Láska za časů cholery

Čekal jsem tady hodnocení alespoň 86%, už kvůli Bardemovi, jehož nahnilé charizma hýbe světem (ve skutečnosti právě on byl pro mne tím, co sledovatelnost tohoto díla limitně přibližuje nule). Mám spoustu výhrad: už samotná Marquezova předloha je dost pochybná, mělo se to spíš jmenovat "Zamilovanost a šukačka za časů cholery", protože s láskou to nemá nic společného. Dále je zde celá řada rušivých vlivů: Film z latinského prostředí, kde všechny ruchy a hudba jsou španělsky, je namluvený anglicky, a to včetně psaných textů (šťávou na podbřišku). Jediný odkaz na vrcholné dílo latinské literatury je tady v tom, že postavy mluví s nesnesitelným rádoby latino přízvukem. Dále maskéři. Jednotlivé postavy vypadají v různých fázích filmu dost nesourodě, třeba až o 30-40 let od sebe (ačkoliv původně startovaly na stejné věkové čáře). Ono se to pak na konci sice spojí, teda až na osobu Ferminy, která i v sedmdesáti má krk jak dvacítka, že i Helenka Vondráčková bledne závistí. Přitom když hraje šestnáctiletou, vypadá na čtyřicet, kolik jí ve skutečnosti je. Celkově se jedná o nudný film. (14.04.2014)

Tolik ošklivých komentářů na tento film, a přitom byla ta úžasná Márquezova kniha převedena do filmu dost zdařile. Četl jsem ji několikrát, některé dialogy byly přímo z knihy, takže jsem přesně věděl nebo tušil, co právě která postava řekne. Typy herců hodně odpovídaly mým představám při čtení, snad jen Ferminu jsem si ve stáří představoval poněkud fortelnější. Trapná romantika, telenovelovost? Kroutím jen hlavou, ale respektuji názory ostatních. Pro mě to byl film, který nijak neznehodnocuje literární předlohu, a snad proto, jak ji mám hodně pod kůží, jsem se dokázal dívat a prožívat, cítit to, co film nedokáže ukázat, ale co je přesně popsáno v knize. Spojením obou vzniká krásný zážitek. (28.03.2011)

Předlohu jsem nečetl, ale věřím těm, kteří říkají, že film se jí ani minimálně nevyrovnal. To je ostatně vždy složité... Ze začátku mi to přišlo jako velkoryse pojatá celovečerní verze nějaké telenovely a také proměna z mladého Florentina v robustní Bardenovu postavu nabyla moc šťastná. Celá tato část je nepříjemně afektovaná a srdceryvně blábolivá, zbytek filmu už je o něco zajímavější, o moc to ale není. Bardenův Florentino ošuká na co narazí, vše si poctivě zapisuje a vám ani nestačí dojít, že je všechno nějak neživotně zdlouhavé. Závěrečná fáze filmu s nepříliš přesvědčivou etudou stařeckého sexu vás pravděpodobně uvrhne do pochybností, jak by asi v té době opravdu vypadala 70letá stařenka. Jedno je ale jisté - tak jak si ji představují tvůrci určitě ne (pro potřeby filmu ale asi nebylo jiného zbytí - vypadat stařenka opravdověji, nevím, jestli bych si nezakrýval oči, takto jsem se jen uchechtl). 40% (28.04.2008)

Osudová láska je jen jedna, i když je nenaplněná. Díru ve vašem srdci nezaplácne ani šestsetdvacetdva jiných, protože ti ostatní jsou jen slabou náplastí. Na osudovou lásku se nedá zapomenout. Javier Bardem má charisma na rozdávání a nikdy svou lásku nepřestal milovat. Měl stovky žen, ale stále nepřestal myslet na tu jedinou, která mu zlomila srdce. Život nezná hranic a je takovým, jaký si ho člověk udělá. Přirovnávat film k telenovelám nebudu, protože tady se pořád něco dělo, sice velmi pozvolna, ale dělo. U telenovel stačí nevidět pár dílů a nic vám neuteče. Tady by vám utekl celý příběh. Písně, které doplňovaly film, nazpívala Shakira. (13.07.2009)

Doufali jste, že když se vymaníte z područí nutných návštěv u prarodičů, nezasáhne vás telenovelácký mor přímo mezi oči? Chyba lávky. Mike Newell totiž v knihovně narazil na klasiku G. G. Márqueze a ta mu nepochybně učarovala natolik, že čapnul kameru, hurónsky prázdný scénář a s vidinou velkorozpočtové romantiky, která překoná staletí, se vydal do Cartageny, kde… zprasil, co mohl. Ne, nebudu se mu posmívat ze neuvěřitelný pád z žebříku, Bardemovu poškrábanou zadnici a ani za ty k pláči nepovedené masky, nafackuji mu za úplně jiné věci. A věřte, že jich není málo. Newell je kýčař a pokud jste to nikdy předtím nepostřehli, vypálí vám Cholera oči. Do hněda zbarvené obrázky jak z nejděsivějšího snu prezentují jihoamerickou krajinu přesně tak, jak by to udělali místní filmaři, kdyby měli na Josého, Esmeraldiny, Carlosovy či Emanueliny eskapády 100 milionový rozpočet a pět set komparsistů k tomu. O to ale nejde. Jde o to, že Newell selhává už v samotné podstatě filmu. Romanci. Osudový pohled je v jeho rukách ještě prkennější než Potterovo seznamování s Cho Changovu a přeskočení jiskry byste v něm nenašli ani tou nejvyleštěnější lupou. Mezi postavami není chemie, cit, ani vášeň. Bardem jen chodí okolo, občas se pozvrací a vyznává své milé lásku až za hrob. A když mu stejně zdrhne s jiným, rozhodne se na popud sexuální příhody v kajutě lodi (wtf moment, na který se nezapomíná), osouložit vše, co mu bude ochotné rozepnout poklopec. O sex je sice postaráno, ale o zábavu sotva. Ani Bardem totiž nezvládne uhrát plochou a totálně nezáživnou postavu, která nemá nic jiného na práci, než se procházet s připitomělou buřinkou po ulicích a neustále brečet mamince na rameni. Na romantických filmech je nejsmutnější, když vás ve finále nechají chladným, problémem Cholery je, že je chladná od začátku do konce a podělalo se na ní úplně všechno. Newell stále zůstává rutinérem bez fantazie, scénárista zůstal až příliš věrný knižní předloze a lidé zodpovědní za casting si při výběru herců vybrali hodně slabý den. 3/10 a jestli mi někdo řekne, že jsem barbar, který nectí literární klasiku, osobně mu nechám pustit soundtrack, z něhož mám ještě teď třesavku. P.S.:Jestli po tomhle přistane Newellovi na stole Prince of Persia, obviním Bruckheimera ze senility. (15.01.2008)