Tvár v okne

Velice mě potěšil herecký ansámbl, mít vedle sebe Ladislava Chudíka, Ivana Mistríka, Štefana Kvietika a pány Högera se Štěpánkem a Peškem to je luxus, který si umím vychutnat a užít... Tři povídky z malého města jsou pozoruhodné a moc hezky napsané, u první jsem měla úsměv na tváři s lehkým mrazením v zádech, druhá z nemocnice mě dojímala a vzala za srdce, třetí na mě zapůsobila hodně smutně, Vlasta Matulová výborná, ostatně jako vždy.. Poděkování Willymu za tip na film, tohle stálo za to vidět.. (01.06.2024)

„Nijaký predpis mi nezakazuje hrať na trubku.“ / „A poznáte predpis, ktorý by to doporučoval?“ :o) První povídka mě oslovila osobitým nádechem své doby, silnou lyrickou atmosférou ve svém závěru a hlavně zajímavou konfrontací naplněnými dialogy mezi soudním prokutárotem a předsedou města či ředitelem školy. Scéna, kde se dva znich během dialogu v chůzi, s dělícím plotem mezi nimi, pozastavují nad dírou v plotě a místními delikventi, zatímco jenom díky této díře si mohou před rozloučením hned dvakrát(!) podat ruky, zavání až absurdní satirou. Přesto mě první povídka o žalobci až tolik nenadchla a k mým silným dojmům více přispěly až následující dvě, jak s citem rozehrány nemocniční, advokátské i politické povídánky s pacientem v podání Zdeňka Štěpánka, tak hned dva spojené příběhy dvou manželských dvojic v protikladných fázích života, kde dominuje Ladislav Pešek v postavě soudce. Všechny tři povídky pojí výrazná postava muže soudní profese, kterého však výrazně poznáváme i mimo pracovní náplň (ve druhé povídce dokonce jen mimo soudní prostředí), poslední však působivě přímo gradovala paralely mezi pracovním a soukromým životem Peškovy postavy, pokud jde o záležitost ve věcech manželství a rozvodu. Velmi pěkně se tu rovněž pracovalo s prvkem fotografií, které od archivních ukázek v oblíbené krabičce až po dvě aktuální momentky dotvořily posmutnělé, leč intenzivní završení jednoho příběhu. K tvorbě Petra Solana jsem se tímto vrátil po dlouhé době a rozhodně mě, i se skvělými herci a výbornou atmosférou, oslovil dalším šedesátkovým počinem. [85%] (25.05.2024)

Tvár v okne je moje tretie zoznámenie sa s tvorbou Petra Solana a jeho dvorného scenáristu Tibora Vichtu. Škoda, že som ho nevidel v dobe nakrútenia, asi by som bol tolerantnejší. V máloktorom filme sa zišlo toľko slávnych hercov. Málokedy tiež ich účasť priniesla tak málo. Paradoxne ani českí herci zvučných mien film nezachránili, skôr naopak. Pri dnešnej projekcii film na mňa pôsobil ako zúfalý obraz vtedajšej doby, ako i vtedajšej úrovne slovenskej kinematografie. (15.05.2010)

Novovlnný film, to hej, len taký ťaživý, vážny a dusný - že ani tie džezové linky a twistové tančeky na melódiu (vo filme neodspievanej, len zahranej) piesne s textom "Nej, nej, nej, nejspíš si pak koupí lóži v kině, jak hrabě Monte Christo a ta vévodkyně, Ona je doslova jak Jana Brejchová, Jean Mairais se mužnějc nechová..." neodľahčili tieto 3 morálne dumky o konformnosti, pokrytectve, túžbe po zvrhnutí režimu na smrteľnej posteli a o statickom zabetónovaní manželstva do súboru mumifikovane zautomatizovaných úkonov každodennosti. (02.04.2009)

Solanův pohled na složitosti lidských vztahů. Jedna povídka lepší než druhá, je nad čím přemýšlet i po skončení filmu. V té první se dozvídáme, jak těžké bylo zachovat si alespoň část osobní svobody v čase celospolečenských nesvobod. Ve druhé sledujeme postupný vývoj vztahu starého zatrpklého bručouna a mladého idealisty. Třetí povídka o každodenním vztahovém stereotypu jako by z oka vypadla Páralovým románům té doby. (02.06.2024)