plné hodnocení bez rozmýšlení. 9/10 (17.01.2009)

Žasnul jsem, že se něco takového podařilo natočit. Hraný film ze školního prostředí, který nepůsobí kašírovaně, a nebýt zřetelně sledovatelného ústředního příběhu, skoro bych si myslel, že koukám na dokument. U nás bychom o nich natočili tak maximálně Bastardy a ukazovali, že problémy jsou pouze na straně žáků... (16.05.2011)

Mezi zdmi je film natolik realistický, že vlastně není ničím překvapivý... To schéma zná každý, kdo kdy měl co dočinění se školou - ať už jako žák/student či učitel. V tom není to nejpodstatnější, co snímek nabízí. Důležitější je to následné neodbytné nutkání přemýšlet o řešení problému, který je stejný ve Francii i u nás (viz komentář učitele Radka99 :-) ) A mně navíc dodal další záminku k tomu, proč nikdy neskončit jako kantor.. :D Problém je na obou stranách barikád a chvílemi mi to připomnělo tu starou historku, kdy si F. Truffaut povzdechl nad ironií vzdělávacího systému, který nutí člověka utíkat ze školy, aby si mohl číst Balzaca... Zde vidíme, jak se učitelé dohadují, čemu ty třináctileté děti můžou asi tak rozumět a co pro ně bude těžké, a přitom při elementárních otázkách o smyslu výuky sami argumentačně tápou a neumí své žáky nijak motivovat... Jaký to pak div, kdy jedna z třídních buřiček ve chvílích volna čte Platona. Co to ale pomůže, když učiteli ve třídě sedí agresivní individuum bez zájmu o cokoli kromě fotbalu, nebo klučina, co si při prvním vyrašeném chloupku na bradě myslí, že sežral všechnu moudrost světa... (04.01.2009)

Když zase někde uslyším, že Francie je vyspělá země, od níž by se Česká republika měla učit, vzpomenu si na tento film a řeknu si, že by to mělo být naopak. Osobně si totiž nedokáži představit, že by to na nějaké škole mohlo vypadat takto, a proto mě šokuje číst si ve zdejších komentářích, že se film dá aplikovat na české školství nebo že v něm někteří poznávají svá školní léta. Mezi zdmi mě zaujalo, ale pokud skutečně zobrazuje realitu, tak je to smutné. (26.06.2012)

Kantorská řehole je pro mě exemplářem výsostným. François B. učitelem byl, a bylo to cítit. Ze všeho! Film, který expanduje do celého těla a podvědomě tluče do svědomí, již pro mě není filmem, ale realitou. A když dokonale souzní s dobou, pak poutá o to víc. Tady byl učitel hromosvod, bytost čelící posměchu, hrozbám a student vzpurným posluchačem. Čili realita. Generační koncert na pár metrech čtverečních. Vítěz, ani poražený. Zbyl jen respekt, a ten je důležitý!! 85% (01.06.2011)