Mezi zdmi

Tahle třída rozjívených imigrantů, se kterými se dennodenně musí utkávat nesmírně klidný a sebeovládající se francouzštinář Marin, každého rychle zbaví iluzí o učitelském poslání. Na francouzském předměstí se mísí snad všechna etnika světa, která tepou životem a nepomáhají si tezovitými nebo emocionálními výjevy (jako třeba nedávné drama rovněž ze školních lavic Mezi řádky), jen se kouskují na malé výhry, prohry, ponaučení, posuny někam.. a mezi tyhle křehké a hravé útržky se vetřela vnímavá kamera. Ta velmi obratně snímá nepředvídatelnou skupinu školáků, která bojuje o své názory, a i když chybuje, stejně jako kantor, režisér Laurent Cantet, který získal Zlatou palmu v Cannes i nominaci na Oscara, nechává na každém, aby si udělal svůj vlastní úsudek. Snímek nemá žádné zásadní vyvrcholení nebo šokující pointu, nedisponuje nějakými novátorskými hrátky s formou, prostě je vybaven silnou autenticitou (kantora hraje autor literární předlohy) a neustále nejen studenty, ale i diváka provokuje nejrůznějšími otázkami (obdivuhodný režisér Cantet nastřádal na sto padesát hodin hrubého materiálu). Inteligentní a citlivý francouzský příspěvek, který donutí k zamyšlení.. a hlavně vychází z prosté reality.. díky za něj!! (28.08.2010)

Výborný komentář Radka99, byť vypovídající o mimofilmové realitě, dokonale shrnuje, proč je tento film i pro obyčejného českého diváka zajímavý. Mě jen mrzelo, že se žádný z těch velkých konfliktů na plátně neuzavřel (poslali toho kluka nakonec do Mali?). V realitě to tak asi bývá, ale pořád jsem šel do Artu na film, nikoli na dokument. Jinak není co vytknout. Dokonale mrazivé. (01.04.2009)

Z obdobného soudku mám radši třeba Klass nebo Two Thirty 7, ale ta autenticita, ta autenticita... Pravděpodobně nejrealističtější film reflektující úpadek západního vzdělávacího systému... "Nefilmový" styl vyjádření dává snímku nový rozměr, chápu, že někomu může vadit, ovšem, kdyby zde neúčinkovali hlavně neherci a kamera by nebyla taková jako byla, ztratil by "Entre les murs" na své podmanivosti.. 80% (21.11.2013)

Mezi zdmi je film natolik realistický, že vlastně není ničím překvapivý... To schéma zná každý, kdo kdy měl co dočinění se školou - ať už jako žák/student či učitel. V tom není to nejpodstatnější, co snímek nabízí. Důležitější je to následné neodbytné nutkání přemýšlet o řešení problému, který je stejný ve Francii i u nás (viz komentář učitele Radka99 :-) ) A mně navíc dodal další záminku k tomu, proč nikdy neskončit jako kantor.. :D Problém je na obou stranách barikád a chvílemi mi to připomnělo tu starou historku, kdy si F. Truffaut povzdechl nad ironií vzdělávacího systému, který nutí člověka utíkat ze školy, aby si mohl číst Balzaca... Zde vidíme, jak se učitelé dohadují, čemu ty třináctileté děti můžou asi tak rozumět a co pro ně bude těžké, a přitom při elementárních otázkách o smyslu výuky sami argumentačně tápou a neumí své žáky nijak motivovat... Jaký to pak div, kdy jedna z třídních buřiček ve chvílích volna čte Platona. Co to ale pomůže, když učiteli ve třídě sedí agresivní individuum bez zájmu o cokoli kromě fotbalu, nebo klučina, co si při prvním vyrašeném chloupku na bradě myslí, že sežral všechnu moudrost světa... (04.01.2009)

Tento francouzský snímek si mě získal svou uvěřitelností a přímostí - kvitovat navíc musím i fakt, že si autor zahrál hlavní roli sám (a velmi dobře). Celý film se odehrává mezi zdmi jedné francouzské střední školy a soustředí se výhradně na postavy a komunikaci mezi nimi. Bál jsem se klasického klišé, které už jsme viděli tolikrát (nezvladatelní žácí X vnímavý a originální kantor X happy end) - tady vítězí skutečnost, žáci jsou spíše znudění a klackovití, učitel temperamentní a přímý, občas ale i prchlivý, nic není přikrášleno a divák nemá chuť ani čas se od filmu odpoutávat. Moc zajímavé a moc dobré. 8/10 [LFŠ 2012] (30.07.2012)