Láska za časů cholery

Pane bože, to čo bolo?! Tak duchovne prázdny a navyše aj stupídny film sa len tak nevidí. Debilita skoro na úrovni Sharkanáda. No veď povážte. Som ťažko zaľúbený, a tak pretiahnem vvšetko čo sa pohne. A ešte si o tom robím záznamy. Samozrejme, svojej vyvolenej ani muk, aby sa nič nedozvedela. A keď na to príde, tak žiaden problém oklamať.... Celá dejová linka je nudná a zbytočná, že som mal chuť otrieskať si hlavu o stenu, len aby už bol koniec. A Javier Bardem vyzeral ako úlisný hňup. Škoda reči, sa čudujem, že niekto vydal takýto debilný hnus. 10/ 100 (21.02.2022)

*Pozor, spoiler!* Chlapík za mlada prežije nenaplnenú prvú lásku. Celý život potom bolesť z nej potláča preťahovaním stoviek žien, aby sa mu nakoniec na staré kolená podarilo pretiahnuť aj onu prvú, a mohol to okomentovať slovami: „Na toto som čakal celý život.“ Romantický záber na odplávajúci parník na rieke, koniec 140-minutového filmu. A ja sa pýtam: Čože??? (24.01.2008)

Doufali jste, že když se vymaníte z područí nutných návštěv u prarodičů, nezasáhne vás telenovelácký mor přímo mezi oči? Chyba lávky. Mike Newell totiž v knihovně narazil na klasiku G. G. Márqueze a ta mu nepochybně učarovala natolik, že čapnul kameru, hurónsky prázdný scénář a s vidinou velkorozpočtové romantiky, která překoná staletí, se vydal do Cartageny, kde… zprasil, co mohl. Ne, nebudu se mu posmívat ze neuvěřitelný pád z žebříku, Bardemovu poškrábanou zadnici a ani za ty k pláči nepovedené masky, nafackuji mu za úplně jiné věci. A věřte, že jich není málo. Newell je kýčař a pokud jste to nikdy předtím nepostřehli, vypálí vám Cholera oči. Do hněda zbarvené obrázky jak z nejděsivějšího snu prezentují jihoamerickou krajinu přesně tak, jak by to udělali místní filmaři, kdyby měli na Josého, Esmeraldiny, Carlosovy či Emanueliny eskapády 100 milionový rozpočet a pět set komparsistů k tomu. O to ale nejde. Jde o to, že Newell selhává už v samotné podstatě filmu. Romanci. Osudový pohled je v jeho rukách ještě prkennější než Potterovo seznamování s Cho Changovu a přeskočení jiskry byste v něm nenašli ani tou nejvyleštěnější lupou. Mezi postavami není chemie, cit, ani vášeň. Bardem jen chodí okolo, občas se pozvrací a vyznává své milé lásku až za hrob. A když mu stejně zdrhne s jiným, rozhodne se na popud sexuální příhody v kajutě lodi (wtf moment, na který se nezapomíná), osouložit vše, co mu bude ochotné rozepnout poklopec. O sex je sice postaráno, ale o zábavu sotva. Ani Bardem totiž nezvládne uhrát plochou a totálně nezáživnou postavu, která nemá nic jiného na práci, než se procházet s připitomělou buřinkou po ulicích a neustále brečet mamince na rameni. Na romantických filmech je nejsmutnější, když vás ve finále nechají chladným, problémem Cholery je, že je chladná od začátku do konce a podělalo se na ní úplně všechno. Newell stále zůstává rutinérem bez fantazie, scénárista zůstal až příliš věrný knižní předloze a lidé zodpovědní za casting si při výběru herců vybrali hodně slabý den. 3/10 a jestli mi někdo řekne, že jsem barbar, který nectí literární klasiku, osobně mu nechám pustit soundtrack, z něhož mám ještě teď třesavku. P.S.:Jestli po tomhle přistane Newellovi na stole Prince of Persia, obviním Bruckheimera ze senility. (15.01.2008)

