Bílá paní

Co ty lidi všechno neukradnou? Po druhé světové válce (a obzvláště po roce 1948) naše kinematografie otočila o 180 stupňů, do filmů se začala vkrádat propaganda komunistického režimu a některé byly točeny pouze za účelem politického a ideologického zviditelňování jednotlivých osob, myšlenek, ideálů a vůbec celého totalitního aparátu. I přesto se v 50. a 60. letech dá najít několik klenotů, které vyčnívají nad ostatními nadčasovým humorem, zahalenou nadsázkou (zde zcela obnaženou) a ironií, kterou občas komunisté ihned nepostřehli a tyto filmy mohly (a stále můžou) bavit miliony diváků. Jedním z nich je Bílá paní od Zdeňka Podskalského, která je ukázkovou satirou. Tohleto platim já, protože inteligenty, ty my taky potřebujem! (22.06.2014)

Smutné je, že dnešní politické prázdno nejde ani nějak vtipně satirizovat, anžto je samo o sobě dosti hořce vtipné Bílá paní je v rámci zcela "nepozitivní a nekonstruktivní politické satiry"  naprostý skvost a nejen v ní, ale i  tzv. humoru prostém, tedy druhu legrace, která je dnes před vyhynutím.  Protože, slovy soudruhů, "nejsou lidi".  Ale mostů máme zase víc než potřebujem... (02.11.2023)

----- "Mistr Jan Hus se nechal pro pravdu upálit." ----- "Mistr Jan Hus neživil rodinu !" ----- "Bílá paní" pro své velké i malé pravdy strávila ta nejlepší léta svého života pod zámkem ... Až přišla nová doba - revoluční a sametová - a vysvobodila ji z trezoru. Rozhlédla se a záhy zjistila, že jsme se nezměnili - a tak jen pobaveně sledovala, jak v nových podmínkách zkoušíme nové triky a kličky a vymýšlíme nové proklamace, zatímco odložený sametový plášť pomalu pokrývá vrstva prachu a špíny ... Ale pro nadpřirozené bytosti nemá čas se svými proměnami až takový význam - a tak "Bílá paní" s nevinným pohledem a s mírně shovívavým úsměvem může dál ožívat v dobách (ne)dávno minulých za pomoci trvale platného rčení: ----- "Věř, ale KOMU věříš, měř !" ----- (25.07.2011)

Počáteční komunální satira přerůstá v blasfemickou dekonstrukci "lidovědemokratického" zřízení reálného socialismu a vrcholí vymknuta v šílené scéně přechodu mostu. Naruby obráceno je tento film - přes pevnou ukotvenost ve své době nadčasovou - příručkou na téma Jak si udržet moc. "Přechodem mostu" je toto téma završeno a současně překročeno, ačkoli manipulovatelnost lidu se ukazuje už průběžně. Filmu by slušelo tímto obrazem končit. Ale ani to ještě tvůrcům nestačilo: končí tedy teprve tím, že Bílá paní za noci vychází do ulic hlavního města Prahy. Dobré ráno, soudruzi. Jo a v komonické hospodě visí Práce a Berliner Zeitung. (20.02.2021)

Je geniální satirou ta, která je skutečně propracovaná a chytrá, nebo ta, kterou dokáže pochopit naprosto každý? Za mě je to spíš první možnost, ale Bílá paní mi přijde jako ta druhá - v podstatě "lidová komedie" s kritikou komunismu a tehdejších poměrů, která je tak očividná, že se u ní ani přemýšlet nemusí. Jenže i tak je inteligentně vedená a její hlášky a vyloženě satirické scény jsou skutečně legendární, takže se už nedivím, že se na ně často odkazuje. Líbilo se mi to a připadalo správně trefné, jen mi dojmy trochu ubral fakt, že časem se to vyčerpá a skoro nikam nevyvíjí, ale konec to naštěstí zachránil a tak ty čtyři hvězdy rád dám. Sice slabší, ale pořád lepší, než dát o hvězdičku míň. Slabé 4* (27.08.2023)