Láska za časů cholery

Pán Newell sa divákovi vyše dve hodiny snaží vysvetľovať, to čo všetci nad 15 rokov aj tak dávno vedia. A to, že láska je zvláštny fenomén, ktorého hranice siahajú od absolútnej vernosti ("Musím si uchovať čistotu a chovať si svoje panictvo pre lásku, moja milovaná sa čoskoro vráti") až po promiskuitné správanie a preťahovanie všetkého, čo javí aspoň náznaky života. Všetko toto je navyše divákovi podávané nezáživne a nudným telenovelovým spôsobom, takže ani tých pár nadpriemerných hercov nedokáže film potiahnuť k solídnejšiemu výsledku. Ako vravia poľskí bratia: Do Cholery! (22.09.2009)

Další pokus zadaptovat pro film mystickou hru se slovy spisovatele Gabriela Garcíi Marquéze. A opět pokus rozpačitý, neb kouzlo mystiky jen tak filmově zprostředkovat nejde. Když se vezmou Marquézovy knihy (ty, jimiž se proslavil, nikoliv sběr ne již tak povedených novel a delších povídek) z hlediska děje, jsou jím buď přeplácané (Sto roků samoty), nebo chudičké (Láska za časů cholery, Kronika předem ohlášené smrti). Pokud chce někdo adaptovat jeho dílo pro film, musí totiž zachovat to nejpodstatnější, co je knihám vlastní - mystickou atmosféru, kdy mrtví rozprávějí se živými, kdy lidská jatka dostanou poetický název a patří ke sledu různých světových příčin a náhod, kdy se hraje se slovy, významy a symbolikou. Tak trochu se to povedlo ve filmové adaptaci Kroniky ohlášené smrti z roku 1987, Francesco Rosi má totiž podobné smýšlení i vize. A proto je také nutné říci, že se tato nová adaptace Lásky za časů cholery nepovedla. Inscenačně je nudná, působí jako TV film, chybí tomu větší výprava, hra s barvou, charakteristikou místa apod. Chybí ono mystické podhoubí a v podstatě jde právě jen o ten převyprávěný děj. A ten je vskutku banální - jednu ženu milují dva muži a ten jeden je ochoten čekat na ženu i za práh stáří. Obávám se, že režisér Mike Newell to vzal jako nějakou bokovku tenhle film a herci Benjamin Bratt, Javier Bardem a Giovanna Mezzogiorno jako zkoušku masek, protože některé z nich, kdy mají představovat staříky a stařenku, jsou vyloženě směšné. Jako bonus zde najdeme jen fotogalerii (3:42) a nutno ještě podotknout, že zatímco v zahraničí má obraz formát 2,35:1, české vydání 1,85:1. (28.12.2014)

Druhá hvězdička je za to , že jsem vydržela do konce. Především bych chtěla říci, že tento film nemá z mého pohledu s romantikou naprosto nic společného. Možná si ji tak představují pánové, ale milovat jednu a být svým způsobem bezohledný k ostatním ženám, není nic charakterního a už vůbec ne romantického (tedy krom neštěstí duše). Navíc mne hlavní hrdina dost odpuzoval a to nejen chováním. Předlohu neznám, ale možná nám tvůrci chtěli ukázat pravdu přísloví "Kdo si počká ten se dočká", ale kvůli tomu snad není třeba marnit víc jak dvě hodiny. (22.01.2011)

No výborně. Takže, co jsme se dozvěděli? Že Florentino Ariza se pelešil s více než šesti stovkami žen. Jak jsem ho přitom ale pozoroval (ne, že bych chtěl...), šlo přesněji řečeno o více než šest stovek zasunutí. To se dá při dobré kondici zvládnout během jedné soulože, čili ani ta závist není na místě. Zbývá mi tak leda nesympatická rozplizlost, dialogy nedávající smysl, a totální absence nějakého hlubšího poselství. Totožnou myšlenku má totiž, s trochou nadsázky, každý druhý eroťák. Že mám dobrou náladu, udílím jednu ušmudlanou hvězdu za hudbu. (04.01.2012)

Čím to, že jsem ještě neviděla márquezovskou adaptaci, která by mne nějak nadchla? Tolik barev, barvotiskové výpravy a exteriérů, tolik všeho a ve výsledku veliké nic. Práci maskérů odmítám komentovat, tedy nevěřím, že za takovou katastrofu mohli dostat honorář. Viděla jsem za posledních patnáct let dost hloupých, bizarních a zbytečných filmů s Bardemem, ale poprvé mi ho bylo skutečně a hodně líto. (07.01.2009)