Tvár v okne

"Höger se objevil ve druhé z povídek, nazvané „Obhajca“, jako MUDr. Dedík, který jako by z oka vypadl Morákovi ze Srpnové neděle (1960), pouze s tím rozdílem, že je oděn do bílého doktorského pláště. Svými cynickými promluvami hojně častuje své mladší kolegy („Vy jste vůbec trapná generace. Vy nemůžete v životě nic skutečného ani vyhrát, ani prohrát.“, „Staly se větší omyly v dějinách, například že opice slezla ze stromu a bylo jí tam dobře.“) a působí jako protřelý lhostejný světák, který už viděl leccos a nic ho nemůže vyvést z míry. Höger byl obsazen podle typu, na jistotu, což je velká škoda vzhledem k tomu, jak zajímavé role tento film nabídl Zdeňku Štěpánkovi (ten přesvědčivě ztvárnil bývalého soudce po infarktu) a rovněž Ladislavu Peškovi s Vlastou Matulovou, kteří si zahráli manželský pár navzájem odcizený léty rutiny. Pouze jeden z nich si ale tento fakt dokáže připustit a vyslovit ho nahlas." / http://www.25fps.cz/clanek/nazev:filmove-herectvi-karla-hogera-cast-v-kvalita-mezi-prumerem-1963-1968 (26.04.2010)

Tvár v okne je film, ktorý bude chvíľu vo Vás rezonovať. U mňa to znamenalo fakt, že počas jednej poviedky som uvažoval o tej predchádzajúcej. V tej prvej sa najmä tancuje a kávičkuje a je takou malou predohrou k druhej, ktorá sa dá nazvať takým malým hereckým koncertom. Dramaturg a scenárista vedeli, prečo film ukončiť portrétom staršieho sudcu, riešiaceho celý život rozvody. Ten je totiž až bergmanovsky dusný a depresívny. Nemusí mať iba starý človek vždy pravdu, niekedy nie je od veci počúvať ani mladých (a svoju ženu). Trochu nevyrovnané, dnes by film v takejto podobe v kinách maximálne prepadol ako nudný pseudoart (čím nie je), ale celkom odvážny pokus o zobrazenie medziľudských vzťahov v 60. rokoch. Počúvame tu, že tí dnešní mladí už nie sú takí, akí bývali tí starší a že dnešná doba je iná. To počúvame aj dnes a budeme to počúvať vždy. Či to znamená nadčasovosť, alebo naivitu filmu, posúďte sami. (11.04.2014)

„Nijaký predpis mi nezakazuje hrať na trubku.“ / „A poznáte predpis, ktorý by to doporučoval?“ :o) První povídka mě oslovila osobitým nádechem své doby, silnou lyrickou atmosférou ve svém závěru a hlavně zajímavou konfrontací naplněnými dialogy mezi soudním prokutárotem a předsedou města či ředitelem školy. Scéna, kde se dva znich během dialogu v chůzi, s dělícím plotem mezi nimi, pozastavují nad dírou v plotě a místními delikventi, zatímco jenom díky této díře si mohou před rozloučením hned dvakrát(!) podat ruky, zavání až absurdní satirou. Přesto mě první povídka o žalobci až tolik nenadchla a k mým silným dojmům více přispěly až následující dvě, jak s citem rozehrány nemocniční, advokátské i politické povídánky s pacientem v podání Zdeňka Štěpánka, tak hned dva spojené příběhy dvou manželských dvojic v protikladných fázích života, kde dominuje Ladislav Pešek v postavě soudce. Všechny tři povídky pojí výrazná postava muže soudní profese, kterého však výrazně poznáváme i mimo pracovní náplň (ve druhé povídce dokonce jen mimo soudní prostředí), poslední však působivě přímo gradovala paralely mezi pracovním a soukromým životem Peškovy postavy, pokud jde o záležitost ve věcech manželství a rozvodu. Velmi pěkně se tu rovněž pracovalo s prvkem fotografií, které od archivních ukázek v oblíbené krabičce až po dvě aktuální momentky dotvořily posmutnělé, leč intenzivní završení jednoho příběhu. K tvorbě Petra Solana jsem se tímto vrátil po dlouhé době a rozhodně mě, i se skvělými herci a výbornou atmosférou, oslovil dalším šedesátkovým počinem. [85%] (25.05.2024)

