Bílá paní

Jan Hus se nechal pro pravdu upálit! - Jo, jenže Jan Hus nemusel živit rodinu!" Výborná komedie, u které se člověk každou chvíli ptá, jak natočení něčeho takového mohlo v těch letech projít sítem ideologické cenzury. Co scéna to vtípek nebo bravurní hláška utahující si nejen z funkcionářů a jejich velké vládnoucí strany. Herci si své role užívali a evidentně je bavilo sestřelovat soudruhy s celým jejich příslušenstvím. A závěr filmu, krásně ironicky ukazuje, že si tvůrci byli vědomi jaký osud film čeká. Soudruh předseda Hrušínský byl sice výborný, ať už ve scéně kdy bravurně zmákne rozzlobený dav nebo v diskusi nad divadelní hrou, ale pro mě jsou tu nezapomenutelné dvě jiné postavy. Na prvním místě naprosto skvělý lovec protistátních živlů Josef Bek (Ať žije Bílá paní komonická, záruka spolupráce mezi národy), který sype hlášky takovým tempem, že je člověk nestačí pobítrat, a pak Václav Voska v nečekaně komediální poloze (Až se to proflákne budeme mít blahoslavenýho referenta... lidi si zvyknou). Ti dva prostě filmu kralují a deklasují všechny ostatní, od Brodského přes Hrušínského až po Kopeckého (a že jsou to všechno výborné postavy). (06.10.2013)

(4x) ,,Já jsem slíbil, že budu mlčet, ale já nedopustím, aby se po pravdě šlapalo. Mistr Jan Hus se dal pro pravdu upálit. / Ale Mistr Jan Hus neživil rodinu!" Fantasy příběh o oživení záhadné paní ze starého obrazu a politická saitra v jedném? Inu, proč ne. Jako menšího kluka mě bavily zejména ty komické a groteskní scény se všemi neplechy kolem zjevení a zásahů Bílé paní, teď po letech jsem pochopil i ten politický kontext a zasmál se nad spoustou dalších replik s narážky na dobu. Joo, tohle není tak pohádkový příbeh ze zámečku jako dobová provokativní kritika budovatelství a minulého režimu, i když na druhou stranu nejde pouze o politiku a Bílá paní umí svou originalitou pobavit jakéhokoliv diváka všech generací. I proto jí lze právem označit za jedno z nejlepších filmových děl Zdeňka Podskalského. Co replika, to hláška a celá řada skvělých herců včetně mého kultovního Václava Vosky ;-) ,,Bílou paní? Proč by ji nemohl vidět? Vadí to někomu? Vadí to jemu? Dneska lidi vidí věcí!" (26.06.2017)

Z času na čas siahnem po zbierke poviedok Karla Michala, z ktorej jedna sa stala predlohou pre tento úspešný film. Dnes si už málokto vie predstaviť, aké salvy smiechu vyvolávali protirežimové hlášky, ktorých je tu neúrekom. Dokonca si myslím, že dnešná generácia by väčšinu z nich ani nepochopila. To je aj dôvodom, prečo sa moje hodnotenie zastavilo na troch hviezdičkách. Inak výborný film pre pamätníkov. Je skoro nepochopiteľné, že hneď po vzniku neputoval do trezoru. (24.12.2011)

Příběh odehrávající se v malé vesničce, dokonale demonstrující situaci za socialismu, mi posloužil jako věrný ukazatel a potvrdil mi tamější dobu tak, jak jsem si ji představovala. Děj je směřován na zámek, dávné působiště Bílé paní nebo chcete-li modly, k níž se po dlouhou dobu obracejí místní obyvatelé se svými prosbami a strastmi. Ve filmu se vyskytuje tolik hlášek, dvojsmyslů a symboliky, což mi trochu připomínalo zamotanou síť, ale já s radostí objevovala a přemýšlela nad jejich pravým jádrem. Už sama víra v Bílou paní se tehdejšímu režimu nijak nezamlouvala a já v ní viděla pronásledování církve a prosazovaní čehokoli, co by mohlo ohrozit pevné postavení komunistické strany. Všudypřítomné degradování svobodné lidské mysli, omezování režimem, potlačování svých přesvědčení, názorů, všeobecný strach z pravdy. Nesmyslná ideologie, ovlivňování a oblbování lidí, doslova divadlo v každodenním životě, které místy připomíná slušnou komedii či frašku. Neskutečně odvážné pojetí, jehož poselství rudí páni neodhalili… Vystupuje zde herecká smetánka tehdejší doby, ať už je to Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký či Rudolf Hrušínský, přičemž nejsympatičtější postavu filmu pro mne představuje Brodský s rolí člověka, který se snaží jít proti proudu, tedy něco nejen neobvyklého, ale naprosto nepřípustného. „Věř, ale komu věříš věř.“ (23.03.2008)

Odhodlaní, kupředu kráčející (zpátky ni krok), budovatelští realisté, mají jasné instrukce a odpověď v podstatě na každou otázku. Dokáží cokoli. To, co JE, není, a to, co není, JE! Stačí se jen správně dívat. Tím třídním směrem. Herecké obsazení tohoto nekompromisně satirického snímku, kterým režisér opravdu výrazně vybočuje ze svých uhlazených, filmových kolejí, je více než skvostné a každý zúčastněný se své role zhostil v podstatě dokonale. Ovšem Rudla je opět geniální a tím pro mě převyšuje všechny své vynikající kolegy. Závěrečná a poslední věta z úst Vlasty, která opravdu věděla komu a co říká, je ona společenská facka, udělená Z. Podskalským dobovému divákovi. Dnešní divák může s respektem sledovat a královsky se bavit. Také si může uvědomit, že v dnešním politickém systému už by nepomohla snad ani síla nadpřirozených bytostí. (29.09.2013)