Nemůžu si pomoct, ale pokud je předloha tak uznávána - a já ji nečetl - jaksi se při zpracování ta velikost ztratila. Člověk z toho cítí ta témata, hlavně to téma lásky a co vlastně láska je, ale podáno je to tak nějak banálně, že to diváka nemá čím okouzlit. Snad jen tou přirozeností, jak jsou zde jednotlivé scény zobrazovány. Nemáte ale ani pocit silné lásky nebo vášně. Ve své lásce a emotivnosti je snímek vlastně celkem sterilní. Někdy by klasika měla zůstat klasikou v knižní podobě. (04.03.2014)

Zhlédnuto bezprostředně do dočtení Márquezovy stejnojmenné literární předlohy. V souvislosti s nedávným úmrtím velkého Márqueze jsem se rozhodl si od něho něco na jeho počest přečíst, a moje ruka padla právě na Lásku za časů cholery. Na této knize asi nejvíc oceňuji vystižení více podob lásky a působivý popis stárnutí hlavní postavy a jeho postupující tělesné sešlosti (obé je ve filmu jen letmo naznačeno - zatímco Javier Bardem dostal alespoň působivá šedivá fousiska, stařecké brejličky a plešatou paruku, Giovanna Mezzogiorno vypadá až na bílé vlasy a pár vrásek kolem očí pořád stejně jako ve svých 20 letech). Jinak je to ale v podstatě lepší červená knihovna, která má k nejvyšším literárním metám docela daleko - za sebe nemám problém napsat, že Márqueze v oblibě zrovna dvakrát nemám, několik jeho knih jsem odložil rozečtených, a svůj umělecký vrchol v románu Sto roků samoty z r. 1967 podle mě už nikdy nepřekonal. Láska za časů cholery je o 18 let mladší, a je to jistě dost osobní text, do něhož dal autor mnoho ze svých životních zkušeností. Přesto jsem se stále při čtení nemohl ubránit pocitu, že mi tam něco prostě nehraje a že to není úplně můj literární cup of tea. V podstatě totéž bych mohl říct i o tomto filmu, který na jednu stranu považuji sice za velmi dobrou adaptaci předlohy (osobně bych neměl problém dát tomuto filmu i 4 hvězdy, kdyby byl natočený ve španělštině a nebyl zprasený tou Shakirou), ale jako samostatný film příliš neobstojí. Od toho se odvíjí i kritika - tomuto snímku lze v podstatě vyčítat téměř to samé, co jeho předloze, ať už je to přehnaná melodramatičnost, nadsázka, vypjatá emocionálnost, kýčovité exotické lokace, apod. Únavná je i dlouhá stopáž, nevýrazná hudba a jakýsi laciný nízkorozpočtový televizní look, jakým celý film působí - místy je film v podstatě k nerozeznání od nějaké přiblblé latinskoamerické telenovely. Na druhou stranu se mi úplně nechce smést tenhle film jen tak lehko ze stolu, protože má podle mě i celou řadu kvalit - hereckými výkony počínaje (vynikající herecká kreace Javiera Bardema) a třeba krásnou kamerou konče. Z předlohy bylo pochopitelně vypuštěno nemálo látky, ale jinak to ani být nemůže, a osobně jsem byl právě dosti zvědavý na srovnání filmu s jeho románovou předlohou, z něhož nakonec film nevyšel vůbec tak špatně. Celkově si myslím, že hlavní problém tohoto filmu tkví v následujícím paradoxu: neměli by ho vidět lidé, kteří předlohu nečetli, protože bez obeznámenosti s ní nelze docenit specifickou poetiku tohoto filmu, a neměli by ho vidět ale ani ti, kdo román četli, protože budou nutně zklamáni - případy, kdy se filmová adaptace alespoň vyrovnala své předloze (nedejbože aby ji překonala), jsou velmi vzácné, a zde je tomu nejinak. Za sebe tak nemám problém napsat, že mi tento film přijde nejenom nepříliš zdařilý, ale v podstatě i zbytečný - k předloze nepřidává vůbec nic, pouze ji logicky redukuje, aby se převedla do filmové řeči. Za mě slabší tři hvězdy. (08.05.2014)