„Naše mestečko má 14 000 duší, o niečo menej problémov, tri fabriky a kameňolom; okrem toho starý most kamenný, mladší železný, nemocnicu a dva cintoríny,” → T R N A V A; kedy slovenský režisér a scenárista - Peter Solan, ktorý sa mimochodom narodil práve vtedy, keď zase ja oslavujem meniny; vytvoril vskutku naprosto pozoruhodný, poviedkový titul, rozdelený na tieto 3 kompaktné diely → I. poviedka s podtitulom Ž A L O B C A : zaoberajúcou sa o prokurátorovi - trubkárovi - muzikantovi v jednej osobe, Vladovi Žoldošovi, ktorý momentálne riešil i akýsi vnútorný vzťah s učiteľkou - speváčkou, Barborkou "Babetkou" Vernerovou; keď sa počas jednej scény dokonca prechádzal s kočiarom aj predseda Rajčáni v podaní pána Ladislava Chudíka na futbalovom štadióne, kde som si jednak vlastne i koľkokrát taký futbal tiež zahral, pokým som ešte mohol, pretože asi necelých 200-300 m vzdušnou čiarou od tohto miesta, jednak i pochádzam; áno, totižto som rodákom priamo z Trenčína, kde sa nakrúcala i značná časť Tváre v okne, a preto ma postupne ovievali aj akési »nostalgické časy,« akonáhle som spoznával známe lokácie. ZNÁMKA : 3* • II. poviedka s podtitulom O B H A J C A : pre zmenu pojednávala o niekdajšom (?) advokátovi, no teraz azda najmä i o akomsi pacientovi - pánovi Sadloňovi; situovanej do nemocničného prostredia trenčianskeho špitálu, a to teda i so samými, bielymi plášťami, ako bonus extra naviac, a kde sa medziiným i váš milý recenzent, o viac, ako dve dekády neskoršie narodí; so známymi tvárami, akými páni Kvietik s Mistríkom určite sú, pričom predstaviteľ pacienta - Zdeněk Štěpánek, ktorý rozprával spisovnou slovenčinou a rovnako tiež disponoval i akousi človečinou, si vybudoval pevné puto s jedným z nich. ZNÁMKA : 4*. • III. poviedka s podtitulom S U D C A : venujúcej sa nielen akémusi «rozvodovému sudcovi,» ale zároveň aj mladému, manželskému páru, ktorý by mal akože rozviesť; alebo každé ráno sa znovu Boženky zase opýta: „Čo sme dneska vyfasovali?” → akoby sa skrátka tomuto protagonistovi - Bednářovi; jeho stereotypný spôsob života, vzápätí v opakujúcej sa slučke odohrával, tak som mal z toho zvláštny pocit v tomto úplne najlepšom podaní. ZNÁMKA : 5*. • Suma Sumárum: Pozor, síce sa môže kľudne zdať, že sa daný počin odvíjal v jednom slede bez čoby len jedinej zmeny lokality, no vôbec to tak nie je; čiže ak by ste mali povedzme potenciálny záujem o budúce sledovanie, najprv si pozrite „filmové miesta” v tu priloženom odkaze: [https://www.filmovamista.cz/1750-Tvar-v-okne] → PREDTÝM & POTOM; a hneď na to sa následne rovno pustite i do príslušného, kinematografického diela, ktoré ma hodne oslovilo, a v ktorom ešte cítiť i akúsi príchuť československej novej vlny! → jednoznačne každému vnímavému divákovi iba vrelo odporúčam, t.j. palec nahor. ☺• PS : Ak chcete vidieť i československú hereckú smotánku, tak ste presne na správnej adrese. PS 2 : Napísanie už jubilejnej 2500-tej "recenzie." (29.05.2024)

Novovlnný film, to hej, len taký ťaživý, vážny a dusný - že ani tie džezové linky a twistové tančeky na melódiu (vo filme neodspievanej, len zahranej) piesne s textom "Nej, nej, nej, nejspíš si pak koupí lóži v kině, jak hrabě Monte Christo a ta vévodkyně, Ona je doslova jak Jana Brejchová, Jean Mairais se mužnějc nechová..." neodľahčili tieto 3 morálne dumky o konformnosti, pokrytectve, túžbe po zvrhnutí režimu na smrteľnej posteli a o statickom zabetónovaní manželstva do súboru mumifikovane zautomatizovaných úkonov každodennosti. (02.04.2009)